Článek
Jednou z nejméně příjemných otázek, jakou můžete tento týden brzy po ránu položit členům a členkám české vlády, zní: Měla by Česká republika nabídnout azyl pro padesátku osiřelých dětí, které dlouhodobě žijí v nehostinných podmínkách uprchlických táborů?
Ve středu ráno před zasedáním kabinetu nebyly sice odpovědi obsahově příliš bohaté, ale postoj k humanitárnímu gestu se z nich vyčíst dá. Většina by zřejmě při „ostrém“ hlasování následovala odmítavé myšlenky svého premiéra.
Například v odpovědi ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové čteme předsedovu argumentaci docela zřetelně.
„Já jsem přesvědčená, že je to na širší debatu. V médiích to zavání tím, že jsme nějací necitelní,“ začíná sice členka hnutí ANO opatrně, ale další věty řekne jasně. „Tady je potřeba si uvědomit, že máme doma sami spoustu opuštěných dětí. Jsou samozřejmě opuštěné děti i v rámci Evropské unie. Proč se nemáme postarat o naše Evropany.“
Babišova ministryně financí Alena Schillerová pak nezapře svůj post ve vládě. Pro rozhodnutí, zda pomoci cizímu dítěti s těžkým osudem, je prý především třeba znát parametry.
„Já si myslím, že hlavně nevíme vůbec žádné parametry,“ říká ministryně a záhy vyjde najevo, že má na mysli parametry osiřelých dětských uprchlíků. „Nevíme, jestli nejsou virtuální, kde jsou a jak jsou staří,“ vypočítává nedostatky akce ministryně. „Nemůžeme přivézt děti z cizí země, notabene tak kulturně odlišné, než je Česká republika, a adoptovat je do rodin. Jsou tu nějaké předpisy, Sýrie má nějaké předpisy,“ připomíná, že na cestě k humanitárnímu gestu je občas třeba překonat i překážky.
Přesto si je Alena Schillerová jistá, že jde o nafouknutou bublinu. A ví, kdo ji nafoukl – bývalá lidovecká poslankyně Michaela Šojdrová, která se v létě s přijetím skupiny sirotků na českého premiéra obrátila. „O předkladatelce návrhu paní Šojdrové jsem v podstatě pět let neslyšela a najednou tady řeší sirotky,“ říká.
Ostatně – v rozhovoru pro Seznam, jehož fragmenty redakce zveřejnila o den dříve, si na Michaelu Šojdrovou postěžoval i Babiš: „Já nechápu, že do toho paní Šojdrová zatahuje moji a prezidentovu manželku. To jen dokazuje, že je to politická kampaň, že se (Šojdrová) potřebuje zviditelňovat,” řekl.
Že bychom hlavně měli znát nějaké parametry, si myslí i ministr zemědělství Miroslav Toman, který ve vládě zastupuje ČSSD, v jejímž programu najdeme řadu proklamací o pomoci slabším.
„Nemám na to v současné době silný názor,“ přiznává ministr.
Jako střet postojů – jestli pomoci, nebo ne – by to prý nyní se sirotky neviděl. „Problém je daleko složitější,“ říká. „Nevím jestli se můžeme bavit o sirotcích, kterým je 17 let. Já bych si chtěl ještě ty věci vyjasnit. Vidět seznam sirotků,“ dodává s tím, že by v této otázce chtěl zůstat na „straně rozumu“.
V rychlé ranní anketě však byla slyšet i slova, která se k případnému humanitárnímu gestu České republiky stavěla vstřícně.
„Já říkám stále to samé – jsem přesvědčen, že Česká republika by zvládla postarat se o 50 dětí bez rodičů,“ uvedl předseda ČSSD a místopředseda vlády Jan Hamáček, i když podle něho „teď na stole žádný konkrétní projekt není“.
Možnost, že bychom osiřelým dětem z uprchlických táborů v Řecku pomohli, pak připouštějí i dva členové vlády za ANO – byť také pomoc podmiňují tím, že musí jít „opravdu“ či „skutečně“ o sirotky a „malé děti“.
„Pokud by to byli opravdu sirotci, tak si myslím, že to není problém,“ odpověděl na otázku ministr dopravy Dan Ťok.
„Pokud by se jednalo skutečně o sirotky a malé děti, je to určitě bohulibá věc,“ souhlasil by ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga.
A ranní anketa v Hrzánském paláci odhalila ještě jednu skutečnost – v české vládě jsou i lidé, kteří by si navzdory svému postavení o návrhu hlasovat netroufli. Ani jako členové vládního kabinetu se totiž nepovažují za politiky.
„Já nejsem politik, takže já v tomto směru nemám žádný postoj,” vysvětlila s úsměvem ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková, proč neví, zda by bylo dobré pomoci dětem, které zůstaly na světě samy.
Pusťte si také rozhovor Seznamu s ředitelkou řecké mise Lékařů bez hranic, kteří pomáhají ve sběrných táborech uprchlíkům. Louise Roland-Gosselinová v něm popsala, v jakých podmínkách tam lidé žijí: „Za osm let práce pro Lékaře bez hranic jsem horší podmínky neviděla v Africe ani jinde. Devět tisíc lidí nemá místo k ubytování, mnoho z nich včetně rodin žije pod igelitovými plachtami nebo pod širým nebem.”
Ředitelka mise Lékařů bez hranic pro Seznam: Horší podmínky jsem neviděla, děti v Morii páchají sebevraždy. Video: Pavel Cyprich, Seznam Zprávy
