Babiš se změnil, dnes na mě působí dojmem nácka, říká Zlatuška

Profesor Jiří Zlatuška patřil k několika známým tvářím neboli „klukům z plakátu“, kteří stáli v roce 2013 po boku Andreje Babiše, když se jím založené hnutí ANO poprvé snažilo proniknout do parlamentu. Zlatuškova tvář lákala lidi k volebním urnám z billboardů podobně jako například obličej herce Martina Stropnického či novináře Martina Komárka.

Když má někdejší rektor brněnské Masarykovy univerzity nyní hodnotit celý dosavadní vývoj hnutí ANO, volí Zlatuška jen kritická slova. Tvrdí, že lídr hnutí je dnes úplně jiným člověkem než ten, kterého si pamatuje v začátcích.

„Příznačné je jeho tažení proti migrantům, když on sám osobně je také migrant. Za jistých okolností by to jeho vyjadřování mohlo být i úsměvné, ale za touto politikou zůstávají i mrtví. Je to tedy k pláči,“ hodnotí Babiše bývalý člen hnutí, za které byl v letech 2013 až 2017 poslancem.

Své účasti na Babišově politickém projektu, který se začal rodit přesně před 10 lety, sice Zlatuška lituje, ale hlavně v tom smyslu, že šlo o „promarněnou příležitost“.

Tušíte, proč Andrej Babiš před deseti lety lidi tak zaujal a nakonec získal ve volbách 2013 tak vysokou podporu?

Projevil se v tom hlavně nesouhlas s politikou zavedených stran. A pan Babiš s hnutím ANO tehdy vypadali věrohodně.

Po deseti letech už na vás nynější premiér tak věrohodně nepůsobí?

Dnes na mě působí dojmem nácka. Tehdy to tak určitě nebylo. A z toho, co teď vidím, se nemohu ubránit ani dojmu, že má i jisté rysy psychopatické osobnosti. Může se ale jednat jenom o to, že jej politická moc zválcovala mnohem rychleji, než jsem si původně myslel.

Já ale vlastně nevím, jak on skutečně uvažuje, ale ze způsobu, jaký dnes používá, se člověku zvedá žaludek. Nevylučuji, že to může být jenom póza. Nedokážu vám odpovědět, zda se na začátku jen přetvařoval, nebo postupem času „degeneroval“. Obávám se, že obě varianty jsou možné.

Na začátku, jako jeho spolupracovník, jste nic z toho nepozoroval?

Rysy náckovství jsem určitě nepozoroval. Celkově se vyjadřoval úplně jinak. Hodně se změnil. Je třeba známo, že původně velmi kritizoval Václava Klause a Miloše Zemana, nezastíral také, že v prezidentských volbách 2013 podpořil Karla Schwarzenberga. Později ale úplně otočil.

Jak si ten obrat vysvětlujete?

Nevím. Buď to bylo z jeho strany dříve jen předstírání, nebo se mu zalíbilo být součástí tohoto „matrixu“. Je to až k nevíře.

Příznačné je jeho tažení proti migrantům, když on sám osobně je také migrant. Za jistých okolností by to jeho vyjadřování mohlo být i úsměvné, ale za touto politikou zůstávají i mrtví. Je to tedy k pláči.

On ale kritizuje ilegální migraci.

V tom případě bychom i jeho mohli nazývat ilegálním migrantem.

Z čeho tak dovozujete?

Abychom totiž mohli o někom říct, že je ilegální, k někomu přidávat toto adjektivum, musel by to nejdříve rozhodnout soud. Ti lidé nejsou ilegálové, dokud jim to není u soudů i s příslušnými odvolacími instancemi prokázáno. A jestli on o nich takto dnes hovoří, ať to adjektivum přidává i k sobě. Má to stejnou hodnotu.

Drtivá většina těch lidí tímto soudním procesem neprošla, a co v této věci předvádí pan Babiš, je mi z duše odporné. Na druhou stranu není v tom sám. Petr Fiala u ODS se svého času fotil u plotu s ostnatým drátem na hranicích Maďarska. A nemám tudíž pro něj v této věci lepších slov.

Vůči Andreji Babišovi jste očividně velmi kritický, ale dříve tomu tak nebylo. Když jste v roce 2017 z politiky odcházel, pořád jste se ho v lecčems zastával - třeba u jeho trestní kauzy Čapí hnízdo, u níž mu dnes hrozí obžaloba z dotačního podvodu. Vy jste tehdy pro Hospodářské noviny mluvil o tom, že podobného ohýbání dotačních pravidel se dopustili i mnozí jiní žadatelé o dotace. Myslíte si to i dnes?

Čapí hnízdo jsem považoval za špatný projekt, kde by měli být popotahováni ti, kdo jej schválili. Informace o bílých koních se objevily až později, a ty celou věc samozřejmě stavěly do jiného světla. V mém dopise uveřejněném v srpnu v roce 2017 ale říkám jednoznačně, že Andrej Babiš by vydán trestnímu stíhání být měl. Ono šlo i o politickou odpovědnost. Hnutí ANO, za něž jsem kandidoval, mělo ve svém původním etickém kodexu pro takové situace požadavek na odstoupení z funkce. Způsob, jakým byl etický kodex upraven tak, že se dnes vůbec za nic neodstupuje, to je jen jedna z mnoha zásadních změn, které se za tu dobu udály, jedna z kapitol. Perfektně si vymýšlejí výmluvy, proč to tak je, ale jsou to jen výmluvy.

Vraťme se na ten začátek do doby, kdy ještě ANO nebylo v parlamentu. Kdo vás vlastně pro hnutí získal?

Kontaktovala mě tehdy Věra Jourová (nyní eurokomisařka, v minulosti místopředsedkyně hnutí ANO - pozn. red.) a sjednala s panem Babišem schůzku. Tam jsme se bavili o školství, což byla vždy moje doména, zda se s tím dá něco dělat. On si byl vědom systémových problémů. U mě sehrál silnou roli argument, že pokud chci se školstvím skutečně nějak pohnout, měl bych uvažovat i o účasti ve volbách do Poslanecké sněmovny.

Čím vás Babiš přesvědčil?

Zdálo se mi, že si je vědom svých odborných a věcných mezí, mezí svého rozhledu, a že tudíž chce mít vedle sebe lidi, kteří o těch jednotlivých oblastech něco vědí a něco v tom chtějí dělat. To byl takový ten můj pozitivní pohled.

Zároveň jsem si tehdy všímal, že on má jisté vlastnosti, které by v politice mohly slavit úspěch. Věděl jsem, že většinový volič nevypadá jako já - zcela beznadějný intelektuál. Kdyby všichni kandidáti byli jako já, politická platforma nikdy neuspěje. V Babišovi je ale jistá jednoduchost, nezřídka použije nějaký jadrný výraz, a mě připadalo, že má v sobě potenciál tímto oslovovat a získávat voliče, byť já osobně bych takto nikdy nevystupoval. Dnes už bych řekl, že u něj zůstala prvoplánově jenom ta sprostota.

Za tu sprostotu jsem mu jednou i sám vynadal. Když na severu Čech ve Varnsdorfu v roce 2016 mluvil hanlivě o Romech, že byly doby, kdy všichni pracovali. A já jsem mu říkal, že si takové věci nemůže dovolit, pokud se chce někdy stát premiérem. Já mu vyčítal i takové termíny jako „nepřizpůsobiví“, které by člověk v jeho postavení neměl vůbec používat. Mimochodem - on se mě tehdy trochu naivně zeptal, jak tomu tedy má říkat, tak jsem mu vysvětlil, že je podstatné vyžadovat od lidí chování podle zákona a ne je předem posuzovat podle nějaké skupiny, kam patří. A že na jeho místě bych se snažil spíše zdůrazňovat, že jsme země, kde i menšinová etnika, lidé z menšinových skupin, mají šanci uspět. A aby si vzal sebe jako příklad, že on jako Slovák to dotáhl takhle vysoko. To ale neudělal.

Mluvil jste o tom, že Andrej Babiš se chtěl opírat o odborníky? To už podle vás také neplatí?

Když v roce 2013 sestavoval tým pro volby do Poslanecké sněmovny, kterých jsem se zúčastnil, byli tam podle mě skutečně ještě lidé, kteří jednotlivým odborným oblastem dobře rozuměli. Tato erudice postupem času vymizela. Navíc teď vidíme, jak se pan premiér snaží mluvit úplně do všeho, i do věcí, kterým vůbec nerozumí.

Dodržel podle vás Andrej Babiš některý ze slibů, které před vstupem do politiky dal?

Já si myslím, že nedodržel vůbec nic.

Nejste nespravedlivý?

Z mého pohledu opravdu nic. Celé ta politika je diletantská, na úkor naší budoucnosti. Zejména to, jak tu bičuje ty protipřistěhovalecké vášně, je to i ekonomicky škodlivé.

V čem?

Stačí si uvědomit, že kdybychom měli slušnou imigrační politiku, tak jenom tím, že zvedneme počet lidí, kteří jsou součástí pracovního trhu, by nám automaticky vyskočilo nahoru HDP, ekonomický výkon země. Vzbuzováním protipřistěhovaleckých vášní dává nejen špatný příklad ostatním lidem, ale i škodí naší zemi.

A netrápí vás dnes, že jste jako respektovaný vysokoškolský odborník pomohl spolu s dalšími „tvářemi z billboardů“ v roce 2013 dostat Andreje Babiše k moci?

Trápí mne to jako promarněná příležitost. Jinak jsem ale v roce 2013 z politických stran s šancí přelézt pětiprocentní hranici jinou alternativu neviděl a ani zpětně nevidím - z hlediska tehdejšího stavu, ne z hlediska toho, kam Babiš i ANO teď kleslo. Moc korumpuje, jen jsem nečekal, že to proběhne tak rychle.

Je ale spousta věcí, kterých nijak nelituji. Například ombudsmanka Anna Šabatová byla zvolena nejmenším možným počtem hlasů, i mým. Nebo schválení financování inkluze, které by beze mne nebylo. Nelituji také například Věry Jourové jako naší eurokomisařky. Politici nejsou mesiáši a dokázat se dá jen to, co je reálně možné.