Babiš by si měl vyslechnout názory Milionu chvilek, říká Petříček

Pane ministře, řekl byste o sobě, že jste dobrý diplomat?

Myslím si, že člověk se stále učí, ale máme spoustu kvalitních diplomatů a já těžím z jejich práce.

Ptám se proto, že na Národní třídě na vás a další představitele ČSSD pískali. Na vašeho předsedu, pana Jana Hamáčka, volali dokonce „ocásku“. Tak jak se vám to poslouchalo a jak diplomatický jste v tu chvíli musel být?

Já jsem se ještě potom mohl účastnit průvodu, prošel jsem si celou řadu akcí a měl jsem možnost se s lidmi bavit. Samozřejmě některé kritické hlasy zaznívaly, ale já jsem připraven se bavit i s lidmi, kteří některé věci kritizují. Ale řada lidí naopak říká, že s mojí zahraniční politikou souhlasí. Že děláme aktivní evropskou politiku, snažíme se dobře prezentovat Českou republiku ve světě. A také prosazovat naše zájmy, ať už se to týká ekonomických zájmů, ale také našich hodnot.

Já se na to ptám i proto, že vy jste chtěli do vlády i kvůli tomu, abyste zabránili vstupu SPD k moci. Na druhou stranu Tomio Okamura byl také na Národní třídě vypískán stejně jako vy, tak jaké jste měl pocity?

Tak člověku to samozřejmě není úplně nejmilejší. Ale za mnou byli potom lidé, že to, že vyjadřují svůj názor, ještě neznamená, že nesouhlasí s naší zahraniční politikou.

Na Letné den předtím bylo zhruba 300 tisíc lidí, takové jsou odhady, protestovali proti Andreji Babišovi a také ministryni spravedlnosti Marii Benešové. Jaký vzkaz si z toho vzala ČSSD?

Já to vnímám, že ty protesty nebyly namířené přímo proti sociální demokracii.

Byly rozhodně namířeny i proti vládě, ve které sedíte. Vede ji premiér Babiš.

Já jsem rád, že lidé mohou vyjádřit svůj názor, je to součást hluboké demokracie, že lidé prostě mohou svobodně protestovat proti tomu, co se jim nelíbí. Já jsem také rád, že Jan Hamáček se s organizátory Milionu chvilek pro demokracii sešel. Já jsem přesvědčen, že součást demokracie nejsou jenom volby jednou za čtyři roky, ale také to, že s lidmi se průběžně bavíte a řešíte, jaké jsou jejich obavy z budoucnosti, že vnímáte ty jejich připomínky, a já myslím, že i ten dialog s protestujícími je součást naší demokracie. Já jsem o to rád, že náš předseda právě tu odvahu měl a šel si probrat ty jednotlivé věci.

Na druhou stranu ale pan premiér Andrej Babiš se odmítá setkat s demonstranty, to vám nevadí?

Já si myslím, že pan premiér by si asi možná měl vyslechnout názory organizátorů…

A řekl jste mu to?

Já to říkám opakovaně, že prostě není možné se pouze soustředit na to, že mám jednou za čtyři roky volby a mezitím naše demokracie není postavená na dialogu. Politika je o kompromisech. Politika je o tom, že jsme schopni prezentovat svoje názory, ale zároveň naslouchat těm druhým.

A jak silný hlas máte, když on to odmítá a s demonstranty se vůbec sejít nechce?

Je to záležitost pana premiéra Babiše.

Nebudete dál už tlačit?

Já jenom říkám svůj názor. Já si myslím, že i v mezidobí mezi volbami bychom se měli být schopni bavit. Já v oblasti zahraniční politiky se bavím se všemi napříč politickým spektrem. Vy jste zmiňovala, že s mojí zahraniční politikou souhlasí řada opozičních představitelů.

Opozice ODS vás často chválí třeba za přístup k Číně nebo jak jste se postavil k zákazu Člověka v tísni v Rusku.

Zahraniční politika by měla být, pokud možno, založená na konsenzu. Na tom, že napříč politickým spektrem se shodneme na těch základních prioritách. Já vycházím z tradic české zahraniční politiky po sametové revoluci, která se opírá skutečně o několik základních pilířů a mezi ně například patří také lidská práva, ochrana demokracie a právního státu.

K tomu se ještě dostaneme. Poslední otázka k vládě. Vy jste na svém Twitteru odkazoval na Václava Havla. Jak to jde dohromady s tím, že sedíte ve vládě, kterou vede Andrej Babiš, bývalý příslušník komunistické strany a údajný agent StB, ač on to tedy popírá?

Sociální demokracie samozřejmě zvažovala všechna rizika, která spolu s sebou nese účast v této vládě. Já jsem, a vy jste to sama zmínila, přesvědčen, že pro Českou republiku je důležité, aby tato vláda v tomto období měla především jasnou, přehlednou zahraniční politiku, která nás bude držet pevně ukotvené v Severoatlantické alianci, v Evropské unii. A budeme především v této oblasti mít program, který nebudou ovlivňovat komunisté nebo SPD.

Pojďme k programu. Rusko nedávno zařadilo organizaci Člověk v tísni na seznam nežádoucích organizací, vy jste řekl, že ty důvody považujete za absurdní. V čem vidíte tu absurditu?

Člověk v tísni je organizace, která je velmi respektovaná. Já si velmi vážím jejich práce. Je to organizace, která působí v oblasti rozvoje pomoci, humanitárních aktivit, ale také v oblasti lidskoprávní. V tomto směru je to partner, který je nejenom partnerem ministerstva zahraničních věcí, ale celé řady evropských zemí. A já si myslím, že to, co dělají, je skutečně kvalitní práce. A ty důvody, to nejisté vysvětlení z ruské strany, mě vedou jenom k tomu, že to spíš svědčí o situaci v Rusku než o Člověku v tísni.

Jaký je tam vývoj? Protože váš náměstek si předvolal ruského velvyslance, vy sám jste byl v té době na zahraniční návštěvě. Budete i vy mluvit s ruským velvyslancem?

Pan náměstek Povejšil žádal především vysvětlení toho kroku ze strany Ruské federace. Pan velvyslanec měl toto řešit se svými nadřízenými v Moskvě, doposud žádné vysvětlení nemáme a nevím, jestli nějaké dostaneme.

Jak dlouho budete čekat?

Měl jsem nicméně možnost se setkat s ředitelem Člověka v tísni Šimonem Pánkem. Hovořili jsme o nějakém dalším postupu. Člověk v tísni rozhodně nerezignuje na svoji agendu v této oblasti. Za to jsem rád.

Co tedy budete dál dělat? Budete tu situaci mapovat? Protože vy jste mluvil i o nějaké mezinárodní pomoci nebo koordinaci. Máte už nějaký vzkaz?

My chceme, aby se otázka lidských práv obecně projednávala i na úrovni rady ministrů zahraničních věcí na začátku prosince v Bruselu. My jsme v kontaktu s našimi evropskými partnery, nicméně si myslím, že ten zákaz činnosti Člověka v tísni neznamená, že bychom nepokračovali v prosazování této agendy v celém postsovětském prostoru.

Váš stranický kolega Jaroslav Foldyna, který nemá vždy úplně stejnou zahraniční politiku jako vy, k tomu napsal: „O věcech každé země si mají rozhodovat její občané, nikoliv neziskovky placené ze zahraničí. Člověk v tísni na území Ruské federace dělá hybridní politiku, nikoliv humanitární činnost, a proto je krok Ruska pochopitelný.“ Jak se vám to poslouchá?

Člověk v tísni především podporuje ty občany, kteří mají názor na dění v Rusku, nedělá tam žádnou hybridní politiku. My spolupracujeme s celou řadou občanských uskupení, s nezávislými novináři, aby si občané mohli vybrat.

Přesvědčoval jste pana Foldynu?

Tak s Jaroslavem Foldynou se v některých oblastech prostě rozcházíme. Já si myslím, že v tomto směru asi není možné ho přesvědčit. Nicméně to, co děláme, je, že prostřednictvím jiných organizací, jako je třeba pražské Centrum pro občanskou společnost, dále podporujeme lidi, kteří chtějí vyjádřit svůj názor, kteří například nesouhlasí s různými průmyslovými projekty. Nejedná se pouze o politické projekty, jedná se třeba i o projekty právě ochrany životního prostředí, o odbory a další oblasti. Takže já myslím, že naopak hledáme cestu, jak dál působit a pomáhat lidem, kteří chtějí zlepšit situaci.

Prezident Miloš Zeman k tomu byl také kritický a řekl, že Člověk v tísni by měl respektovat ruské zákony.

Člověk v tísni podle mě respektuje ruské zákony, já stále skutečně nemám k dispozici vysvětlení toho kroku z ruské strany. Čekáme na něj.

Nedělá nám Rusko jenom to, co my jsme udělali ohledně sporu o sochu Koněva? Protože my jsme také vzkázali, že to je věc Česka a českého starosty. Tak není to stejná logika, že nám říkají: to jsou naše zákony, naše rozhodnutí a vám do toho nic není?

Já myslím, že vzájemné vztahy vždycky musí být založeny na respektu, ale i pochopení domácího prostředí. Já v tomto směru ale myslím, že tyto dvě věci spolu nejsou spojeny. Myslím, že jsem to už opakovaně říkal, že Člověk v tísni se dostal do velmi dobré společnosti tímto rozhodnutím ruské strany.

To není první spor, který máme s Ruskem. Vy jste také kritizoval počet zaměstnanců na ruské ambasádě. V květnu, když jste dělal rozhovor pro Seznam, jste řekl, že už máte odpověď na tu vaši výzvu, aby se počet zaměstnanců zeštíhlil. Můžete být konkrétní?

My samozřejmě dlouhodobě jednáme s ruskou stranou i v těch protokolárních záležitostech, řeší se otázka budov, ať už českých budov v Moskvě nebo ruských budov v Praze. Já myslím, že je potřeba tyto věci jednáním vyřešit. Pomalu postupujeme.

Ale kam jste postoupili, pane ministře? Protože vy jste řekl, že jste dostal odpověď na tu vaši žádost, aby ruská ambasáda v Česku zeštíhlila, takže…

My jsme neřekli, aby se zeštíhlila. My jsme jen říkali, že bychom potřebovali především vyřešit některé protokolární věci, jako je třeba počet vozidel registrovaných jako diplomatická vozidla. Já si nemyslím, že v diplomacii platí, že vypovídání diplomatů je cesta ke zlepšování vzájemných vztahů.

Dobře, tak jak ta odpověď vypadala, co se konkrétně stalo?

My jsme řešili především konkrétní případ. Jednalo se o pana Těrentěva. Já jsem rád, že pan Těrentěv byl ruskou stranou stažen, protože to byla velmi kontroverzní osoba.

To byla kauza těch pronajímaných bytů?

Ano.

A nic dalšího ohledně změn na ruské ambasádě v Česku se nestalo?

Já myslím, že toto není otázka, která je aktuální v tuto chvíli.

Proč myslíte, že není aktuální? Protože vy jste nám v květnu řekl, že máte odpověď ruské strany na ten váš požadavek.

My jsme nikdy nejednali o snížení počtu ruských diplomatů. To myslím, že je přesně ta otázka, která zde sice je často zmiňována, ale na druhou stranu říkám, my jsme reagovali u případu Skripal.

Před tím počtem lidí na ruské ambasádě varuje i třeba BIS.

My jsme u případu Skripal vypověděli několik ruských diplomatů z České republiky, ale bylo to v reakci na konkrétní krok a situaci, kde my jsme podpořili naše spojence. Prostě případ Skripal byl jasným porušením suverenity členské země Severoatlantické aliance. My jsme se solidárně připojili k tomuto kroku.

Tomu rozumím, ale česká Bezpečnostní informační služba varovala před počtem ruských zaměstnanců. Mluvila i o skrytých agentech. Není to vážné?

Jestli mi Bezpečnostní informační služba přinese konkrétní důvody, proč někteří…

Vy zatím nemáte konkrétní důvody?

Nemám, nemám žádné konkrétní důvody od Bezpečnostní informační služby. Samozřejmě to sledujeme a myslím, že naopak je dobře, když víme, že někteří členové ruské ambasády působí jako zpravodajci. Je to velmi transparentní, my takto přistupujeme k našemu působení v zahraničí.

A od Ruska k Číně. Předvoláte si také čínského velvyslance kvůli dění v Hongkongu?

Já čekám na projednání té záležitosti ještě na plénu Senátu. My tu situaci v Hongkongu sledujeme. Jednak jsme podpořili naše společné evropské prohlášení ve vztahu k Hongkongu a zároveň jsme i vydali jasné stanovisko za ministerstvo zahraničních věcí. Já myslím, že čínská strana ví, jaká je naše pozice. V tuto chvíli nevidím žádný přínos toho setkání s panem velvyslancem. Pro nás je především důležité, aby se ta situace v Hongkongu uklidnila, aby dále neeskalovalo násilí na obou dvou stranách a aby bylo zároveň respektováno právo protestujících vyjádřit pokojně svůj názor.

A myslíte, že stačí takovéto prohlášení? Protože zatím to nevypadá, že by se tam situace úplně uklidňovala.

Já jenom říkám, že bych potřeboval vědět, že bude mít schůzka s panem velvyslancem nějaký přínos.

Bude Česká republika ještě aktivnější na mezinárodním poli diplomacie, nebo šlo spíše jen o takové, řekněme, zvolání „jsme s vámi“, ale žádný reálný čin potom už nepřijde?

Je to především otázka vyjádření jasného postoje Evropské unie. Evropská unie je velmi významným partnerem Číny. A my vnímáme, že ta situace v Hongkongu není takto přijatelná. To, že dochází k nárůstu násilí, že ta situace se skutečně může vymykat kontrole, je něco, co my nechceme. My bychom především potřebovali, aby s protestujícími začaly hongkongské úřady jednat, aby vyslechly jejich požadavky, a zároveň platí, že respektujeme princip jedna země, dva systémy, že Hongkong má zvláštní statut a že by se měly dodržovat také závazky všech stran, které byly podepsány v roce 1997.

Když to ale říkáte, nelitujete zpětně toho prohlášení ústavních činitelů, které mimo jiné podepsal právě i z pozice tehdejšího předsedy Sněmovny Jan Hamáček, váš stranický předseda?

Já myslím, že je to záležitost minulosti.

Jestli jsme tak nedali Číně jasný vzkaz: My k vám prostě budeme takto přistupovat. Vy nám řeknete, že se vám nelíbí setkání tehdejšího ministra kultury, pana Hermana, s dalajlamou, a my přijdeme s takovým prohlášením.

Jak říkám, je to záležitost minulosti. My v tuto chvíli prosazujeme pragmatické vztahy s čínskou stranou, chceme rozvíjet ekonomickou spolupráci v rámci našeho strategického dialogu, ale také říkáme jasně, že otázka lidských práv je něco, co je součástí tohoto dialogu.

Mluvíte o tom, že je to minulost. Co je ale budoucnost nebo také přítomnost, je angažmá vašeho bezpečnostního stranického experta, pana Miloše Balabána. Ten měl být placen čínskou stranou a má také za sebou značnou aféru ohledně financování na Univerzitě Karlově. Proč stále je v řadách ČSSD? Nemáte s tím problém?

Já bych počkal na prošetření celé záležitosti. Je to záležitost Univerzity Karlovy, která se tomu věnuje. Myslím, že je to také na něm, aby se rozhodl, jak bude dál postupovat.

Vy zatím nemáte žádné pochybnosti ohledně jeho angažmá?

Jak říkám, nemám v tuto chvíli žádné závěry prošetření té spolupráce a toho, jak fungovalo financování.

A osobně ta aktivita pana Balabána vás nějakým způsobem znepokojuje?

Bezpečnostní informační služba opakovaně upozorňuje na rizika prohlubování spolupráce v akademické oblasti, to je ale součást naší přípravy a posilování naší odolnosti proti různým hybridním hrozbám. Na tom, myslím, jako státní sféry pracujeme.

A neměla by potom přijít okamžitá reakce? Dá se od vás čekat?

Myslím, že bychom měli prostě počkat, až se ta záležitost prošetří, až bude skutečně jasné, co se přesně dělo.

Váš stranický předseda, pan Hamáček, se pravidelně setkává s vysokými představiteli čínské strany. Řada těch setkání nebyla ani veřejnosti známa, byla za zavřenými dveřmi. Není tohle špatná politika?

Tak v diplomacii je řada jednání za zavřenými dveřmi.

Nicméně ani se o tom neinformovalo.

V Evropě se každý setkává s čínskými představiteli. Já v tomto nevidím ten problém. Myslím, že skutečně je potřeba si nastavit jasné parametry našich zájmů ve vztahu k Číně. My máme podepsané strategické partnerství s Čínou. Chceme ho naplňovat. Máme také zájem podporovat prohlubování a jasné vymezení evropské politiky. Myslím, že třeba ve vztahu k obchodu, k investicím. To právě Evropská unie…

Tomu rozumím, ale na druhou stranu právě před takovými setkáními varuje Bezpečností informační služba, když si tedy znovu vypůjčím její informace. Tak jestli pan Hamáček potom nejde proti zájmům českého státu a proti varování BIS?

Já rozhodně nesouhlasím s tím, že by cestou pro budování nějakých pragmatických vztahů s Čínou bylo se s nimi nestýkat.

Vy jste se setkal naopak s přijetím nebo jste přijal vdovu po čínském disidentovi, nejste ve špatné straně, pane ministře?

Nejsem, sociální demokracie v Evropě vždy podporovala ochranu lidských práv.

Daří se vám ty vaše ideály prosazovat i uvnitř sociální demokracie, když se podívám třeba na to, co dělá pan Hamáček, nebo jak se vyjadřoval pan Foldyna, kterého už jsem také zmiňovala?

V sociální demokracii je řada názorových proudů. Já myslím, že to je spíš silnější stránka sociální demokracie než ta slabá, protože máme možnost vést i uvnitř strany diskusi o tom, jak chceme, aby vypadala zahraniční politika naší země. Já si nemyslím, že jsem ve špatné straně. Já si myslím, že moderní levice a ochrana lidských práv jdou ruku v ruce.

Pojďme ještě zpátky do Evropy, konkrétně do Řecka. Vy jste řekl, nebo lidovcům jste slíbil, že zástupci české ambasády v Aténách navštíví řecké uprchlické tábory. Už se tam byli podívat, máte nějaké zprávy?

Pan ministr Hamáček posílal předminulý týden opět dopis svému protějšku s tím, že žádá bližší informace, co se týče možných nezletilých mladých dětí bez doprovodu, aby se mohli seznámit se situací v těch integračních centrech. Jakmile budeme mít reakci z té řecké strany, tak naše ambasáda je připravena ve spolupráci s vnitrem tuto situaci prověřit.

A jak to konkrétně bude vypadat? Protože pan Hamáček se na to příliš netváří ani premiér Andrej Babiš nebyl příliš vstřícný ohledně přijetí 40 uprchlíků. Tak myslíte si, že Česko skutečně uprchlíky, dětské uprchlíky, může přijmout?

Tak já si myslím, že 10milionová země by se určitě vyrovnala s tím, že by přijala třicet až čtyřicet mladých dětí. V tomto směru si myslím, že bychom si měli vždy připomínat humanitní základy naší společnosti.

A jak to chcete prosadit ve vládě, kde i sám ministr vnitra Jan Hamáček je spíše proti?

Ale já nemohu konat ve chvíli, kdy z řecké strany nemáme žádná jasná data, to byla pouze obecná prohlášení.

Tomu rozumím, ale kdyby přišla data z té řecké strany a přišel nějaký seznam, tak si myslíte, že dokážete přesvědčit Jana Hamáčka a Andreje Babiše, aby ty dětské uprchlíky přijali?

Tak předjímáme něco, co se ještě nestalo. Jan Hamáček už loni psal řecké straně, aby identifikovala, kdo jsou ty děti, kde mají ty syrské uprchlíky. A to se doposud nestalo. Bohužel.

Na druhou stranu on sám ani neodpověděl na tu současnou žádost řecké strany. Řekl, že to není ani standardní na to odpovídat, tak to se standardně nebavíme…

Jan Hamáček byl minimálně dvakrát v kontaktu s řeckým protějškem a on zase neobdržel žádnou odpověď na jeho výzvu, aby řecká strana tedy poskytla potřebné informace.

On přímo řekl, že v přesunutí 17letých dětí bez nároku na azyl nevidí smysl. Tak jestli si skutečně myslíte, že pokud nám Řecko dá nějaký seznam, který bude schválen, projdou ti lidé bezpečnostní prověrkou, tak jestli je reálné, že by je Česko přijalo? I vzhledem k tomu, jak vidíte, jak se česká společnost staví třeba k uprchlíkům.

Tak já myslím, že česká společnost v minulosti byla schopná poskytnout azyl lidem, kteří utíkali před válkou, ať už to byli lidé z Balkánu nebo lidé, kteří jsou pronásledováni v Asii. A v tomto směru myslím, že česká společnost nebyla úplně uzavřená. Ta migrační krize samozřejmě vyvolala velké emoce, ale já říkám: toto je záležitost v řešení vnitra, pokud bude mít vnitro seznam malých dětí, kteří ze Sýrie uprchli před válkou, nemají rodiče, tak myslím, že bychom měli být připraveni nabídnout jim pomocnou ruku.

Věříte, že by tedy Česko skutečně těch 40 uprchlíků přijalo?

Na rovinu říkám, že jsem ještě nedostal žádnou informaci, že by nám řecká strana takovouto informaci o syrských uprchlících, malých dětech, které jsou bez doprovodu, dala k dispozici.

Takže se stále bavíme pouze o nějakém symbolismu, ale o konkrétních dětech nás nikdo neinformoval. Já jsem mluvil s paní poslankyní Šojdrovou. Ona říká: Ano, v těch zařízeních, kde jsem byla, jsou spíše starší děti, nebo spíše mladiství. Jsou to většinou Afghánci, Pákistánci. Prostě musíme si asi říct, o kom konkrétně se tedy bavíme, komu bychom mohli pomoci. Já myslím, že bychom neměli to naše působení a naši pomoc lidem, kteří jsou postižení válkou v Sýrii, omezovat na otázku několika desítek mladistvých.

Já myslím, že to je především o tom, co děláme pro tisíce dětí v Sýrii, co děláme v uprchlických táborech v Jordánsku a v Libanonu. To je skutečně kvůli naší pomoci, mají zajištěné vzdělání, dostanou nějakou zdravotní péči. Pomáhali jsme v Jordánsku například s tím, aby v uprchlickém táboře, kde je přibližně 300 tisíc lidí, tu informaci nemám přesnou, byly třeba stabilní dodávky elektřiny. To jsou prostě praktické věci, jak my můžeme pomáhat jako menší středoevropská země.

Tomu rozumím. Vy jste zmiňoval paní europoslankyni Michaelu Šojdrovou a ta si stěžovala, že Jan Hamáček s ní vůbec nekomunikuje.

To se musíte zeptat pana předsedy.

A vadí vám to, že na výzvy europoslankyně neodpovídá?

Já mám pocit, že byli v minulosti v kontaktu. Jestli nyní nereaguje, je to skutečně otázka na pana předsedu, nemám informaci proč.

Jaké máte teď vztahy s prezidentem Milošem Zemanem? On o vás několikrát řekl, že děláte hrubé chyby v politice, tak jestli už jste je, řekněme, napravil, nebo jestli dál budete dělat podle jeho názoru hrubé chyby v politice, v diplomacii?

Já si nemyslím, že dělám hrubé chyby v zahraniční politice, dělám zahraniční politiku, která je evropská, která má jasné směřování a která vychází z tradic české zahraniční politiky posledních 30 let.

Jak je vlastně ta česká diplomacie konzistentní? Protože Andrej Babiš je velmi aktivní v zahraniční politice, zároveň tedy máme prezidenta, který se někam vydá, něco tam řekne a rezonuje to, přitom ale zahraniční politiku má formovat vláda. Musíte vysvětlovat často tyto tři linie?

Tak jsme demokratická společnost a pan prezident je volen přímo lidmi, má na některé věci své názory. Nicméně naši partneři vědí, že za výkon zahraniční politiky zodpovídá vláda, že naše zahraniční politika je předvídatelná a že vychází z přijaté koncepce zahraniční politiky.

Myslíte, že to vědí v zahraničí, když se řekne, že pan prezident by byl pro uznání Kosova, a to potom rezonuje všemi zahraničními deníky?

Samozřejmě potom vysvětlím, jaká je jasná pozice České republiky. Myslím, že i naši partneři jasně odlišují prohlášení nejenom pana prezidenta, ale i jiných ústavních činitelů či politických reprezentantů. Máme zde opozici, která má na některé věci jiné názory, ale za zahraniční politiku, za její výkon, skutečně odpovídá vláda. To všichni vědí a můžeme se podívat i k našim sousedům, kdy ne vždy zaznívá úplně stejný hlas na zahraničněpolitické otázky.

A jak dobrý diplomat jste? Znovu se vrátím k té původní otázce, protože váš někdejší předchůdce v úřadu Lubomír Zaorálek se už tedy z pozice šéfa kultury setkal s čínským velvyslancem. Nakonec z té schůzky odešel a řekl, když budu citovat, že z něj čínský velvyslanec dělal idiota. Vy byste neodešel?

Tak z pozice ministra kultury může Lubomír Zaorálek samozřejmě dělat jasnější gesta jako diplomat. Myslím, že bych se měl snažit hledat kompromisy, hledat cestu k řešení problémů, ale to, jaký jsem diplomat, myslím, že nemohu soudit já.

Tomáš Petříček byl naším hostem, děkuji.

Děkuji, hezký den.