Babiš a jeho ministři se bojí ve vlastní zemi. Většině se platí ochranka

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Premiér v demisi Andrej Babiš o Česku vždy s pýchou hovořil jako o jedné z nejbezpečnějších zemí na světě. Na začátku svého mandátu s odkazem na Global Peace Index uváděl, že je v globálním žebříčku šestá, v posledních měsících v projevech zmiňoval osmé místo.

Deklarovanému bezpečí nijak neodpovídá chování jeho vlastního kabinetu. Nadpoloviční většina členů končící vlády (8 ze 14) má nyní přidělenu policejní ochranu. Vyplývá to z aktuálně platného vládního nařízení a ze zjištění redakce.

Je to dvojnásobný počet než u ministrů třeba na Babišově rodném Slovensku, které se ve zmíněném světovém žebříčku bezpečných zemí pravidelně umisťuje až ve třetí desítce.

Jak na dotaz Seznam Zpráv sdělila Ľubica Janíková, mluvčí slovenského premiéra Eduarda Hegera, kromě samotného předsedy vlády mají u našich východních sousedů ochranku už jen ministři obrany, vnitra a spravedlnosti. Jejich běžný doprovod podle Janíkové čítá jen řidiče a jednoho osobního ochránce. „Zbývající ministři (nechránění) mají jen řidiče,“ doplnila Janíková.

V Česku má oproti Slovensku navíc trvale policejní ochranku ještě ministr zahraničí, financí, průmyslu a obchodu a nyní „dočasně“ i ministr zdravotnictví.

Nejde však jen o to. Také počet ochránců je zjevně větší. Někdy se jedná až o desítky policistů, kteří střeží zdraví a životy jednotlivých ministrů či ministryň.

Jak na začátku října upozornily Seznam Zprávy, ministr Adam Vojtěch dostal přidělenu policejní ochranu kvůli blíže neupřesněným výhrůžkám, které měly směřovat i na jeho rodinné příslušníky. Pravděpodobně souvisely s vládními opatřeními kvůli neutuchající pandemii covidu-19.

Nejde jen o to, že je teď ministr doprovázen téměř na každém kroku policejními bodyguardy – jeden ze čtenářů redakci popsal, jak Vojtěcha s tělesným strážcem potkával v létě při večerní procházce v Riegrových sadech – ale muži zákona střeží i jeho nedaleké bydliště.

Jak si Seznam Zprávy poté ověřily, před činžákem na Vinohradech, kde má ministr byt, stojí od září policejní auto prakticky nonstop.

„To auto mají zaparkované pořád na stejném místě, je permanentně nastartované, vždy s dvěma příslušníky uvnitř,“ popisuje aktuální situaci před domem manažer jedné z firem, která má v lokalitě Vojtěchova bydliště kanceláře.

V resortu zdravotnictví není Vojtěch hlídán ochrankou jako jediný. Nově totiž policisté střeží bezpečí i hlavní hygieničky Pavly Svrčinové, před jejímž domem na Ostravsku se o víkendu shromáždilo několik desítek odpůrců očkování.

Nejedná se zdaleka jen o to, že je v Česku za Babiše nejvíce chráněných ministrů v historii, ale rovněž o to, jaké jsou s tím spojeny finanční náklady.

Podle odhadů jde už o stamiliony ročně, avšak přesná čísla k dispozici nejsou. Policejní prezidium totiž tvrdí, že nemá žádnou nákladovou kalkulaci, kolik jeden den hlídání jednoho člena vlády v průměru stojí.

„Skutečně tyto náklady k dispozici nemáme, protože jsou každý den jiné, a to v závislosti na tom, jaký je program, kdo konkrétně je k chráněné osobě přidělen. Navíc policisté jsou ve službě a neplní žádný speciální úkol, proto se nelze na tento výkon dívat jako na něco nestandardního. Je to úplně stejný princip, jako kdybychom řešili, kolik stojí hlídková činnost na dálnici D1,“ uvedl po urgenci mluvčí policejního prezidia Ondřej Moravčík. Z „taktických důvodů“ nechce hovořit ani o tom, kolik policistů se o jednotlivé ministry stará.

V roce 2015 se v souvislosti s přidělením ochranky tehdejšímu ministrovi financí Andreji Babišovi jedna kalkulace na veřejnosti objevila. Tehdy proběhla tiskem informace, že jeden den hlídání ministra stojí 82 tisíc korun, což samotný Babiš ihned zpochybnil.

Kdyby to však tak bylo, ochrana jednoho ministra by stála měsíčně dva a půl milionu korun a ročně třicet milionů. U osmi členů Babišova kabinetu by šlo zhruba o čtvrt miliardy.

Seznam Zprávy na toto téma hovořily i s některými lidmi, kteří mají s ochranou ústavních činitelů dlouholeté zkušenosti, a ti jsou přesvědčeni, že zmíněné náklady 82 tisíc korun za den nijak nadsazené nejsou a dnes už jdou přes 100 tisíc. Alespoň pokud se jedná o trvale chráněné osoby.

Jde o to, že základní sestava, která se o bezpečí chráněné osoby stará, má podle zmíněných zdrojů 15 lidí. A k tomu „naskakují“ další policisté.

Tato základní sestava představuje tři týmy po pěti policistech, kteří se střídají po směnách. „Když ministr někam jede, v autě s ním je vedle řidiče ještě jeho osobní ochránce a ve druhém autě jede další řidič a dva příslušníci jako doprovodná ochrana,“ popsal obvyklou sestavu jeden z expertů.

A k tomu je podle něj třeba přičíst dalších 6 až 8 policistů, kteří na směny střeží ministrovo obydlí. Ve výsledku to znamená, že jeden člen vlády zaměstnává klidně i 25 policistů.

Ochranná služba Policie ČR jakožto specializovaný útvar, který má ochranu ústavních činitelů v popisu práce, v plnění úkolů běžně spolupracuje i s dalšími policejními složkami v jednotlivých regionech.

Pokud jde o ministra krátkodobě chráněného, jako je Adam Vojtěch, stačí podle uvedeného zdroje na jeho ochranu jen asi 8 lidí místo 15. Nicméně k tomu je třeba znovu přičíst i hlídání bydliště, jak bylo u ministra zdravotnictví také popsáno.

Pokud má někdo zesílenou policejní ochranu – jako ji podle oficiálních informací v dubnu po vyhoštění ruských diplomatů získal ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) –, počet policistů, kteří jej hlídají, se dále zvyšuje.

A náklady ještě rostou, pokud se chráněný politik přepravuje po republice. Právě tam je nezbytná i součinnost s místními policisty.

Nejde ale jen o náklady na lidi, významnou položkou jsou třeba odpisy automobilů, které se u ministrů také střídají. Právě v éře Andreje Babiše Ochranná služba Policie ČR postupně přesedlala z původních vozů Audi na BMW. Nové VIP limuzíny nakupovala od královéhradecké firmy Stratos Auto.

Redakce Seznam Zpráv se z registru smluv dopočítala k tomu, že mezi lety 2018 až 2020 policejní prezidium čistě pro Ochrannou službu od této firmy nakoupilo v několika vlnách 46 takovýchto luxusních vozů, a to zhruba za 110 milionů korun.

Jedno auto tak stálo (bez DPH) v průměru asi 2,4 milionu korun. Část autoparku by měla sloužit i prezidentovi, který je též společně s předsedy obou parlamentních komor trvale chráněnou osobou, a dokonce v jeho případě je ochrana poskytována i po vypršení mandátu.

Právě tři zánovní vozy BMW a k tomu jedno Audi postávaly i s řidiči v pondělí před Poslaneckou sněmovnou, když se tam scházeli nově zvolení poslanci.

Seznam Zprávy se při této příležitosti zeptaly přítomné poslankyně a končící ministryně financí Aleny Schillerové (ANO), zda zrušení její ochranky není jedna z cest, jak v době rozpočtové krize ušetřit státní peníze.

Šéfka státní kasy ale odvětila alibisticky. „To je otázka na policii a na ministra vnitra, já jsem to zdědila v rámci funkce,“ opáčila úsečně, když za doprovodu ochranky přebíhala z dopoledního jednání v hlavní budově Sněmovny do sousedního objektu, kde se scházel poslanecký klub Babišova hnutí.

Nedaleko Schillerové kráčel další chráněný ministr Karel Havlíček (ANO). Auta s řidiči po celou dobu sněmovního jednání stála v ulici.

Kandidát na nového ministra financí Zbyněk Stanjura (ODS) uvádí, že je nyní nutné respektovat platnou legislativu (příslušné vládní nařízení), která s rozbujelými ochrankami počítá. Nicméně by prý považoval za správné, kdyby policejní ochranu dostávali ministři pouze na dobu, kdy jim skutečně nějaké reálné nebezpečí hrozí.

„Pokud budu členem nové vlády, nevidím žádný důvod, abych používal ochranku. Jestliže by to policie v nějakém okamžiku vyhodnotila, že je to nutné, tak je to samozřejmě jiná věc. Mělo by to ale fungovat tak jako u každého jiného občana, bez ohledu na to, zda je to politik, nebo ne,“ uvedl na dotaz redakce Stanjura.

I v Česku byl okruh chráněných osob z řad vládních činitelů původně užší. Jak někteří pamětníci vzpomínají, ochranu pro ministra spravedlnosti si dodatečně vybojoval někdejší šéf tohoto resortu z let 2004 až 2006 Pavel Němec.

Za druhé Topolánkovy vlády, kdy se země chystala na první předsednictví EU, byla soupiska chráněných osob zase rozšířena o vicepremiéra pro evropské záležitosti, kterým byl Alexandr Vondra (ODS).

„Ani si už nevzpomínám, proč to tak s tou ochrankou bylo, určitě jsem o to já sám nijak neusiloval. Patrně to nějak souviselo i s tím, že jsem v první Topolánkově vládě byl ministrem zahraničí a v té době příprav na předsednictví jsem jako vicepremiér pracoval od brzkého ráno do pozdního večera, přitom jsem neměl vlastní aparát a těžko bych vystačil s jedním řidičem,“ vybavuje si po letech nynější europoslanec Vondra. „Ale určitě to nebylo tak, že by někdo vartoval před mým domem. To bych ani nechtěl,“ dodal.

Na konci roku 2015 bylo příslušné vládní nařízení novelizováno. Tehdy už dávno neobsazená funkce místopředsedy pro evropské záležitosti ze seznamu chráněných osob vypadla, ale nově si ochranku vybojoval ministr financí Andrej Babiš.

Do té doby se u něj dle některých autentických svědectví střídali dva řidiči a dva bodyguardi ještě z éry Babišova podnikání ve firmě Agrofert.

Vláda přidělení policejní ochranky šéfovi státní kasy tehdy v oficiálním dokumentu zdůvodnila tím, že ministr financí je „dlouhodobě vystaven ohrožení své osoby, a to zejména s ohledem na činnost kriminálních skupin v kontextu postoje ministerstva financí k řešení celních a daňových podvodů“.

Počet ministrů obklopených tělesnými strážci se znovu rozšířil i letos. V květnu bylo vládní nařízení opět novelizováno a ochranku trvale získal ministr průmyslu a obchodu, tedy Karel Havlíček.

Bylo to kvůli tomu, že mu údajně někdo opakovaně vyhrožoval likvidací. „Je dlouhodobě vystaven ohrožení své osoby, a to zejména s ohledem na činnosti související s problematikou rozšíření stavby nových jaderných bloků,“ stojí ve vládním dokumentu.

Havlíček měl ochranku už několik měsíců předtím, ale jen dočasnou, jakou má nyní již uváděný Adam Vojtěch. Teď by bodyguardy po Havlíčkovi měl zdědit i jeho nástupce z nově se tvořícího kabinetu, pokud vládní nařízení nebude změněno.

Přestože ministři říkají, že o ochranku nijak aktivně neusilovali a pouze se pasivně podvolili názoru policie či ministerstva vnitra, v politických i policejních kuloárech lze často slyšet, jak si mnozí politici této „hlídací služby“ náležitě užívají a jen těžko se s ní loučí. Doprovod urostlých policejních strážců jim dodává respekt, občas pomůže i s jinými úkoly.

Jde i o to, jak bylo naznačeno, že každý takový ministr se obvykle vozí v „lepší“ limuzíně BMW. To nechránění ministři se musí spokojit „jen“ se škodováckým Superbem.

Přesto se najdou i členové vlády, kteří tvrdí, že jim slabší ochrana vůbec nevadí. Cítí se být naopak svobodnější.

Ministr zemědělství za ČSSD Miroslav Toman je v resortu známý tím, že nejraději jezdí sám, i bez řidiče. Nijak to ani neskrývá. „Myslím, že kdyby mě chtěl opravdu někdo napadnout, příležitost si vždycky najde,“ poznamenal ke svému „lehkovážnému“ chování.

Seznam Zprávy chtěly o rozbujelé policejní ochraně mluvit s ministrem vnitra Janem Hamáčkem. Na žádost o rozhovor ale dosluhující politik nijak nereagoval.

Podobně nevyslyšeny zůstaly i otázky určené řediteli Ochranné služby Policie ČR, generálu Jiřímu Komorousovi.

„Při vší úctě k vám – tyto dotazy nejsou dotazy na ředitele Ochranné služby. Policie ČR poskytuje ochranu ministrům na základě zákona, musíte se tudíž zeptat poslanců, zda připravují nějakou změnu, či nikoliv, zda tento počet považují za adekvátní, či nikoliv a zda se počty chráněných osob budou zvyšovat, či snižovat,“ uvedl nakonec místo Komorouse policejní mluvčí Ondřej Moravčík.

Jako o nepochopitelně hypertrofovaném systému ale mluví o ochrankách ministrů Babišovy vlády třeba také nynější poradce pro zahraniční otázky premiéra Cyril Svoboda, který byl v minulosti za lidovce ministrem vnitra a zahraničí. S ochrankami má tudíž osobní zkušenosti.

„Myslím si, že ten okruh trvale chráněných osob by se měl zase zúžit do původního stavu, jak to bylo před lety. A rozšiřovat o další ministry to lze případně jen krátkodobě, když skutečně hrozí nějaké riziko. Každý lidský život má přece stejnou cenu a každý občan má nárok na ochranu, policie by měla vždy prověřit, zda je to nutné, nebo ne,“ nevidí Svoboda důvod, aby na ochranku byl automatický nárok.

„Byl jsem nedávno čtyři dny v africkém Mali, kde jsou snad každý den nějaké teroristické útoky. Tam by to dávalo smysl, ale v Česku taková rizika určitě nejsou. Mám pocit, že mnozí ministři si pouze zvyšují vlastní důležitost tím, že mají gorily v brýlích za zády,“ uvedl příkře exministr.