Článek
V létě roku 1951 byli v jihomoravské vesnici Babice u Moravských Budějovic zastřeleni tři funkcionáři KSČ.
Čtveřice atentátníků byla dopadena hned druhý den – 3. července 1951. Následovalo bleskové zmanipulované vyšetřování, během něhož se komunistické moci podařilo zatáhnout do případu katolickou církev, jež pro KSČ představovala hlavního ideového protivníka. A další významnou sílu odporu: vážené místní sedláky, kteří vzdorovali kolektivizaci.
V následných procesech bylo odsouzeno na 100 lidí, z toho 11 k trestu smrti. Mezi prvními byl popraven – kvůli údajnému spolčení s atentátníky – i babický farář Václav Drbola. Na smrt komunisté poslali ještě další dva faráře – Jana Bulu a Františka Pařila z blízkých farností.
„Již před útokem na schůzi babických komunistů Státní bezpečnost v kraji, kde existoval silný odpor proti probíhající kolektivizaci, vyšetřovala a zatýkala,“ připomíná Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR). „Připravovala se série politicky motivovaných procesů, v níž by se veřejnosti představila ‚skutečná tvář‘ katolické církve a ‚vesnických boháčů.“
Babický případ včetně některých dobových popisků nabízíme obrazem v přiložené fotogalerii.
Upozornění: Abychom předložili ucelený obraz, zařadili jsme mimořádně i tehdy publikované snímky obětí a zastřelených atentátníků.
Propagandistický potenciál babického případu využila komunistická moc hned několikrát.
„Díky tomu, že v Babicích roku 1951 skutečně zemřeli tři komunisté, nepůsobil následný proces tak vykonstruovaně jako další politické procesy 50. let (s Miladou Horákovou, Rudolfem Slánským ad.), v nichž byli nepřátelé režimu často souzeni za činy, které se teprve ‚chystali‘ spáchat. Zločiny jim údajně prokázané byly často definovány velmi obecně (škodili národnímu hospodářství, zradili republiku, připravovali světovou válku, radovali se z atomové bomby atd.). Zejména obvinění z abstraktních ideologických úchylek (trockismus, buržoazní nacionalismus, titoismus aj.) mohla působit poněkud nekonkrétně a nepřesvědčivě. Síla Babic tkvěla v tom, že případ měl zcela konkrétní oběti,“ shrnuje na svých stránkách ÚSTR. „I proto se babického případu nedotkly rehabilitační komise z konce šedesátých let, které zpochybnily věrohodnost většiny politických procesů z padesátých let. Babický případ naopak zůstal pevnou součástí ideologické propagandy i v 70. letech.“
