Článek
Jak se šíří počítačové viry? Pučením. Pučíš si disketu a máš tam vir.
Pokud si tento vtip pamatujete, jistě si pamatujete i začátky české firmy Avast a americké firmy Norton. V 90. letech byl antivir nepostradatelným nástrojem, bez kterého nebylo radno strkat do počítače jakékoli diskety. (Pro mladší čtenáře připomínáme, že disketa je paměťové médium, něco jako velká SD karta, na kterou se vešlo asi tak desettisíckrát méně dat.)
Od té doby samozřejmě počítačové viry urazily ohromnou cestu. Začaly se šířit přes e-mailové přílohy, nezabezpečené webové stránky, zranitelnosti v operačním systému nebo mobilní aplikace. A proměnila se i ekonomika výroby počítačových virů.
Abychom pochopili příběh NortonLifeLock a Avastu, je vhodné si tuto historii připomenout.
Od legrácek k ohromnému byznysu
V 90. letech mohl mít tvůrce viru tak nanejvýš škodolibou radost z toho, že se jeho výtvor dostal do světa a nekontrolovaně se šíří. Nakažení bývalo občas doprovázeno ztrátou dat. Firmy i jednotliví uživatelé se samozřejmě takovýmto útokům chtěli bránit a kupovali si antivirové programy.
Americký Norton AntiVirus (tehdy se jeho výrobce jmenoval Symantec) byl na trhu od roku 1991, poté, co Symantec koupil firmu Peter Norton Computing od jejího zakladatele Petera Nortona (pamětníci si dodnes vzpomenou na klasické modré dvoupanelové rozhraní jeho Norton Commandera).
Správce souborů Norton Commander pro MS-DOS.
Československý Avast (původně se jmenoval Alwil) nabízel svůj software od roku 1988. Od roku 1997 licencoval Alwil svůj antivir do celého světa poté, co odmítl nabídku firmy McAfee na převzetí. V roce 2001 Avast změnil svůj tradiční model a nabídl antivir k instalaci zdarma pro koncové uživatele.
Ukázka historické verze antiviru Avast 4.8 pro Windows.
Zabezpečení v době internetové
S nástupem internetové komunikace se důležitost disketových virů upozadila a do popředí se draly viry využívající masové popularity elektronické pošty. Později přišly i viry, které měly za cíl napadnout konkrétní sítě nebo získat konkrétní data, a staly se tak součástí (oficiálně nikdy nepřiznaného) arzenálu státních tajných služeb.
Výrobci virů ale především hledali způsoby, jak na šíření vydělat. Často se jim to dařilo pomocí krádeže citlivých dat nebo rozesílání spamu z napadeného počítače. Počet virů a jejich různých variant začal astronomicky narůstat.
Na to pochopitelně musely reagovat i antivirové společnosti. Z režimu občasných aktualizací musely přejít na měsíční a týdenní. Firmy si spolu začaly pravidelně vyměňovat informace o nalezených virech, protože žádná nemohla desetitisíce nových virů zpracovat sama.
V roce 1999 byl počet známých virů přibližně sto tisíc. O pět let později jich lovci virů evidovali přes 300 tisíc a v roce 2007 už hlásili přes pět milionů nových virů. A rychlost se dále zvyšovala, v roce 2021 už se mluví o 200 tisících nových virů každý den.
Operační systém Windows Vista v roce 2006 přišel s vestavěným antivirem (anti-spywarem) Windows Defender a Windows 7 toto provázání upevnil. Nějakou dobu se mohlo zdát, že potřeba dedikovaného antivirového programu je minulostí, zejména pro koncové uživatele.
Ransomware, kyberútoky a budoucnost antivirů
Kdyby skutečně zůstalo jen u klasického malware a primitivních virů, které lze najít pomocí jejich otisku, mohly by se antiviry skutečně odebrat tam, kam diskety. Ale kyberútočníci přišli s novými metodami útoků, které podstatně změnily situaci.
Především je to ransomware, vyděračská novinka posledních deseti let, jejíž popularita mezi kyberútočníky neustále roste.
Je to pochopitelné, ransomware dává možnost vydělat reálné peníze na napadených počítačích. Skoro každá data mají svého kupce a nejčastěji je jím právě majitel těchto dat. Ransomware vaše data zašifruje a pak vám nabídne jejich dešifrování, samozřejmě poté, co zaplatíte odpovídající „všimné“, obvykle v řádech tisíců nebo desetitisíců korun.
Díky novým platebním prostředkům – především pak kryptoměně bitcoinu – se mohou tvůrci ransomware spolehnout, že jim peníze může poslat prakticky kdokoli, aniž by to vedlo k vyzrazení jejich identity. Poslední dobou navíc tvůrci ransomware hledají nové způsoby, jak vydělat větší částky tím, že nabízejí různým firmám různé částky, podle toho, jak důležitá pro ně ztracená data jsou.
K tomu připočtěme spamy, kyberšpionáž, krádež osobních dat, on-line podvody, falešné mobilní aplikace, šmírování… a rázem vidíme, že je kyberbezpečnost odvětví s divokou budoucností.
NortonLifeLock a Avast spolu?
Informaci o možné akvizici nadnárodní české firmy Avast americkou firmou NortonLifeLock přinesl jako první Wall Street Journal.
Následně tuto informaci opatrně potvrdil v tiskovém oznámení i sám Avast: „Představenstvo společnosti Avast potvrzuje, že probíhají pokročilá jednání o možné fúzi společnosti Avast se společností NortonLifeLock Inc. Nelze s jistotou říci, zda se transakce uskuteční ani za jakých podmínek bude případná fúze dohodnuta. Další oznámení bude učiněno, pokud a jakmile to bude vhodné.“
Proč by taková akvizice dávala oběma firmám smysl? Firma NortonLifeLock – jak ostatně její název napovídá – sama prošla řadou změn a akvizicí:
- 1982 – původně se firma měla zaměřit na práci s umělou inteligencí při analýze řeči, odtud také pocházel název Symantec (syntaxe a sémantika)
- 1990 – firma Symantec koupila firmu Peter Norton Computing, a do tří let se původní portfolio menšího Nortonu stalo zodpovědné za většinu zisků nové firmy
- 2004 – Symantec se sloučil s firmou Veritas Software (transakce 13,5 miliardy dolarů byla tehdy rekordní svého druhu) a vstoupil tak na pole bezpečného ukládání dat
- 2010 – Symantec koupil firmu Verisign a upevnil svou pozici na poli certifikátů a verifikace
- 2017 – akvizice firmy LifeLock, která chrání klienty před krádeží citlivých dat a zneužitím identity
- 2019 – společnost Broadcom odkoupila od Symantecu její divizi zaměřenou na bezpečnost korporací, výsledná firma se poté přejmenovala na NortonLifeLock (Lock znamená anglicky zámek či zamknout)
- 2021 – v lednu NortonLifeLock dokončil akvizici firmy Avira, výrobce jednoho z nejznámějších bezplatných antivirů
Právě poslední tři položky ukazují na odklon firmy NortonLifeLock od korporátních klientů a zaměření na koncové uživatele. A právě s tím by jí měla zřejmě pomoci akvizice české (či lépe nadnárodní) firmy Avast.
Také Avast má za sebou akvizice. Největší z nich bylo pohlcení další české firmy s mezinárodním úspěchem: AVG. Ale také skandál se sběrem uživatelských dat, což bylo u firmy, která slibuje uživatelům ochranu, velmi vážné obvinění.
„Ochrana lidí je hlavní prioritou Avastu a musí být zakotvena ve všem, co naše firma dělá, i ve všech našich produktech,“ uvedl výkonný ředitel Ondřej Vlček v lednu 2020 a oznámil, že uzavírá divizi Jumpshot, která byla sběrem dat pověřena.
Tím Avastu zmizel jeden z možných způsobů, jak na více než 435 milionech uživatelů antiviru vydělat. Největší zisky tak firmě přináší jejich freemium model, kdy k bezplatnému antiviru nabízí služby za příplatek: VPN, správu hesel, rodičovský zámek apod.
Právě tato schopnost proměnit uživatele bezplatného programu by se mohla hodit Nortonu, který nabízí placené produkty a jejich uživatelská základna je oproti Avastu (a AVG) přibližně pětinová.
A protože Norton se chce do budoucna zaměřit především na koncové uživatele, tak velký nášup potenciálních zákazníků by mu mohl otevřít nové dveře. Doslova miliony dveří do zařízení po celém světě, na které by Norton poté mohl prodat své „zámky“.
