Článek
Když jsem vyrůstal, byl TÍM rokem samozřejmě rok 2000. V sedmdesátých letech jsme si kladli otázku, zda ten či onen živočišný druh „přežije rok 2000”, a spekulovali, co všechno bude vynalezeno, co bude běžné a co dokážeme.
Například nikdo nepochyboval o tom, že jako lidstvo přistaneme na Marsu. Konkrétně se tipoval velmi často právě rok 2000. A že na Měsíc nebo aspoň na oběžnou dráhu budeme tou dobou létat na dovolenou či na víkend, my ze socialistického bloku samozřejmě pouze v případě, že dostaneme devizový příslib a výjezdní (nebo výletovou?) doložku. Ale bude to běžná a nepřekvapivá věc. „Kdes byl v neděli?” „Ty vole, strašná nuda, musel jsem s našima do vesmíru.”
Ovšem když někdo fantazíroval o videotelefonu, klepali jsme si na čelo. Bylo to v době, kdy telefon doma měla jen půlka spolužáků ze třídy. Čísla se vytáčela a sluchátka zavěšovala. A před telefonními budkami se stály fronty, a když jste tam přiběhli, vytřeštili oči a volali: „Maminka rodí, můžete mě pustit, abych zavolal sanitku?”, tak vás spoluobčané odehnali s tím, ať tyhle triky jdete zkoušet jinam.
Rok 2000 byl nakonec překvapivě nudný. Největší událostí byla obava, že se o půlnoci na silvestra roku 1999 vypnou všechny počítače a už nikdy se je nepodaří zapnout a v nastalém zmatku všichni zahyneme, s výjimkou ohrožených druhů. Ale ani to se nestalo. Počítače se nevypnuly, lidstvo přežilo (a již za pár let začalo běžně používat videotelefony coby jednu z aplikací chytrých telefonů) a ohrožené druhy dál vymírají.
Atomový vysavač také nemáme
Většina předpovědí pro počátek jednadvacátého století se nevyplnila. Časopis Popular Mechanics v roce 1951 předpovídal, že nejpozději do roku 2020 bude mít každá rodina v garáži helikoptéru. Nevím, jak u vás, ale když jsem se naposled díval já, žádná tam nebyla.
Stejný časopis o šest let později napsal, že silnice a dálnice nahradí soustava tunelů, ve kterých se vozy budou pohybovat automaticky a vysokou rychlostí. Realita? Přesně takové tunely máme, ovšem jen ve fantazii vizionáře a podnikatele Elona Muska. Shodou okolností o nich nedávno opět tweetoval. Ale to je asi tak všechno, co se s tunely v jeho fantazii dá zatím dělat.
Netrefily se ovšem ani mnohem nedávnější předpovědi. Časopis Wired ještě v roce 1997 soudil, že v roce 2020 přistane lidstvo na Marsu. Dvacetileté zpoždění oproti původním plánům, to nezní tak hrozně. Autoři článku měli jasno i v tom, jak k tomu dojde. Přistání bude v přímém přenosu (s několikaminutovým zpožděním) sledovat 11 miliard obyvatel Země (sic!) a samotný let bude výsledkem projektu, do kterého se zapojí všechny státy světa, žijící vzájemně v míru a porozumění.
Hm, zase vedle. Ne snad, že by lidé v pocitech porozumění, sounáležitosti a sousedské lásky nežili. Ovšem jen v Karlíně, na Letné a v centru Brna. Všude jinde panují tytéž evoluční zákony džungle jako v dosavadní celé historii lidstva. A žádný společný globální projekt není v dohledu.
V roce 1955 zakladatel firmy Lewyt vyrábějící vysavače předpověděl, že v roce 2020 budou běžné vysavače na jaderný pohon. To ovšem nemohl vědět, že se v roce 2019 stane nejúspěšnějším televizním dokumentem seriál Černobyl, popisující 33 let starou katastrofu elektrárny na Ukrajině. Ani o té Alexander Lewyt nic vědět nemohl.
Futurolog Ray Kurzweil naplánoval v roce 1999 na rok 2020 „konec rakoviny”. Doba dožití se měla prodloužit na více než 100 let (ve skutečnosti byla v roce 2019 podle OSN 72,6 roku) a zajistit to měli mimo jiné nanoroboti pohybující se v krevním oběhu a opravující v lidském těle vše, co je potřeba.
A abychom nezapomněli, renomovaný think tank RAND Corporation, který zpracovává strategie pro americkou vládu, předpověděl v roce 1994, že po roce 2020 nastane definitivní konec fyzické úmorné práce. Kdo ji bude vykonávat? Samozřejmě roboti. A pokud ne ti, tak dobře trénovaná zvířata, například lidoopi. Nahradí člověka v činnostech jako uklízení, zahradnictví či řízení aut. Prognóza neopomněla zdůraznit, že v tom všem budou šimpanzi lepší než lidé a i díky tomu ubude dopravních nehod.
Optimismus varuje
Co tedy opravdu přinese rok 2020? Něco by měl, protože minimálně číslo je to charismatické. „Dvacet dvacet” zní dobře, například proto, že 20/20 je v anglosaských zemích zlomek vyjadřující kvalitní zrak. Znamená, že z 20 stop přečtete to, co člověk s dobrým zrakem přečte z 20 stop. Když je zlomek například 20/40, znamená to, že z 20 stop přečtete to, co byste měli přečíst ze 40 stop. A tak dále.
Zlomek se jmenuje podle holandského lékaře Hermana Snellena, který v roce 1862 navrhl používat známou tabulku. Ta nese rovněž jeho jméno a dodnes patří k výbavě každé optiky i oční ordinace. Je na ní 11 řádků, a v každém jsou vysázena písmena v různé velikosti. Pacienti je čtou ze vzdálenosti 20 stop (asi šesti metrů), a podle toho, v kterém řádku už přestanou písmena poznávat, se určuje kvalita jejich zraku. Osmý řádek (v originální verzi s písmeny DEFPOTEC, dnes se někdy písmena obměňují) odpovídá vidění 20/20.
„Dvacátá léta jednadvacátého století” mají nádech naděje a optimismu, možná proto, že nás mimoděk odkazují k dvacátým létům století předešlého. K době plné radosti, smíchu a tance, pod dojmem právě skončené „velké války” a s přesvědčením, že nic tak hrozného se už nemůže opakovat. Jak naivní se to ukázalo!
Dokázali jsme se poučit? A dokážeme navázat na zatím nejdelší éru prosperity, růstu a míru ve většině světa v celé moderní historii? Doufejme, že ano. Zde je mých 20 předpovědí pro rok 2020 a dekádu, která hned po něm bude následovat.
Mám jedinou prosbu: neberte je jako autoritativní tvrzení či předpovědi. Berte je mnohem víc jako otázky, na které nabízím své odpovědi (založené víc na pocitech než vyčerpávající analýze), ale na něž si stejně dobře můžete odpovědět sami. Za deset let si řekneme, kdo se „trefil” víc.
Co tedy od dekády po roce 2020 čekat?
Umělá inteligence se zdokonalí, ale pro běžného člověka téměř neznatelně. Přibude činností, ve kterých budou algoritmy lepší než lidé, a to i v sofistikovaných oborech, jako je medicína či právo. Ale žádné počítače se ani zdaleka nepřiblíží lidské inteligenci a lidskému vědomí.
Roboti nám práci nevezmou. Minimálně dalších deset let nám ji budou brát ti, kteří budou talentovanější, vzdělanější a pracovitější než my. Ne roboti, ale lidé.
Internet se nijak revolučně nezmění. Bude rychlejší a bude všude, ale přes všechno číslování typu web 2.0, web 3.0 atd. se výraznější změny nedočkáme. Vzroste používání aplikací, ale oproti predikcím to klasický web nevytlačí. Budeme internet víc používat z telefonů, můj odhad je, že poměr telefony versus počítače bude na konci dvacátých let zhruba 80 ku 20.
Hry ovládne virtuální realita. Uplatnění najde částečně v další zábavě a vzdělávání, ale jen částečně. Masový únik do digitální reality se konat nebude.
Samořiditelná osobní auta mít nebudeme. Budeme mít „téměř samořiditelná auta”, což budou dnešní automobily, ovšem s výrazně posílenými bezpečnostními a automatickými funkcemi. Plně samořiditelné auto „bez volantu” se v běžném provozu neobjeví.
Elektrických aut přibude, ale zůstanou menšinová. Disrupce autoprůmyslu bude probíhat v jeho vlastní režii. Žádná revoluce se konat nebude. Teslu koupí některá velká německá automobilka.
Provoz bude bezpečnější. Nedá se vyloučit, že Volvo naplní svůj slib a posílí bezpečnostní prvky (a omezí rychlost) natolik, že v nových modelech už nebudou umírat lidé. S výjimkou těch, které trefí šlak kvůli řidičům, kteří ani v roce 2029 nebudou umět pravidlo zipu.
Doprava zůstane problémem. Bohatá města ji vytlačí z center, ale za cenu vysokých investic do ostatní infrastruktury. Pravděpodobné je to, že doprava se ve dvacátých letech dočasně zhorší, aby se následně mohla – možná – výrazně zlepšit.
Sdílená ekonomika se přesune z kategorie „slibná” do „překonaná”. Investoři s firmami, které nabízejí rychlý růst, ale zároveň vysoké ztráty, ztratí definitivně trpělivost. Spousty firem nabízejících například půjčování koloběžek nebo elektrokol zaniknou. Ohroženy budou i velké společnosti jako Uber, Airbnb nebo WeWork.
A létající auta mít také nebudeme. Hlavně proto, že je nepotřebujeme. Lépe řečeno, je nepotřebujeme tak moc, aby bylo nutné investovat tolik energie a peněz do změn legislativy. Jestliže slovenský AeroMobil doufal, že jeho první klientelou budou miliardáři, pak se přepočítal. V době „Grety” není nic méně sexy než výkonné létající sportovní auto. Sorry.
Trendem se stanou abstinence a půst. Zejména pro bohaté a úspěšné lidi. A to jak v dietě, tedy co se týče jídla a alkoholu, tak i obecně v životním stylu. Budeme abstinovat od moderních technologií a sociálních sítí. Budeme dobrovolně omezovat luxus a konzumní způsob života. Z různých důvodů: protože budeme chtít být zdravější, žít déle a být šetrnější k planetě.
Na Marsu nepřistaneme. Ani se k tomu nepřiblížíme. Plány Elona Muska, Jeffa Bezose, společnosti Boeing i dalších zůstanou tím, čím byly doposud: částečně sny a částečně sebepropagací. Žádný stát nebude dobytí Marsu považovat za tak důležité, aby rozpoutal nové kosmické závody.
Knihy nezemřou. V roce 2029 jich v Česku vyjde na papíře zhruba stejně jako nyní, možná i víc. Knihy rozhodně nenahradí e-knihy, ty zůstanou stejně jako dnes jen nedůležitým doplňkem. Výrazně vzroste počet audioknih.
Noviny zemřou. V roce 2029 nebude vycházet v Česku ani jeden papírový deník. Žurnalistika se přesune na sociální média. Jak bude vypadat, nerozhodne žádná z dnes dospělých generací. My se jen „plácáme” v nepořádku, který jsme sami vytvořili. O nových pravidlech rozhodne až generace dnešních dětí a teenagerů. Ve dvacátých letech to však ještě nebude.
Televize bude ještě lepší a zajímavější. Nikoli tedy vysílání, ale streamování. Firmy jako Netflix, HBO, Amazon, Disney či Apple čeká tvrdá a nelítostná válka, na které vyděláme my, diváci.
Bitcoin nezanikne. Ale vůbec se nedá odhadnout, jakou bude mít cenu. Klidně může mít i vysokou. Ale jeho význam bude okrajový. Libra, měna představená Facebookem, naopak skoro jistě zanikne. Možná se ani nezačne používat. Blockchain se stane důležitou a používanou technologií.
Trump vyhraje volby v roce 2020. Nedá se vyloučit, že se pokusí nějak změnit pravidla tak, aby mohl být zvolen ještě potřetí. Ale asi bude už moc starý na to, aby se mu to povedlo. Putin ještě tak starý není a nějak to s Medveděvem nejspíš zase vymyslí.
V politice zůstane populismus, ale už mu tak nebudeme říkat. Za běžného provozu, bez válek a revolucí, nelze populismus vymýtit. Populistu může porazit jen jiný populista. Pro voliče to znamená, že si na to musí zvyknout a přizpůsobit se tomu.
Čína se světovou velmocí číslo 1 v druhé dekádě ještě nestane. Ekonomicky zpomalí, což je logické. V počtu obyvatel ji někdy v polovině desetiletí předběhne Indie, ale ekonomicky to skoro jistě nebude důležité.
Země se nesrazí s velkým asteroidem. Nevypukne třetí světová válka, překotné změny klimatu nevyvolají globální nepokoje a 99 procent populace nevyhubí nově zmutovaný virus. Pro nic z toho nemám žádné důkazy. Klidně se to může stát. Ale prostě je mnohem pravděpodobnější, že nikoli.
Potřebujeme to samé, co od počátku lidstva. To, co lidi rozděluje na úspěšné a neúspěšné. Jakkoli to zní banálně, potřebujeme to, co vždy bylo nejdůležitější ingrediencí šťastné budoucnosti. Mít štěstí.
Přeji vám, ať vám v roce 2020 a v celých dvacátých letech nechybí.
