Autorka Herbáře: Byla jsem jako Greta, extrémy ale nejsou dobré ani v jídle

Je nějaké peklo na talíři, které byste si opravdu nedala?

Určitě. Takových jídel je spoustu. Myslím si, že asijská kuchyně určitě nabízí nějaké rozmanité tvory, kteří se třeba ještě hýbou. Tak to si myslím, že bych nedokázala asi pozřít. Mám docela hrůzu i z červů, takže ty bych asi taky nedala. A pak, samozřejmě, potraviny, které jsou zbytečně chemicky obohacené přídavnými látkami a tak. Takové koktejly nedávám.

Když se podíváme na vánoční a také silvestrovský jídelníček, tak to máme smažený kapr, bramborový salát, spousta vánočního cukroví, chlebíčky a podobně, to úplně nevypadá jako Herbář, nebo ano?

Ale ano, tak patří to k české tradici, a pokud se tím necpu každý den, tak proč bych si nemohla tohle dopřát? Obzvlášť, když to nedělám já, ale někdo mi to připraví. Jako tchyně, babička, maminka, muž, děti, tak fajn.

A vy osobně upečete zdravé cukroví, připravíte zdravý bramborový salát?

My máme s dětmi doma takovou soutěž salátů, takže si každý připravujeme, co máme rádi a pak si to různě pojídáme a chválíme. Co se týká cukroví, někdy se pečou perníčky, ale většinou to nechávám na tchyni, protože mívá celou kolekci. A jak říkám, je to příjemné, když vám někdo napeče. Ale samozřejmě co se týká nějaké přípravy pro kuchařku nebo pořad, to se pečou různé druhy cukroví spolu se zajímavými surovinami, jako je sirob, med či nějaká speciální mouka.

Právě, když se podíváme na váš pořad nebo na vaši kuchařku, tak jídlo vypadá opravdu dokonale. Podařilo se vám někdy upéct i něco, že jste si řekla: Ne, tohle se fakt nepovedlo, tohle dělat nebudu?

No, určitě! Když jídlo zkoušíte poprvé, připravujete nebo si děláte nový recept nebo máte nějakou inspiraci, tak to je pokus-omyl. A pokaždé to nevyjde. Nemohu teda říct, že bych zažila nějakou situaci, kdyby se něco nepovedlo, že by to bylo fakt nepoživatelné. Ale když to přeženete s kořením, dáte třeba moc muškátového oříšku, to už já nemusím. Nemám moc ráda věci, kam se dává třeba víno nebo alkohol. Nemůžu říct, že bych zažila velkou katastrofu, ale děje se to, samozřejmě.

Máte zmapované, kdo jsou diváci Herbáře? Jestli to jsou lidé, kteří vyznávají zdravý životní styl, anebo jestli se vám podařilo někoho, řekněme, konvertovat?

Já myslím, že ano. I když to je hodně odvážné tvrzení. Takhle to zní strašně vznosně, ale jsou to většinou mladé maminky, které jsou doma s dětmi, prvorodičky nebo které mají děti. Ty potom ovlivňují samozřejmě svoje maminky, které jsou babičkami těch dětí, takže chtějí, aby se jim vařilo trošku lépe nebo jinak. A pak tím jsou ovlivněné i jejich maminky, to znamená prababičky těch dětí, které pak na zahradě pěstují něco, na co by si netroufly, anebo zkoušejí pěstovat na zahrádkách bez chemie. Takže to se děje. Mám ohlasy i od mužů, zahradníků, kuchařů, že je to baví. Je to strašně pěkné a těší mě, že nějaká konverze přichází.

A mění se i samotní diváci Herbáře? Když si vezmete, kteří lidé se na vás dívali, když jste začínali, a kdo se na vás dívá teď? Nebo to je pořád stejná skupina lidí?

Nemám úplně zmapovaný průzkum, tabulky až tak neznám. Ale myslím si, že se to pohybuje opravdu od 25 do 45 let, to je asi nejsilnější skupina. A ta se moc nemění. Jsou to především ženy, to je jasné.

Když se podíváme na to, jak vaříte v Herbáři, máte krásnou kuchyň, vaříte ze zdravých surovin a vypadáte u toho nádherně, máte šik šaty. To je pořad. Potom střih a přijde každodenní realita, vidíte českou ženu, která se táhne s taškami z práce, je unavená, asi úplně se jí k plotně nechce. Vy tak zvládáte dostát tomu, co prezentujete v Herbáři, přetavit to do dennodenní reality?

Víte co, je to televize, zábava. My chceme nějakou příjemnou formou podat informace, které jsou validní, které někam spějí. Na tom je pořad postavený. Myslím si, že umíme natočit krásně i obyčejnou mrkev, která není hezky namalovaná ani převlečená do hezkých šatů. Ale samozřejmě realita je jiná, to zažíváme každý. Nemáme čas a lidé si stěžují na to, že třeba nemají peníze na všechny bio suroviny. A někdo vůbec nemá vztah ke kuchyni, a přesto se rád dívá na ty pořady. Realita je jasná, přijdu domů, vezmu si zástěru, protože já ráda nosím zástěry. Nejdřív uklidím ten „borčus“ a pak se jde něco ukuchtit, co bylo zrovna v lednici. A když tam nic není, to se také stává, tak se jdeme někam najíst nebo si dáme prostě chleba s rybičkovou pomazánku. Nebo je potom velký den, že se hodně vaří. Anebo když jsme přímo na statku, tak si přineseme věci ze zahrady a vaříme z nich. Je to různé, pak se zkoušejí různé recepty.

Vy jste zmiňovala, že si někteří diváci stěžují na to, že biopotraviny nebo organic potraviny jsou příliš drahé. Mění se to podle vás? Protože to je dost častý argument: jJá bych chtěl jíst bio, zdravě, ale nemohu si to dovolit.

Víte, kdybych si měla nakoupit úplně celý košíček plný bio, tak samozřejmě cena bude fakt vysoká. Ale já si myslím, že člověk na to musí trochu změnit pohled. My jsme zvyklí, že máme strašně levné potraviny, protože se jich vyrábí strašně moc a také s nimi hrozně plýtváme, nevážíme si jich. Když je surovina vypěstovaná v ekologickém zemědělství nebo ještě s biocertifikací nebo je cena vyvážena ruční prací nebo časem stráveným na poli tím, že se třeba neurodí, protože příroda si to zrovna nepřeje, pošle vám mráz nebo nějakého škůdce, tak tam tenhle nepoměr samozřejmě vzniká. Ale jde o to, jak se k tomu postavíte. Já nemůžu říct, že bych měla na 100 procent plnou ledničku biopotravin, i když se o to snažím. Nemusíte mít hned ze začátku tenhle super luxus. Stačí si denně dát jednu věc této produkce a není to jenom o tom jídle, že si uděláte dobře nebo že vám to bude chutnat. Mám zkušenost, že tyhle suroviny chutnají tak, jak opravdu chutnají. Mají přirozenou chuť. Já se přes to jídlo dívám i na zlepšení krajiny. Pro mě je jídlo prostředek, jak si vytvářet kolem sebe hezčí prostředí, protože nákupem právě ekologických potravin, a nejsou to jenom potraviny, je to třeba i kosmetika nebo drogerie do domácnosti, tak tím můžu zlepšovat kvalitu života.

A věříte supermarketům, které teď nabízí celou škálu bioproduktů, jestli to je od nich kalkul, jak vyjít vstříc zákazníkovi, který po tom zřejmě více touží, nebo je to jejich uvědomění ve stylu, pojďme se podílet na něčem, co nás má posunout dál?

Já si myslím, že samozřejmě ten greenwashing je nebezpečný. Ale už mám pocit, že se dostáváme za tu vlnu, protože populace nebo ten, kdo si jde nakoupit, se už trošku zajímá o kvalitu potravin. A nehledá třeba jenom bio, ale hledá kvalitní českou potravinu, zná její původ, může si o ní něco dohledat, kdo ji vyrábí atd. Takže si myslím, že řetězce se už chtě nechtě musí přizpůsobit tomu trendu a je to dobře. Většinou to jsou společnosti, které nejsou české, přinášejí na trh biopotraviny, které naši biozemědělci nejsou schopní v tak velkém měřítku dodávat do obchodů.

A pro vás osobně, co je těžší volba, koupit si biopotravinu, která procestovala půl světa, aby se dostala k nám talíř, nebo podpořit místního farmáře a říct si: Dobře, teď nebudu mít banány, citrusy?

Víte, to je to hrozně lehké říct, že budu jenom lokální, nebudu si už dávat banán. Jenže pokud se na to podíváme z celkového hlediska, když teď řešíme klimatické změny, ty se netýkají jenom České republiky, ale celého světa. A klimatické změny se dotýkají i životů zemědělců, kteří pro nás pěstují banány a třeba je pěstují ve fair trade kvalitě nebo kakao nebo kávu a čaj, jsou spousty surovin. Tak si říkám, ano, můžu být totálně vymezená nebo také můžu pomoci planetě a těm lidem způsobem, že si tu surovinu prostě koupím, i když jela lodí, letěla letadlem nebo přijela vlakem, autem nebo jakýmkoliv jiným způsobem. Já nejsem v tomhle úplně dogmatická. Samozřejmě, že si ty věci uvědomuji a hledám cestu, aby moje stopa byla co nejmenší. Ale nemyslím si, že totální dogmatismus té věci jako takový prospěje.

A co je to totální dogmatismus? Vy jste mluvila o greenwashing…

Úplně se odříznete od světa, budete sedět doma, budete obklopena lokálními potravinami, biokosmetikou a budete se v podstatě bát vyhodit papír. Víte, z toho vznikají úzkosti. A já nechci mít úzkost, já jsem si ji už také prožila, byla jsem hodně aktivistická a byla jsem tím svému okolí dost otravná.

A v čem jste byla aktivistická?

Ve všem, co se týká eko, ekologie, dejme tomu certifikovaných potravin nebo kosmetiky, stavět to na odiv. Vlastně já jsem ta, která si to koupí, ty seš ten, který ne, tak se prosím tě zamysli, jestli náhodou něco ve svém životě neděláš špatně. A možná jsem mohla takhle působit, že jsem vybraný člověk, který žije ekologií a má právo říkat nebo stavět na odiv to, že já jsem lepší než ty, protože ty to neděláš.

Takže byste se třeba našla v písničce od Kapitána Demo – Láska, pokora a sluníčko. Tam je refrén, kde zpívá: Čočka, cizrna a sluníčko, soja nebo tofu masíčko, bazalka a také polníček, všechno si vypěstuju úplně sám, jsem mistr Organic, největší pán, po zahradě lítám s motykou, zásadně bosky a v triku s batikou. Tak bylo to něco, co jste i vy tak měla?

Batikované triko?

To jsem vás neviděla, pravda.

To jsem nedávala. Ale myslím, že jsem si z ubrusu jednou tu sukni ušila. Ale mně se ten text líbil, protože to možná trošku vystihuje. Samozřejmě, jsem strašně ráda na zahradě, samozřejmě mám svoji cizrnu v bio certifikaci, mám bazalku, co jsem si sama vypěstovala. Ráda běhám po zahradě, hrabu se v hlíně, ale přesto si uvědomuji, že spousta lidí nemá tu možnost.

Já jsem se spíš ptala, nakolik je to trend a nakolik je to pro některé lidi autentické. Protože předtím nám tady všichni říkali: Sádlo je špatně, nikdy to nejezte, vajíčka jsou špatně, jenom vegetariánství, pak jenom raw strava… Kde vlastně najít míru, co moje tělo potřebuje, a nepodléhat jen nějakému trendu?

Právě, vy jste to řekla sama, co moje tělo potřebuje. Jde o to ho opravdu poslouchat, vrátit se k tomu, co mně i chutná, co je mi přirozené, jaké jsou moje možnosti a zdroje, ze kterých čerpám. Nemyslím si, že nějaký trend pomůže. Zaprvé, je to trend. To znamená, že to je záležitost na určitou chvíli, trendy se mění. Teď je strašně moderní veganství. Už se dostáváme úplně do hraničních limitů, protože všechny výživové směry a trendy nejsou plošné. Každý směr vyhovuje jenom určité skupině lidí, nelze všechno aplikovat na jednu hromadu.

A podle čeho se má potom člověk orientovat?

Jak jsem říkala na začátku, poslouchat svoje tělo. I když to se strašně jednoduše řekne. I já jsem si říkala, co teď je pro mě dobré, když mám zrovna strašnou chuť na řízek. A pro mě je dobré si dát řízek, ale já už vím, že si nedám řízek z mučeného zvířete, který mně potom ani nechutná, protože je prostě cítit. Nemá dobrou chuť. Když mám srovnání s vepřovým z biofarmy, rozdíly tam jsou a je to o tom zážitku. Vy si prostě zažijete jídlo jak konvenční, tak i to bio. Zažijete si různé směry, zažijete si vegetariánství. Já jsem byla pět let a zjistila jsem, že mně to opravdu nevyhovuje, protože já potřebuji jíst aspoň trošku masa. To jsem zjistila po té, co jsem začala být chudokrevná. Prostě jsem nedokázala to vegetariánství vybalancovat tak, aby mně nechyběly určité látky. Tohle je strašně složitý balík, z toho by se člověk mohl lehce zbláznit a začít mít úzkosti. Ale myslím si, že v tomhle období je důležité všímat si chutí. Mám chuť na teplé věci, mám chuť na maso víc, nebo naopak mám chuť víc na zeleninu? Následuji tělo, uvidím, co to se mnou dělá. A pokud to se mnou dělá něco pozitivního, je mi lépe, tak se můžu více zaměřit na to, co jím. Jaká je to potravina, odkud pochází atd. A tak se už dostáváme hlouběji a hlouběji. Je to taková cibule – pořád můžete odlupovat slupky a zkoumat svoje tělo.

A dostat se potom k podstatě?

Ano.

Když ještě zůstaneme u trendů. Tak teď je velká debata ohledně aktivistky Grety. Znovu se to vyhrotilo poté, co chtěla politiky postavit ke zdi. Nicméně potom svá slova mírnila. Řekla, že v jejím rodném jazyce se to tak úplně nepřekládá. Někteří politici tvrdí: Ta by měla být ve škole. To je hysterka a tak podobně. Jak se díváte na fenomén Grety? Může to pomoct, nebo naopak to ještě víc společnost rozděluje? Protože někdy dokonce slýcháme rady jako: Nemějte děti, necestujte, to je jediná ekologická cesta. A pak zase někdo jiný říká: Plasty jsou v pohodě, příroda to nějak zvládne.

No, mně Greta právě strašně připomíná mě, když jsem byla malá a když jsem začala s tou vegetariánskou stravou.

Jste takovou českou Gretou?

Ne, to ne! Já jsem byla takovou českou Gretou v rámci mé rodiny. Právě, že jsem byla zamračená holčička, co toho moc ještě nezažila, možná si něco přečetla, byla něčím poblouzněná. Nechci říct, že Greta je poblouzněná. Určitě je víc vzdělaná, než já jsem byla v té době. Ale já jsem si odsedávala od rodinného stolu, a když babička přinesla řízky na stůl, tak jsem opravdu vážně říkala: Jak toto, jako „How Dare You“, jak můžete prostě být takoví? Takže to mi strašně připomíná. Je to dítě, v podstatě pro mě pořád je. Je určitě vzdělaná, je urputná a chce něco změnit. Myslím, že k jejímu věku to patří a podařilo se jí dostat se do médií, zahrát na nějakou strunu ve společnosti, která je velice citlivá, ač jsme si to třeba pořád nechtěli přiznat. A je dobře, že se to děje.

Strunu, která někomu rezonuje a někoho velmi dráždí.

Přesně tak, je to dobře, že se to děje. Já myslím, že k mladým lidem burcování patří. Ona je nějaký symbol, ač už se stala třeba i terčem posměchu nebo si z ní děláme legraci. Když jsem byla třeba v Indii na reportáži, tak jsme si říkali: Ty jo, to by Greta asi koukala, jak to tady v tom pralese vypadá.

Co tam bylo špatně, co by jí vadilo?

Všude jsou plasty, úplně všude, i v horách. Tisíc metrů nad mořem jsou hromady plastů. Podívejte se na videa, jak se do řek vyváží úplně všechno. Ve městech je neskutečná špína a znečištění kvůli odpadu. Když pak vezmeme pojem Greta. Ona je určitým symbolem. Ano, planeta má problémy. My obecně jako lidié máme problémy. Kvůli klimatickým změnám vznikají válečné konflikty. Klimatické změny nám ničí planetu, zbavujeme se svým chováním různých živočišných druhů i rostlin a přicházíme o bohatství a vlastně nám jde o život.

A může nám právě i hrozba změny klimatu pomoci i v tom, že se naučíme lépe stravovat, že budeme chtít méně, ale kvalitněji?

To by bylo skvělé. To je vlastně moje cesta, kdy si říkám, že stravou můžu změnit okolí kolem sebe. To, že se uskromním. Ono je to strašně těžké, protože opravdu žijeme ve společnosti, kde je všechno levné. Můžeme mít všechno a je těžké se uskromňovat. Jako jak? Jak to mám udělat? Je to nastavení v hlavě. Proto je dobré, když jsou tady červené majáky.

Jako Greta?

A někdo, kdo má tyhle: Postavíme politiky ke zdi! A víte, já si nemyslím, že by to ta holka myslela vážně.

Ne, ona to potom korigovala, že v jejím rodném jazyce to neznamená postavit ke zdi a popravit, ale dohnat k odpovědnosti.

Ano. To si myslím, že je správně, a myslím si, že je to globální problém. Možná na stranu těch odpůrců je to, že vy, když takhle strašně strašíte a jste strašně moc už přes čáru aktivismu, když už se jenom mračíte a vlastně ukazujete jenom na druhé, i když Greta, si myslím, neukazuje do lidí, ukazuje na politickou sféru, tak se stanete odpudivou a vaše názory jsou jenom negovány. Protože se člověk dostane do nějakého šoku, konfrontace, kterou není schopný najednou rozklíčovat. A protože ten problém je tak strašně široký, stane se z vás odpůrce. A já to vidím sama na sobě. Když chci přesvědčit nebo jenom vysvětlit někomu: Prosím, už nezalévej tady ten plevel tím roundupem, prostě už ne!

A máte pocit, že se to daří, že Češi slyší na takové výzvy a svoje zahrádky si pěstují v nějakém jiném stylu? Anebo chtějí méně takových potravin?

Já mám tu zkušenost a samozřejmě se pohybuji hlavně mezi lidmi, kteří jsou podobně naladění. Ale samozřejmě jsou i lidé, kteří potřebují se mnou věci konfrontovat. Ale ta zkušenost je taková, že díky tomu, že už si mohou koupit dostupnější produkty, které jsou ekologicky vypěstované nebo šetrně, tak už znají tu chuť, už vědí, co jim přináší. Ví, že když si třeba lehce připlatí, tak že to stojí za to. Tak samozřejmě na tyhle věci slyší a pomalu v tom svém okruhu – třeba rodiny, školy nebo přátel – se snaží tyhle myšlenky aplikovat a dělat je tak, jak jsou schopní. Já bych si přála, aby vzkaz od Grety více zarezonoval třeba na naší politické scéně. Protože mám pocit, že více to jde zespoda, ty tendence něco zlepšit nejenom na svém talíři, ale ve svém prostředí, ve kterém žiji. Ale nemám pocit, že by politické strany měly nějaké silné body ve svém programu, co se týká životního prostředí.

To ony by vám jistě zase oponovaly, že to tam určitě mají.

Ano, přesně tak. Ale mně to tady nějak nerezonuje, já to tady nevidím, že by mně někdo pomáhal. Já, než jsem sem šla, tak jsem si četla články o tom, jak třeba ve Francii chtějí do roku 2022, aby bylo 50 procent veřejného stravování v biokvalitě. To u nás, aby někdo něco takového odhlasoval, vůbec není možné. Já tu tendenci nevidím. Strašně obdivuji Margit Slimákovou, která se pořád snaží tohle pushovat a nějaké kroky se jí daří. Ale je to strašně těžké. Takže bylo by hezké, kdyby výzva Grety zarezonovala nejenom směrem na Donalda Trumpa a na další strašné znečišťovatele a odpůrce těchto trendů ve světě, ale aby to zaslechli i politici u nás, aby se ten trend, to podhoubí začalo růst.