Článek
Pozapomenutá ústavní stížnost skupiny senátorů z doby krátce po posledních sněmovních volbách teď výrazně mění volební pravidla v Česku. A zasahuje i do běhu aktuální volební kampaně.
Ústavní soud zrušil části volebního zákona, které způsobovaly nerovnost voličských hlasů. A poslanci a senátoři budou muset narychlo vytvořit nová pravidla přepočtu hlasů, aby více odpovídala české ústavě, tedy aby byla zajištěna rovnost hlasů.
Stanislav Polčák, který návrh pro skupinu senátorů před více než třemi lety sepsal, je přesvědčen, že soud rozhodl v poslední možné chvíli. „Překvapilo mne, že míra instrukce ze strany Ústavního soudu je poměrně podrobná,“ říká Polčák v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Jste s rozhodnutím soudu spokojený?
Jako advokát senátorů jsem. Dosáhli jsme jednoho z nejvýznamnějších nálezů za posledních 20 let a je to jeden z největších úspěchů Senátu v ochraně ústavnosti.
A jako politik STAN?
Jako politik STAN jsem dosáhl se svými kolegy toho, že už se žádná strana nedočká tak dramatického znevýhodnění, jakého jsme se dočkali na začátku tohoto volebního období my.
Připomenete, prosím, o co šlo?
V roce 2017 došlo k ojedinělé situaci, kdy se několik subjektů potácelo kolem pětiprocentní hranice, nakonec všechny byly úspěšné ve zdolání této hranice a tam se poprvé zcela naplno odkryly vady systému. Jako STAN jsme ztratili pět mandátů, dostali jsme jich šest, tedy jen polovinu. Jednu chvíli jsem zvažoval, že bychom napadli výsledek voleb jako takových. Dnes si říkám, co by se vlastně dělo a jestli jsme neměli být odvážnější. Pan premiér Babiš by nyní nedisponoval těmi 15 mandáty navíc.
A proč jste se rozhodli jít nakonec cestou ústavní stížnosti?
Po volbách by tomu voliči neporozuměli. Možná by to pochopili třeba o dva roky později, ale to už je po lhůtách. A bylo tam dvojí riziko – nebylo by jasné, jestli by Nejvyšší správní soud, ke kterému toto rozhodnutí přísluší, přikázal poslanecké mandáty jinak. A pokud by nedokázal mandáty přikázat jinak, tak by sice mohl napadnout ten systém sám, ale to by znamenalo rok odkladu, což by se promítlo do ustavení vlády. Nebo by volby celé zneplatnil a to by znamenalo volby nové, jenže to by byla neřešitelná situace, protože by neexistovala volební metoda, jak mandáty rozdělit. Tak jsme – státotvorně a konstruktivně – šli raději cestou podání k Ústavnímu soudu.
A ten rozhodoval tři roky. Kdybych se vás zeptala před Vánoci, jestli se věc stihne rozhodnout ještě toto volební období, co byste mi odpověděl?
Řekl bych, že pokud by soud chtěl rozhodovat, tak by měl poslední možnost.
Věděl jste, že se to chystá?
Ne.
Pan senátor Holeček mi říkal, že jste dokonce zvažovali, že jestli Ústavní soud nezačne rozhodovat do konce ledna, tak by svou stížnost senátoři stáhli a podali by ji po dalších volbách.
Ten důvod byl poměrně prozaický. Senátoři se obávali časového presu. Kdyby se Ústavní soud usnesl, že volební systém je špatný, tak by mohl dostat politickou scénu do neřešitelné situace. Už teď to vytváří obrovské pnutí.
Když se o rozhodnutí začalo spekulovat, neměl jste nutkání sám věc stáhnout? Začaly jít zvěsti o jednom volebním obvodu, který nahrává stranám jednoho muže. Nebo se hrozilo tím, že když se zákonodárci neshodnou na nějakém kompromisním řešení, tak Sněmovna v říjnu zanikne a nebude šance ji obnovit.
Já myslím, že řešení by to mělo. Ale ano, za poslední měsíc jsem byl předmětem řady tlaků. Ale já mám v této věci jediného pána, a to skupinu senátorů.
A ze skupiny senátorů se neozývaly tlaky „stáhněme to“?
Jen to, že jsme si řekli, že do konce ledna to je akceptovatelné.
Jak vypadají takové tlaky zvenku?
Jsou sofistikované, používají se kamarádi a známí. Ale já jsem plnil pokyny klienta.
Podařilo se vám vytvořit cestu k rovnosti voličských hlasů, ale také jste pomohli zrušit vysoká kvora u koalic. Pochválil vás předseda strany Vít Rakušan?
Psal mi, že je to vynikající právnický úspěch. Pochvaly se mi dostalo.
Já myslela, jestli vám spíš nevynadal. Všichni se snažili spojením do koalic vyhovět stávajícímu systému, stálo to hodně času a úsilí a teď to bude jinak.
To mi nikdo neřekl. Starostům a nezávislým šlo jednoznačně o férový a spravedlivý systém, aby každý volič měl stejnou váhu. A taky aby se odstranila poslední účelovost, která byla reliktem opoziční smlouvy.
Sněmovna nemá moc času, aby se zákon doplnil a bylo možné po volbách mandáty rozdat. Máte už připravený návrh, jak to udělat?
Máme představu, jak to udělat. Chceme jít cestou druhého skrutinia s určitým dopočtem, ale detaily zatím nebudu uvádět, dokud to nebude projednané alespoň se senátory v klubu Starostové a nezávislí.
Druhé skrutinium už tu bylo v minulosti, myslíte něco podobného?
To bylo v hodně pokřivené podobě, strany si samy určovaly, komu mandát přidělí. Tady by to muselo být objektivním způsobem, muselo by se vycházet z podaných kandidátek. Možností je více, teď bude dobré, aby o nich senátoři přemýšleli a dali Sněmovně najevo jasné mantinely, co přes ně neprojde. Premiér Babiš a vicepremiér Hamáček by si měli uvědomit, co napsali do stanoviska pro Ústavní soud, protože vláda aktivně vstoupila do tohoto řízení. Napsali, že rovnost volebního hlasu podle vlády není dosažitelná. Já se je budu snažit přesvědčit, že dosažitelná je.
Tady máte skutečnou výhodu, že změna není jen na vládních poslancích. Senát nejde v tomto případě přehlasovat a ovládla ho Babišova opozice.
Senát má ojedinělou roli a může pro všechny občany vykonat velkou službu – že již nebude dvojí kvalita voličů. Řada voličů v Libereckém, Karlovarském, ale i Pardubickém kraji, když chtěli volit menší stranu, museli si vyřídit voličský průkaz a jet volit jinam, aby se jejich hlas promítl do výsledku voleb. To je absolutní nerovnost.
Ve Sněmovně leží od listopadu 2019 návrh na změnu volebního zákona, která tyto věci také řeší. Je pro současnou situaci použitelný?
Je to jeden z modelů, které lze aplikovat, ale myslím, že teď každá strana přijde s vlastním řešením. Práci lidovců oceňuji, ale myslím, že se půjde cestou širší dohody. Myslím, že se Sněmovna spíš dohodne na neutrálním nosiči, který jí pak projede jako nůž máslem.
Musí se teď zákonodárci doporučeními Ústavního soudu řídit, nebo si mohou schválit, co chtějí?
Mohou, ale pak také mohou být překvapeni, že budou zrušeny celé volby. Pokud to, co schválí, vybočí z rámce, co je ústavně akceptovatelné. Ten poslední, kdo posuzuje ústavnost systému, je vždy Ústavní soud. Jejich doporučení je vlastně vzkaz politickým stranám v Parlamentu. Pokud systém překlopíte a posílíte většinové prvky, tak to rozhodně není podstatou nálezu Ústavního soudu.
Je něco, co vás v nálezu překvapilo?
Překvapilo mne, že míra instrukce ze strany Ústavního soudu je poměrně podrobná. A že Ústavní soud řekl: Jsme omylní. Je dobré, že s odstupem času se některá rozhodnutí mohou podrobit novému testu. Například u načítacího kvora. Pokud vím, tak v plenárním nálezu je to poprvé a myslím, že je to dobrý signál pro kvalitu demokratického právního státu. Vidíte, že i ten, kdo je nejvýše povolán k ochraně ústavnosti, připustí, že je omylný a že vždy je to otevřená hra. Musíte vznést tolik argumentů, abyste byl schopný uspět.
Ústavní soud řekl, že jeho rozhodnutí platí už pro tyto volby. Je tedy teď potřeba dotáhnout do konce snahu o zrušení vyhlášení voleb prezidentem? I když Ústavní soud v úterý jednu takovou žádost zamítl, tak máte ve hře ještě podání od senátorky Aleny Dernerové a její strany Spojení demokraté – sdružení nezávislých.
Pro tento případ už to není nezbytně nutné, ale má to velký smysl s ohledem na to, že budou další volby. S prezidentovým vyhlášením voleb zákon nově spojuje důsledky. Máme totiž zákonnou fikci, že po spuštění volební kampaně se vše započítává do finančního limitu. Všude tam, kde si vládní představitelé dělají kampaň zadarmo, například videa s Aničkou a Jakubem, tak to se jim nezapočítává do kampaně, ale opozičním stranám se započítává všechno.
