Článek
Podle australského premiéra Scotta Morrisona představoval zákon přezdívaný „medevac“ riziko pro národní bezpečnost. Austrálie žadatele o azyl zadržuje v detenčních táborech od roku 2013, kdy zpřísnila imigrační zákon. Podle Canberry tím odrazuje migranty od cesty do země, a předchází tak zbytečným úmrtím na moři a bojuje proti obchodování s lidmi.
Zákon ale dovoloval umožnit žadatelům o azyl vstup na půdu Austrálie ve výjimečném případě, kdy dotyční potřebovali akutní lékařské ošetření. Do země se díky tomu dostalo tento rok 135 uprchlíků. Vláda tvrdí, že zákona zneužívali „zastánci uprchlíků“, kteří jim tak pomohli zajistit si azyl.
Zrušení zákona podpořil senátor a ministr financí v jedné osobě Mathias Cormann. „Tento špatný a nepromyšlený zákon musí být zrušen, abychom posílili naši národní bezpečnost,“ řekl spolustraník premiéra Morrisona.
Podle opozice, která za zákonem stojí, vláda „nemá srdce“. „Toto rozhodnutí znemožní léčbu nemocných. Ti přicházejí o možnost navštívit lékaře,“ kritizovala rozhodnutí vlády senátorka labouristů Kristina Keneallyová. Na stranu opozice se kloní i veřejnost, podle průzkumů veřejného mínění zákon podporuje 62 % dotázaných.
Téma podmínek v detenčních táborech dostala do veřejného prostoru kniha No Friend But the Mountains. Její autor Behrouz Boochani strávil v detenci na ostrově Manus pět let. Původem íránský Kurd celých pět let své zážitky sepisoval pomocí mobilní aplikace WhatsApp. Kniha získala australskou literární cenu za nejlepší biografii.
Největší kontroverze pak vyvolaly zprávy z loňského roku z detenčního tábora na ostrově Nauru. Na něm totiž Austrálie zadržuje velké množství mladých lidí a dětí, které se potýkají s psychickými problémy. Podle zpráv psychologů se dokonce děti mladší jedenácti let pokoušejí o sebevraždu.
Na neúnosné podmínky v táborech dlouhodobě upozorňuje OSN. Ta informovala, že někteří migranti jsou v táborech už více než šest let, což má vliv na jejich psychický stav. Aktuálně podle humanitárních organizací na obou ostrovech žije přibližně 500 žen a mužů. Většina z nich nemá přístup k adekvátnímu zdravotnickému zařízení.
