Článek
Uhelný důl Whitehaven se nachází v Novém Jižním Walesu, nedaleko města Boggabri. Jeho vedení plánuje nové projekty a rozšíření. Schválení ale musí dodat právě ministerstvo životního prostředí v čele s ministryní Sussan Leyovou. Rozšíření dolu by mohlo vytěžit asi dvacet procent celkové roční australské takzvané uhlíkové stopy.
Federální soud rozhodnutí o schválení rozšíření dolu ale ztížil, když dal ve středu oficiálně za pravdu osmi teenagerům a řádové sestře Brigid Arthurové. Ti proti rozšíření uhelné těžby podali soudní stížnost. Postoj soudu je sice známý už od května, teď ale zveřejnil zdůvodnění rozhodnutí – a sdělení je jasné: Ministerstvo musí brát v potaz zdraví dětí a mladých lidí.
Podle federálního soudu má ministryně Leyová zajistit ochranu mladých lidí před následky klimatické krize. Vláda se tak musí postarat, aby u dětí do osmnácti let nezapříčinily emise oxidu uhličitého „újmu na zdraví nebo smrt“. Takový úhel pohledu na problematiku klimatu soud použil jako první na světě.
Nejde však pouze o rozšíření Whitehavenu, ale o veškeré budoucí projekty týkající se fosilních paliv. „Pro mladé lidi toto rozhodnutí znamená naději a očekávání, že se vláda bude rozhodovat zodpovědně,“ komentoval pro The Guardian právník skupiny teenagerů David Barnden.
Ministryně Leyová má ale ještě necelý měsíc, aby se vůči rozhodnutí soudu odvolala. Navíc na ni čeká samotné schválení rozšíření dolu Whitehaven.
Austrálie v krizi
Rozhodnutí soudu o uhelných projektech je důležité i v kontextu celé klimatické politiky australské vlády. Země je dlouhodobě kritizovaná za přístup ke klimatické krizi. Podle hodnocení žebříčku The Sustainable Development Report 2021 (Report udržitelného rozvoje) se Austrálie umístila na posledním místě ze 193 zemí OSN. Hlavním kritériem byla zejména „nečinnost“ v omezování emisí skleníkových plynů.
Výsledky však nejsou příliš překvapivé. Australská vláda prakticky nemá klimatické zákony, naopak podporuje projekty posilující uhelný průmysl. Země se ani nezavázala k uhlíkové neutralitě do konkrétního roku, jak to udělaly země podepsané pod Pařížskou dohodou.
Do statistik ale zasáhla koronavirová pandemie. V minulém roce byly v Austrálii hodnoty emisí skleníkových plynů za posledních třicet let nejnižší. Samozřejmě díky omezené dopravě i průmyslu.
Obrovská kritika padá na Austrálii také kvůli přírodnímu unikátu – Velkému bariérovému útesu. Organizace UNESCO ho umístila na seznam míst, která jsou „v ohrožení“. Jedním z hlavních důvodů je nijak neregulovaný nápor turistů, kteří místo navštěvují. Před pandemií to byly až dva miliony lidí ročně. Největší korálový útes na světě ale také ničí znečištěný odpad ze zemědělství. V neposlední řadě útes ničí stále se zvyšující teploty vzduchu i vody.
Velký bariérový útes patří na seznam přírodních rezervací UNESCO od roku 1981. Vlivem všech popsaných negativ se ale rok od roku útes o délce dvou tisíc kilometrů radikálně zmenšuje.
