Provázky moci existují, připouští Svoboda po zpovědi korupčníka

Seznam Zprávy přinesly v investigativní podcastové sérii Zpověď korupčníka svědectví bývalého šéfa pražské městské policie Vladimíra Kotrouše. Ten byl v roce 2012 odsouzen za přijetí úplatku. Část peněz se nikdy nenašla. Zmizela na magistrátu…

Kotrouš na policii nevypovídal a mlčel i skoro 10 let po svém propuštění z vězení. Promluvil až teď a přiznal, že obálku odnesl do kanceláře tehdejšího i současného primátora Bohuslava Svobody (ODS). Jako lidi, kteří úplatky domlouvali, Kotrouš označil tehdejší primátorovy poradce Martina Grmelu a Marka Hanče. Ti jeho tvrzení odmítají.

Primátor Svoboda se dušuje, že tehdy o ničem nevěděl a naopak, že se Grmely a Hanče následně zbavil. „Všecko to jsou věci, které jsem jako primátor odřízl a kvůli kterým jsem nakonec musel skončit,“ říká Svoboda v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Mezi politikou a byznysem často běhají poradci, kteří zprostředkovávají obchody související se zakázkami. Když jsem mluvil s bývalým ředitelem České pošty Romanem Knapem, tak ten říkal, že po každých volbách zjišťoval, kudy vedou takzvané provázky moci, to znamená, kudy povede tenhleten vliv. Proč to tak je?

Ptáte se někoho, kdo s ním má relativně velmi málo společného. To, co mi říkáte, je věc, které já se vyhýbám, můžete jmenovat třeba Kotrouše. Všechno to jsou věci, které jsem jako primátor odřízl a kvůli kterým jsem nakonec musel skončit. Že existují nějaké provázky moci, které se snaží ti lidé zjistit, aby za ně dokázali tahat, to je pravda. Ale je to cesta, kterou nevyužívám.

Mě vlastně zajímá, proč existuje tahleta struktura lidí. Vy jste měl Hanče s Grmelou kolem Kotrouše. Proč tam byli?

Oba dva byli součástí establishmentu, který jsem převzal. Byli tam už předtím. Přetrvávali od věku do věku. Grmela byl jeden z těch, které jsem z magistrátu vymístil.

Kotrouš mi vyprávěl, že struktury poradců domluvily nějaký obchod a on pak dělal listonoše. A obálky nosil na magistrát, někdy i do vaší kanceláře, odkud je někdo odnášel…

Jsou věci, které můžete a které vidět nemusíte. To, co musíte dělat, je to, aby nic takového neprobíhalo tak, že byste to dělal vy. To je to podstatné. A já jsem Grmelu odstranil z magistrátu ne proto, že bych věděl, že nosí nějaké obálky, ale protože výsledek jeho činnosti neodpovídal tomu, jak já jsem si představoval, že by magistrát měl fungovat.

Samozřejmě takové ty podprahové vjemy, že někde se něco řekne a najednou se situace změní a třeba ti lidé mluví jinak nebo bojují za něco, to jsou všechno věci, které někde v pozadí jsou. Ale jestli je za tím obálka nebo osobní vztah, to nikdo neví. On to neví už od dob kardinála Mazarina (v 17. století první ministr Francie a nejvlivnější politik své doby –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pozn. red.), politika vždycky běhala tím způsobem, že se někde něco dohadovalo, vytvářel se nějaký systém, který měl fungovat a někomu sloužit a je potřeba ze všech sil v politice se od těchto struktur dostat co nejdál. Ale je to součást politiky.

Já vím, ale Hanč vás přežil.

Hanč mě přežil, ale nepřežil pobyt u mě. Protože když ještě byl u mě, tak začal velmi intenzivně pracovat pro konkurenci a já jsem s ním skončil. Potom se dostal k Andreji (Babišovi), dostal se do užší skupiny, že byl vlastně druhý na pásce. A na magistrátě měl celou řadu informací, které asi dovedl zainvestovat a aplikovat. Takže se chytil někde jinde velmi úspěšně.

Mimochodem, když vám řekli, že tu obálku Kotrouš donesl k vám do kanceláře, což je součást toho trestního spisu, co jste si říkal? Že někdo pracoval s vaším prostorem, s vaším jménem?

Ano, to samozřejmě vždycky hrozí. S vaším jménem pracuje kde kdo. Když jste na postu primátora, tak máte téměř denní zkušenost s tím, že někdo se vaším jménem zaštiťuje. Použije k tomu nejrůznější informace, třeba řekne, že s vámi chodil do obecné školy nebo že jste spolu byli na dovolené. Těch variant, jak podpoří tu svoji důvěryhodnost, že je někdo, kdo má k té rozhodující osobě nějaký vztah, těch cest, jak to udělají, je celá řada.

Ale to přece vůbec neznamená, jestli to ten konkrétní politik vůbec ví. A vůbec to neříká o tom, jestli s tím souhlasí nebo jestli je účastný nějakého komplotu celé té mafie, která je na sebe navázaná a navzájem se vyplácí.

Vy jste důvěřoval Hančovi s Grmelou?

Grmelovi moc ne, ta doba u něj byla krátká. Jeho činnost byla skutečně velmi průhledná a negativní. Ale byla doba, kdy jsem věřil Hančovi, protože to byl mladý kluk, který spal na radnici, protože neměl ani byt a žil tím magistrátem. Byla fáze, kdy jsem ho bral jako mladého nadšence, který pracuje bez ohledu na to, kolik to stojí času, kolik za to má. To mě můžete nazvat naivním nebo idiotem, jak chcete. Ale já jsem pocit důvěry k Hančovi skutečně měl.

Proto také Hanč měl tak obrovské možnosti potom, protože měl přístup ke všem informacím na magistrátu. Proto to byla skutečně moje pravá ruka, kterou jsem používal na to, když jsem potřeboval něco někam vyřídit nebo domlouvat. O těch věcech, které se dělaly, jsem s ním diskutoval. Čili on všechno věděl, a to všechno potom exploatoval. A to byl ten okamžik, kdy pro mě skončil, protože se ke mně samozřejmě doneslo, že dělá něco jiného.

A Grmela?

S tím jsem rozvázal smluvní vztah. Byla spousta externích lidí, kteří do toho zasahovali, mluvili jeho jménem. A když jste si to dal dohromady, tak jste z toho získal pocit, že tohleto není v pořádku. Tito lidé, co chodí jeho jménem, že se s ním domluvili, nejsou zjednodušeně dobří lidé. To, co chtějí, není dobře, to já nemůžu akceptovat.

Kotrouš popisoval, že mezi šéfy městských firem existovala shoda, že se platí pět procent ze zakázek těm, kdo rozhodují. Oni to dokonce vnímali, že se tím financuje politika. Mně se zdá těžko uvěřitelné, že vy jako primátor nebo lidé, kteří Prahu řídili, by o tomto systému vůbec nevěděli…

Ten příběh o těch procentech, je příběh, který je známý ze světa. Ve Francii to tak fungovalo nebo funguje možná ještě pořád: součástí dohody o obchodu bylo to, že z objemu bylo pět procent pro toho, kdo to vyjednával. Bralo se to jako provize za jednání, tak se tomu říkalo. Já to znám historicky z materiálů, které popisují, jak to běželo ve Francii.

Pokud tady u nás ten systém takto běžel, tak běžel mimo mě, protože bylo o mně známo, že toto u mě nefunguje a muselo se to asi velmi radikálně změnit. Protože když přebíráte pozici primátora, tak přebíráte celý ten úřad.

Pane primátore, on je objektivní fakt, že to za vás takhle fungovalo…

Znovu, Kotrouš skončil.

Dobře, ale ne díky vám. Skončil kvůli tomu, že ho sebrala policie. Po vás nastoupil Faltýnek, který ten systém integroval dovnitř politické partaje. Pak nastoupila další koalice. Ta zas měla prostě svého Fremra, Dovhomilju, Redla. To je prostě systém, který tady z nějakého důvodu je a já nevím proč.

Za mě měl Dovhomilja zakázaný vstup na magistrát.

Protože tam byl Grmela s Hančem.

To říkáte vy.

Ne, to je fakt. Já se ptám na to, proč vlastně tahle struktura kolem vysoké politiky je?

Všechno, co říkáte, možná je pravda, možná není. Já jsem přišel do toho úřadu jako člověk, který s tím neměl nic společného. A podařilo se mi za celou tu dobu zůstat jako člověk, který s tím neměl nic společného. Celou řadu věcí jsem vyřešil. To nejzásadnější probíhalo k Dopravnímu podniku, kde jsme vyměnili ředitele a ochranku a to všechno tam fungovalo na základě nějakých dohod, které jistě v pozadí měly ekonomické zájmy. A za to všechno, co jsem udělal, jsem skončil.

Ten problém se zase vynořil v jiné podobě, protože někteří lidé, kteří tam fungovali pravděpodobně jako přenašeči těch provázků, prostě museli odejít. Pravda je, že když jsem se vrátil, tak už tam zase někteří jsou znovu.

A proč je tam máte?

Já jsem je tam nepřijal a za mě nemají žádnou funkci. A všichni ti, kteří jsou, nepatří do mého týmu zcela jednoznačně. A všichni jsou v nějaké podobě odstavováni.

Vy jste mluvil o francouzské kultuře financování politiky z byznysu. Vnímáte tuhle kulturu i tady?

Z toho hlediska neformálního, to znamená, že si něco myslíte, to samozřejmě ano. Jsou struktury, o kterých si to myslím, že to takto funguje.

Já mluvím konkrétně o městem spravovaných firmách a jejich managementech. Není to tak, že by uplácely jednoho konkrétního úředníka, který jim pomůže za nějakou zakázku, ale že pomáhají přežít politickým stranám. Vnímáte jejich pocit, že těmi podobnými provizemi v podstatě financují politiku?

To si nemyslím. Já si myslím, že ty dohody, které probíhají, jsou dohody, které probíhají na úrovni toho podniku a ten podnik se snaží prosadit svůj produkt nebo svoji činnost. To je princip, kde tohleto může běžet. Že by to bylo uplácení politické strany jako takové, si fakt nemyslím. Co já považuju za důležité, je otázka, jestli ten svět je horší nebo lepší, než byl.

A jaký je?

Pokud srovnáváte Grmelu a další jména dozadu a přeskočíte přes Faltýnka, Fremra zase dál, tak vlastně z toho vychází, že je to pořád stejné. Já si myslím, že není. Já si myslím, že ty cesty, o kterých hovoříte, nejsou zlikvidované. Jistě něco z toho funguje, ale že je to nesrovnatelně jiné, než to bylo.

Abych tomu mohl věřit, tak základní podmínkou je, abyste se poučil. Poučil jste se?

Ano. Já si myslím, že ve skupině, se kterou dneska spolupracuji, takováto věc neexistuje. A zkuste mi říct, že jo.

Uvidíme, ještě je brzo. V čem vidíte své poučení, co jste změnil?

Když jsem přišel do politiky, tak jsem se domníval, že lidé, kteří tam sedí na nějakých postech, jsou ti nejlepší ve své profesi. A proto jsou na magistrátě, že tomu odpovídá ta jejich odborná kvalita. V tom jsem se poučil. Dneska už vím, že to v politice vůbec není pravda. Když jste špičkový politik, nemusí to vůbec nic znamenat o vašem charakteru, o vašich odborných kvalitách. A proto dneska se snažím pracovat s lidmi, u kterých se nějakým způsobem snažím přesvědčit, jestli jsou odborně kvalitní. To je to zásadní změna.