Výdech: Pečujete zároveň o děti i rodiče? Dovolte si být sobečtí

Lidé, kteří se musí starat zároveň o děti i staré či nemocné rodiče, mohou velmi snadno dojít k syndromu vyhoření. Co dělat, když pečujícím docházejí síly?

O tom jsme se v nové epizodě podcastové série Výdech bavili s klinickou psycholožkou a psychoterapeutkou Martinou Kukolovou.

Tématem nového dílu Výdechu je totiž takzvaná sendvičová generace. Jde o pojem, který označuje lidi pečující o své blízké ze dvou generací zároveň, tedy o děti a rodiče nebo prarodiče.

A protože vedle toho mají většinou i zaměstnání a řadu jiných povinností, bývá toho na ně zkrátka moc. Typicky se vyčerpání projevuje tak, že se vytrácí jakákoli forma sociálního vyžití, chybí zájem o kariéru, intimní život nebo třeba vlastní koníčky. Pečující ruší dovolené a volné víkendy, ztrácí přehled o tom, co by sami potřebovali, zanedbávají duševní zdraví.

Povinnosti zkrátka přehlušují všechno radostné v životě, což pečující osobu nedobrovolně žene do sítě negativních emocí a vyčerpání.

„Vlastně dochází ke společenské exkluzi. Přestanete mít témata, o kterých se můžete s druhými lidmi bavit. Najednou máte pocit, že oni řeší věci, které se vás netýkají, a oni zase mají pocit, že vy řešíte pořád jenom to svoje a nejste schopna slyšet, o čem by si rádi povídali oni,“ vysvětluje psycholožka Kukolová.

V ženském rodě nemluví náhodou. Zástupci sendvičové generace jsou převážně ženy, které většinou zůstávají doma na mateřské a v rodině zastávají i roli ošetřovatelek starých či nemocných příbuzných, třebaže by mohly existovat i jiné a vhodnější modely péče.

Kukolová proto rodinám doporučuje, aby se příbuzní v péči důsledně střídali. Kromě toho, že to bude úlevné pro hlavní pečující osobu, zmírní takové řešení i pnutí v rodině.

Nezřídka se totiž stává, že ženy bývají na péči úplně samy a nemají „náhradníka“. Příbuzní buď nechtějí, nebo nemohou zastávat jejich roli. Může to být třeba z pracovních i pragmatických důvodů, protože rodiny málokdy žijí na jednom místě, spíš bývají rozesety na mnoha místech země nebo žijí za hranicemi.

Pokud ale možnost střídání v péči chybí, platí obecné pravidlo, že je potřeba zmírňovat negativní dopady náporu povinností na psychické zdraví.

Jak na to? „Udržet si dobré sociální zázemí. Mít dobré vztahy nejen v rodině, ale i s kamarády. Udržovat si vlastní koníčky, nezapomínat na věci, které nám dělají radost, na odlehčení, dovolenou, dovolit si mít radost,“ shrnuje rady psycholožka.

Neodmyslitelnou součástí psychohygieny je i důraz na to, aby člověk myslel sám na sebe a neupozaďoval se. Tedy aby si na chvíli dovolil myslet i na něco jiného, než že o někoho pečuje.

V nové epizodě Výdechu jsme také řešili, jak se vůbec v únavném rytmu povinností zorientovat v náročné životní situaci. Jestli a jak případně pomáhá vztahům v rodině péče o nemocnou babičku nebo dědečka. A také jak se postavit vlastním výčitkám ze selhání v roli pečujícího.

Poslechněte si celý rozhovor v přehrávači v úvodu článku.

A nezapomeňte si pustit i starší epizody Výdechu. Věnovali jsme se například tomu, jak čelit strachu z budoucnosti vlivem turbulentních společenských a ekonomických změn, nebo problematice dezinformací a jejich dopadu na rodinné vazby.