Vláda chce obří investice a štíhlý stát zároveň. Zvýší daně, či zadlužení?

Buď zvýšíme daně, nebo dluhy. Jak jinak chce vláda investovat biliony do dálnic, železnic nebo energetiky a zároveň snižovat rozpočtové schodky?

Tradiční česká schizofrenie v pohledu na stát je dobře známá. Na jedné straně všichni chceme co nejnižší daně, mluvit o jejich zvýšení je tabu dokonce i pro levici. Na straně druhé nárokujeme od státu, aby zařídil všechno, a to vše bylo zdarma dostupné kdekoliv a kdykoliv. Běda tomu, kdo by zrušil poštu, sloučil dvě školy do jedné nebo škrtnul jedno oddělení v nedaleké nemocnici!

A úplně nejlepší je náš třetí požadavek –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ česká posedlost rozpočtovým schodkem. Libujeme si ve sloupcových grafech s fotkami ministrů financí a kroutíme hlavou nad všemi těmi zoufalci, jak mohli být tak neschopní, že nedokázali mít výdaje ve stejné výši jako příjmy?! Z českého pohledu na veřejné finance by se dalo ještě dlouho utahovat.

Čím dám víc to ale přestává být vtipem –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ což aktuálně zjišťuje současná vláda Petra Fialy. Čím dál více svítí velký rozpor mezi tím, co slibuje, a na co má rozpočtové možnosti. Hlavně ODS jako hlavní síla ve vládě, v níž má dva klíčové posty, tedy premiéra a ministra financí, si už musí položit otázku, které se žádný odpovědný hospodář nemůže vyhnout: A kde na to, sakra, všechno vezmeme peníze?

Což o to, cíle kabinetu jsou velkorysé –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a takhle na papíře vypadají téměř vizionářsky. Vláda chce snižovat každoroční rozpočtové schodky, které se dramaticky prohloubily v éře babišovského rozhazování. Jde o slib, že pětikoalice dá dohromady veřejné finance.

Kromě slibovaných úspor Fialův kabinet mluví také o restartu Česka a plánuje obří bezprecedentní investice. V příštích deseti letech Česko vynaloží až dva biliony korun na dostavbu dálniční sítě a budování prvních úseků vysokorychlostní železnice.

Ve stejném období mají jít další biliony do energetiky, která končí s uhlím. Jde o stavby malých i velkých jaderných bloků, plynových elektráren, obnovitelných zdrojů, bateriových uložišť a také o investice do posílení rozvodné sítě.

Další miliardy spolkne vysněná transformace ekonomiky –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tedy digitalizace, podpora nejnovějších technologií nebo slibované peníze navíc do vědy, výzkumu a inovací. Stamiliardy půjdou do modernizace zanedbávané obrany, což nasvítila nedaleká válka. O slibech, jako je více peněz do školství nebo podpory oživení bytové výstavby, ani nemluvě.

Člověk nemusí být kdovíjaký makroekonom, aby si to dokázal sečíst, podtrhnout a zjistit, že všechny vládní plány absolutně není možné za stávajících podmínek zaplatit. Překvapí, když vládní lídři během jednoho týdne nejprve sní na konferenci Česko na křižovatce o ohromných investicích, které z Česka udělají inovativního tygra. Aby pak na jiné konferenci o efektivním státu básnili o odtučňovací kúře veřejných financí.

Jak tuhle rovnici vyřešit? Pojďme na úvod vyvrátit často opakovanou mantru, že stačí ušetřit na provozních výdajích státu. Ano, stát je tučný, ale případné úspory v desítkách miliard korun na bilionové investice rozhodně nestačí.

Pak je tu možnost zvýšit některé daně. Ovšem to je neprůchozí hlavně přes ODS, jejíž politici se na stranických schůzích rádi obsesivně trumfují v řečnických cvičeních na téma nízké a jednoduché daně.

Dalším řešením jsou úvěry, kdy si stát půjčí peníze nebo vydá dluhopisy. Jistě, zvyšuje to zadlužení, ale splátky jsou aspoň rozloženy do několika let, takže to v deficitech jednotlivých roků tolik nebolí. V případě dopravy vláda přesně tuhle cestu volí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ sázka na PPP projekty vlastně neznamená nic jiného než dálnici na hypotéku nebo železnici na leasing.

Problém, kde na to všechno vzít, nakonec Fialův kabinet ani nebude muset řešit. Protože centrální vláda sice může snít o dálnicích, vysokorychlostních železnicích, gigafactory, jaderných elektrárnách, ale ta v Česku nerozhoduje.

Určující je komunální politika, pro níž je svatý takzvaný NIMBY efekt. Termín vychází z anglického „Not In My BackYard“ (ne na mém dvorku) a označuje lidi, kteří odmítnou výstavbu čehokoliv kousek od svého bydliště.