Článek
Řada poslankyň a poslanců se letos rozhodla dál nekandidovat a ve vysoké politice skončit. Důvodem je zablokovaná chaotická Sněmovna, v níž se nedá ani pořádně pracovat, ani mít rodinný život.
České internety se s nimi vypořádaly celkem rychle - poslanci jsou líní a ukňouraní; za ty královské peníze by měli makat bez přestávky, a kdo má děti, nemá se co cpát do politiky.
Zkusili jste se ale zeptat: opravdu funguje Sněmovna tak, aby sloužila voličům, kteří to celé platí? Nebo se tam poslední dobou odehrává něco podivného?
Mnozí z vás dlouhá noční jednání poslancům možná škodolibě přejete. Ale že někde poslanci vysedávají dlouho, opravdu neznamená, že se udělá víc práce. Každý, kdo si kdy zapnul přenos ze Sněmovny kolem jedné ráno, dosvědčí, že je to přesně naopak.
Debata se nevede žádná, natož snad konstruktivní. Opoziční poslanci se snaží neusnout nad vlastními, s tématem často nesouvisejícími projevy, koaliční se snaží včas vzbudit a nezvrtnout si kotník při dobíhání na hlasování. Následující dny se všichni svorně plouží po chodbách jako mátohy.
Když se tohle stane párkrát za volební období, je to osvěžující zpestření. Když je víc mimořádných schůzí než těch běžných, práci to brzdí.
Neustálé změny komplikují i jednání sněmovních výborů. To jsou taková ta místa, kde se na rozdíl od řečnění u pultíku odehrává nejvíc skutečné práce. Návrhy se tam řeší (víceméně) věcně, dá se tam odhalit nějaký nedodělek či zmetek a občas i upozornit na něco, co smrdí lobbingem.
Ostatně na to, že ze Sněmovny poslední dobou vycházejí legislativní zmetky, přílepky nebo zákony, které je potřeba honem honem schválit na poslední chvíli, si už stěžují i vládní senátoři.
Opozice a koalice si ohledně tohoto stavu nemají co vyčítat. Opozice obstruuje pomalu i když Petr Fiala řekne: Dobrý den. Úterní schvalování programu proměnila v pravidelný obstrukční den, kdy se dá jen tipovat, jestli bude déle řečnit Tomio Okamura nebo Andrej Babiš.
Koalice zase zkrátila středeční jednání jen na dopoledne, čímž se sama připravuje o čas. A zrušila opoziční okénko, kde nevládní strany mívaly alespoň nějaký prostor pro své návrhy.
Už jste slyšeli nové Vlevo dole?
Nedávné dění okolo voleb v Rumunsku a Moldavsku vyvolalo spekulace, zda se cizí vlivy nechystají ovlivňovat také nadcházející sněmovní volby v Česku. Trápit by nás ale měla spíš jiná otázka – dokážeme se ubránit? Téma pro politický podcast Vlevo dole.
Stejně tak všichni svorně blokují řešení - změnu jednacího řádu. Z jednoduchého důvodu, každý dřív nebo později skončí v opozici a obstrukční bič na vládu může sám potřebovat. A jestli kvůli tomu Sněmovna stojí a odradí to nějaké ty poslance či poslankyně? To je starým mazákům jedno.
Návrhy například na omezení řečnické doby se často kritizují s argumentem, že neomezená diskuse k Parlamentu patří. Že jsme si to tak jednou schválili a měli bychom se toho držet. Že to je ta správná demokracie.
Ale jiné západní parlamenty přísnější pravidla mají a na nedostatek demokracie si tam nestěžují. Pokud si mám vybrat mezi poslancem, který se nedokáže vyjádřit dřív než za hodinu, a mezi poslancem, jemuž přijde jako ztráta času to poslouchat - vybírám si onoho „lenocha.“
Třetí čtení
Máte rádi podcast Vlevo dole? Seznam Zprávy vám v neděli přinášejí jeho část v textové podobě. Může jít o zprávu, která vám v podcastu unikla, ale stojí za přečtení, širší komentář, nebo detail, který si zaslouží větší prostor. Nebo také něco úplně jiného :).
Současná pravidla se schvalovala v úplně jiné době. Pokud se ještě před pár lety chtěl poslanec nějakým projevem či obstrukcí probojovat skrz média k voličům, nebylo to tak docela snadné.
Teď řada poslanců dobře ví, že jejich exhibování za pultíkem si k publiku najde cestu okamžitě, bez ohledu na kvalitu nebo relevanci. Stačí ho nalít na sociální sítě. A podle toho to taky ve Sněmovně vypadá.
