Političtí přeběhlíci evidentně nevadí. I když mění strany, které se nenávidí

Z ODS k ANO, od ANO ke STAN, ze sociální demokracie ke krajní pravici. Poslední měsíce to politici berou mezi stranami křížem krážem.

Když fotbalista přejde ze Sparty do Slavie, dají mu to fanoušci hned na prvním zápase pořádně sežrat. A to jak ti sparťanští, tak ti slávističtí.

V politice ale kupodivu zas tak nevadí, ani když se přestup odehraje mezi zapřisáhlými rivaly. Strany potřebují známé tváře, kandidáti se třesou na návrat do politiky, a tak se holt nad ideály a programem přivře oko.

I samotní voliči si najdou nějakou výmluvu, jak si příchod bývalého soupeře do vlastních řad obhájit. A tak můžeme před těmito volbami sledovat podobných přestupů hned několik.

Tak například Boris Šťastný, někdejší poslanec za ODS, chce zkusit štěstí v Senátu v barvách „úhlavního nepřítele“ ODS, hnutí ANO Andreje Babiše. Občanskou demokracii přitom v roce 2013 opouštěl s odůvodněním, že se zpronevěřila pravicovým ideálům. A vyzýval všechny „nelevicově smýšlející“, aby spolu s ním zařídili návrat Václava Klause.

Teď se lísá k Babišovu hnutí, které se sice rádo považuje za catch-all party, ale program má otevřeně levicový a cílí především na starší a méně vzdělané voliče. Jak je přesvědčit, že je taková změna dresu věrohodná?

Šťastný na to jde jednoduše - tváří se jako nejhorlivější člen hnutí ANO. Na síti X si třeba platí sponzorované příspěvky o tom, jak „tato vláda škodí lidem“.

Hnutí ANO, které si často stěžuje, že mu senátní volby nejdou, ostatně není vybíravé. Jak informoval Deník N, o kandidatuře do Senátu vyjednává i s bývalým lidovcem Josefem Svobodou proslulým výroky, že homosexualita je porucha.

Obhájit přestup před voliči musí i bývalý moravskoslezský hejtman Ivo Vondrák. Ten se rozhádal s hnutím ANO a v krajských volbách kandiduje jako lídr Starostů a nezávislých. Zjistil prý, že vyhovují jeho politickým názorům lépe než hnutí, v němž byl ve vysokých funkcích šest let.

Jak prodat dlouholetého Babišova člověka vládním voličům, kteří ANO nemůžou přijít na jméno? Jednoduše: Vondrák se bude vykreslovat jako ten, kdo do hnutí vlastně nikdy zcela nepatřil a nakonec definitivně prozřel. I když u toho „prozření“ po letech u Babiše budou muset voliči opravdu zavřít obě oči.

A do třetice Michal Hašek, kdysi hvězda sociální demokracie, který nově kandiduje za PRO Jindřicha Rajchla. Tam paradoxně bude voliče potřeba přesvědčovat nejméně. Protože Hašek je po letech pravděpodobně konečně tam, kam skutečně patří.

Letošní „přestupný“ rok ale není žádná výjimka. I hluboko v minulosti se najde pár přestupů rivalitou srovnatelných s dnešní koalicí a opozicí. Sociální demokrat Tomáš Teplík přestoupil v roce 1996 do ODS poté, co podpořil vládu Václava Klause při projednávání rozpočtu. I díky jeho hlasu se už Klaus nemusel ve Sněmovně spoléhat na toleranci ČSSD.

Někdejší poslanec a náměstek dvou ministrů Tomáš Vrbík stihl během 12 let dokonce přejít od ODS k Unii svobody a zase zpátky k ODS.

A jsou i politici, kteří stihli vystřídat i víc než dvě strany. Tak třeba bývalý poslanec Karel Tureček. Od 90. let člen lidovců, do Sněmovny se ale probojoval až na kandidátce TOP 09. Ještě v průběhu volebního období ale přeběhl k ANO. Poměry hlasů se tím paradoxně nevychýlily - opačným směrem z ANO k TOP 09 zase přešla poslankyně Kristýna Zelienková.

Vyloženou smolařkou je Tereza Hyťhová, bývalá poslankyně SPD. Ze strany Tomia Okamury odešla k Trikoloře za poměrně dramatického tvrzení, že SPD je podnikatelský subjekt a Okamura se k ní choval nevhodně. SPD se ovšem později začala s Trikolorou sbližovat - a Hyťhová rychle brala kritiku zpět. (Kouzelnou formulací „Mylně jsem vyhodnotila některé reakce předsedy.“) Nakonec ale skončila i v Trikoloře a momentálně je u PRO Jindřicha Rajchla.