Okamura panikaří. Skončí jako Konvička s velbloudem na Staromáku?

Šéf SPD je opravdu hluboce vyděšený, že jeho desetiletá politická jízda končí. A co udělá populista, když se vyděsí? Začne děsit ostatní.

Tomio Okamura si posledních deset let pohodlně hoví v opozičních lavicích. Jak ale ukázaly poslední měsíce, možná až příliš pohodlně.

Druhou nejsilnější opoziční sílu z Okamury udělalo charisma jeho osobnosti a taky starý dobrý nacionalismus, populismus a xenofobie.

Všechny ty osvědčené řeči o krvelačných migrantech, nepřizpůsobivých Romech a nebezpečné LGBT ideologii sice Okamura pronáší pořád, už ale s o poznáním menším nasazením. Někdejší zápal mu zřejmě nevěří ani vlastní voliči.

Že je někde chyba, musel Okamura tušit už před evropskými volbami. Tehdy mu na jeho megalomanskou akci na Václavském náměstí téměř nikdo nepřišel. A ten kdo přišel, jen nechápavě hleděl na uhlazené projevy politiků z cizích zemí v cizích jazycích.

Definitivní probuzení byly samotné eurovolby, kdy SPD jen těsně přelezla pět procent a porazili ji oba hlavní konkurenti –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ komunistická koalice Stačilo i Přísaha s Motoristy. Roztřesený Okamura tehdy slíbil, že strana zařadí „turbo“, aby se vrátila zpět na výsluní. A my už po tomto týdnu víme, jak si ho šéf SPD představuje. A překvapení to není.

Obří billboard s mužem černé pleti a zakrváceným nožem vztyčený na Václavském náměstí má jediné sdělení –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ my, SPD, jsme pořád ta stejná ostrá SPD jako předtím. Možná ještě ostřejší. A komu by to náhodou nedošlo, tady máte PRO Jindřicha Rajchla, s nímž jsme se pro jistotu spojili.

Okamura ví, že na jeho voliče zabírají dvě věci –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ musíte být noví, nebo musíte být drsní. To první už je nenávratně pryč. Okamura se okoukal a neustálé sezení v opozici a stěžování si na jakoukoli vládu, která je zrovna u moci, už voličům nestačí.

Začínal pod názvem Úsvit přímé demokracie. Pokud to nechce dopracovat k Zániku přímé demokracie, nezbývá mu než přitvrdit.

Kromě migrantů tak na Václaváku útočí třeba na Romy, ve volebních novinách zase na homosexuály. A když už neví kudy kam, straší tím, že kvůli korespondenční volbě budou moci českou politiku ovlivňovat zombíci. Což je mimochodem pozoruhodná obava u někoho, kdo do parlamentu přivedl takové velikány, jako byl třeba Miloslav Rozner.

Otázka je, jestli tohle přitvrzení bude stačit. Zvlášť ve chvíli, kdy největší konkurent –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ hnutí ANO –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ koketuje s hodně podobnými nápady.

Připomeňme si legendární plakáty „chalupy migrantům“, které tým Andreje Babiše vypustil před posledními sněmovními volbami. Nebo vizuál s migranty na člunu, který vznikl letos před evropskými volbami. Hnutí ho sice na poslední chvíli stáhlo, nedělejme si ale iluze, že ještě v budoucnu něco podobného neuvidíme.

Okamura by si měl dobře rozmyslet, kam až chce zajít. Skončí tak, že bude objíždět na velbloudu Václavské náměstí se samopalem, jako kdysi Martin Konvička? Nebo si jednoho krásného dne s Radimem Fialou nabarví obličeje na černo a za mávání nožů budou jezdit na člunu po Vltavě?