O malé strany je zájem. Voliči jsou nespokojení a ochotní experimentovat

Eurovolby nejsou pro voliče zas tak důležité - nebojí se dát průchod nespokojenosti s tradičními stranami nebo experimentovat. To nahrává malým stranám.

Když Tomio Okamura ve čtvrtek burcoval své voliče na Václavském náměstí, emotivně hovořil o tom, že nemají v evropských volbách hlasovat pro malé strany.

„Neoslabujme prosím svoje síly tříštěním v mnoha pidistranách a hnutích, kterým dnes uměle naše konkurence nafukuje preference. Jejich cíl je jediný – oslabit SPD, která je jedinou relevantní silou,“ hřímal směrem k podporovatelům.

Že je Okamurův strach z letošního tlaku menších uskupení oprávněný, dokládal už samotný pohled na publikum – SPD hodlala náměstí zaplnit, přilákala ale jen několik stovek příznivců.

Nikoho z menších konkurentů Okamura přímo nejmenoval, letos se jich ale zespodu na parlamentní strany tlačí řada. „Z dostupných výzkumů je vidět, že kolem pětiprocentní hranice se pohybuje větší množství stran. Největší překryv bude Okamura mít s komunisty,“ myslí si analytik z agentury Ipsos Michal Kormaňák.

Právě koalice Stačilo v čele s komunistkou Kateřinou Konečnou jsou favorité mezi malými stranami, všechny průzkumy je umisťují nad pětiprocentní hranici. Nečekaně velké preference má i spojení Motoristů a Přísahy.

Dál ve frontě jsou strany, které sice mají šance na zisk europoslance menší, ale minimálně mohou pár procent uzmout pro sebe - Svobodní, ČSSD nebo PRO Jindřicha Rajchla. Ale také Zelení či Socdem, které zase mohou ubrat něco málo vládním stranám.

Část voličů evidentně pátrá jinde než u velkých parlamentních stran a tradičních známých jmen, jako je Petr Fiala, Andrej Babiš nebo Tomio Okamura.

„40 procent voličů je nespokojených se svou volbou ze sněmovních voleb v roce 2021. Jsou nespokojení s tradičními politiky. A část z nich se může poohlížet po někom jiném,“ myslí si analytik agentury STEM/MARK Radek Pileček.

Opoziční strany se snaží z evropských voleb udělat referendum o vládě - část voličů je ale může vzít jako příležitost vymezit se vůči establishmentu jako takovému, tedy parlamentním stranám včetně těch opozičních.

Brzdou pro malé strany, kvůli kterým nakonec často nenaplní předpovídané preference, jsou obavy voličů, aby jejich hlas nepropadl. Jenže právě u evropských voleb jsou tyto obavy nejmenší, shodují se sociologové. Důvod je jednoduchý - tyto volby nepovažují za tak důležité.

„Mají chuť si zaexperimentovat, lidsky jsou tam zajímavé osobnosti. Taktizování s hlasy je u eurovoleb menší než ve sněmovních volbách,“ popisuje Kormaňák.

Ač se například koalice Spolu i v boji o Brusel pokouší vyhecovat voliče k „Antibabiš“ volbě, nefunguje to zdaleka tak dobře jako v národních volbách. „Spor Babiš versus Fiala tu trochu odpadá, lidem tolik nezáleží na tom, kdo vyhraje. Tím se otevírá možnost hledat stranu, která je mi třeba sympatičtější,“ dodává Pileček.

Menší strany navíc pochopily, že na voliče funguje spojování sil. Obě momentálně nejúspěšnější uskupení - Stačilo! i Přísaha a Motoristé - jsou koalice. Viditelná komunistka Konečná sbírá jak hlasy levice, tak některé Okamurovy příznivce. Pomohlo jí i to, že odlákala část viditelných straníků Jindřichu Rajchlovi z PRO, kterému momentálně průzkumy úspěch nevěští.

Přísaha a Motoristé v čele s výrazným Filipem Turkem zase bodují ve specifických voličských skupinách. „Povedlo se jim mobilizovat mladé, spíše méně vzdělané voliče,“ říká Pileček. Mimochodem ve studentských volbách tato zcela nová koalice vylétla na druhé místo, v průzkumu Hospodářských novin mezi studenty pak na třetí.