Většina rodičů nechává finanční výchovu na škole. To nestačí, říká lektorka

Učit děti finanční gramotnosti je klíčové pro jejich samostatnost i budoucí úspěchy. Se základy fungování světa peněz se přitom mohou seznámit už v předškolním věku.

„Děti už v dnešní době nemohou tolik přirozeně sledovat, jak hospodaříme. O to nutnější je s nimi o penězích diskutovat,“ říká lektorka, mentorka a konzultantka ve finančním vzdělávání Veronika Kalátová.

Celé dvě třetiny Čechů si myslí, že by se děti měly finanční gramotnosti učit ve školách, a jen doplňkově v samotné rodině. S tím ale Veronika Kalátová nesouhlasí, už proto, že vzdělávací instituce na takové téma podle ní často nekladou důraz.

„Učitelé nemají finanční gramotnost jako předmět na školách - a sami tak nejsou připraveni na to, jak v ní studenty edukovat. Proto k takové výuce nedochází buď vůbec, nebo jen ve velmi omezeném časovém prostoru,“ říká Kalátová. „Potřebujeme, aby mládež začala s penězi efektivně pracovat už na střední škole, a případně je i investovala, a ne aby se teprve učila, jak vypadá příkaz k úhradě,“ dodává.

Kdy by tedy měli rodiče začít se svými dětmi o penězích mluvit? Podle Veroniky Kalátové třeba ve chvíli, kdy si placení fyzickými penězi začnou všímat samy: „Když třeba čtyřleté dítě na nákupu řekne něco jako: maminko, ta paní prodavačka musí být strašně bohatá, když jí ty lidé dávají ty penízky - je to první znamení, že nad tím přemýšlí, a měli bychom mu to vysvětlit. Dobrá je taky chvíle, kdy začíná počítat, protože právě na penězích to jde nejlíp.“

Se samotným používáním fyzických peněz pak doporučuje začít například ve chvíli, kdy už je dítě schopné rozeznat jednotlivé hodnoty mincí a bankovek. „To je pak nejvyšší čas mu ukázat i možnost, jak si peníze šetřit na věc, po které toužíme,“ dodává Kalátová s tím, že to závisí vždy na zralosti dítěte a žádné univerzální pravidlo tady neplatí.

Pokud už ale čas nastal, jak si poradit třeba s kapesným? Podle Kalátové jsou jeho frekvence i výše individuální a závisí na možnostech a prioritách rodičů. Jeho výplata by se ale nikdy neměla spojovat s pomocí dětí v domácnosti nebo se známkováním ve škole: „Kapesné by mělo být spíš učením se finanční gramotnosti - učením se nakupovat, šetřit, a platit náklady a položky z rodinného rozpočtu.“

Míru zodpovědnosti je pak možné zvyšovat společně s věkem a založit si pro začátek doma společný účet. „Dítě si pak chodí výběry dělat ke mně, když je potřebuje, a můžeme to spolu konzultovat - ne proto, abychom ho kontrolovali, ale abychom mu v jeho rozhodování a motivaci si našetřit pomohli,“ dodává Kalátová. V pozdějším věku je pak možné založit dětem i vlastní spořicí účet v bance.

Čeho se při výuce dětí naopak vyvarovat? Podle Veroniky Kalátové není vhodné učit děti využívat půjčky: „Dětem na základní škole bychom neměli půjčovat na věc, po které touží, aby nám ji postupně splatily - tím je učíme žití na dluh, a s podobným návykem půjdou do dospělosti,“ říká.

Kalátová apeluje i na střídmost při nákupech. „Dejte jim možnost, aby se na něco mnohem delší dobu těšily, protože právě odložená spotřeba je důležitý motivátor k tomu, aby se děti naučily peníze neutrácet hned, jak je dostanou do ruky,“ uzavírá lektorka.