Zkrátit pracovní dobu, ale neškrtat pátek. Vyplatí se to, apeluje ekonomka

Pracujeme méně hodin týdně než před rokem ’89. Pracovní doba je flexibilnější. Máme vyšší mzdy a koupíme si za ně víc. Prací ale taky strávíme více let. S ekonomkou Janou Matesovou probíráme, jak se změnila práce za tři dekády.

Walter Ortman z jihobrazilského města Brusque se zapsal do Guinnessovy knihy rekordů, protože i ve svých 100 letech stále pracoval. Dokonce celkem 84 let strávil v jedné firmě. Éra, kdy lidé běžně trávili celý svůj pracovní život na jednom místě, je dávno pryč. Stejně jako doba, kdy lidé pracovali od svítání do soumraku.

„V dobách ještě před rokem 1990 bylo obvyklé, že se v třísměnných provozech pracovalo od šesti do dvou, od dvou do deseti a od deseti do šesti ráno. Vysoké školy běžně učily od sedmi. Obchody prodávaly od šesti i dřív, aby si lidé stihli koupit svačinu na směnu,“ vzpomíná ekonomka Jana Matesová v prvomájovém vydání ekonomického podcastu Ve vatě.

I délka pracovní doby se změnila. Uzákoněná pracovní doba v dobách před vznikem České republiky byla 42,5 hodiny, osm hodin denně na práci, půl hodiny na oběd. Dnes sice v zákoně stojí čtyřicetihodinový pracovní týden, ale firmy jsou v nakládání s pracovní dobou flexibilnější. Alespoň některé.

Podle dat z Eurostatu Češi týdně v reálu odpracují průměrných 37,5 hodiny. Výrazně delší pracovní týden má v Evropě už jen sedm zemí, mezi nimi například Rumunsko (39,5 hodin týdně) či Srbsko (41,7 hodin týdně). Oproti tomu Nizozemci v práci stráví typicky 32 hodin.

Zatímco až do roku 1968 lidé v tuzemsku pracovali i v sobotu, nyní některé firmy experimentují se zavedením čtyřdenního pracovního týdne. „Jestli bude zrovna čtyřdenní pracovní týden standardem, k tomu jsem zatím skeptická, protože jsou podniky, které s tím experimentovaly, a nemají zatím úplně dobré zkušenosti. Produktivita ve dni předcházejícím volnu je nižší. Čtvrtek by mohl být nový pátek,“ uvažuje ekonomka.

Lepší cestou než čtyřdenní pracovní týden se jí jeví navýšení podílu zkrácených úvazků. Společnost Lentiamo, která prodává dioptrické brýle a kontaktní čočky zkrátila pracovní dobu na sedmihodinovou už v roce 2019. A produktivita prý neutrpěla. Všechno se stihne za sedm hodin. I společnosti SAB Finance se kratší pracovní doba vyplácí, přestože kvůli ní musela navýšit personál o deset procent.

Právě nízký podíl zkrácených úvazků je – vedle nižší produktivity práce – jedním z důvodů, proč máme v Česku tak dlouhou průměrnou pracovní dobu. Podle čerstvých informací MPSV sice vzrostl podíl zkrácených úvazků meziročně ze šesti na devět procent. Západní standardy jsou ale na míle daleko.

„Zkusme se posunout na alespoň 30 %, protože tady se úplně vymykáme tomu, co je zvykem napříč Evropskou unií,“ přeje si Jana Matesová. Přitom částečné úvazky by mohly pomoci řešit zásadní problém, kterému pracovní trh čelí. Stárnutí pracovní síly. Současné čtyřicátníky a padesátníky, kteří jsou nyní dominantní silou na trhu, bude třeba udržet v práci déle.

„Spousta lidí nebude ve věku 65 tak vyčerpaná, aby nemohli nebo nechtěli pracovat vůbec, ale nezvládnou osm hodin denně,“ vysvětluje Matesová. „Navíc částečné úvazky vtáhnou na trh pracovní skupiny, které na plný úvazek pracovat nemohou, protože mají jiné nutné povinnosti. Malé děti, staré rodinné příslušníky. Zároveň vidíme z těch zemí, které jsou takhle nastavené, že produktivitu to nesnižuje,“ dodává.

Vedle nízkého podílu částečných úvazků stojí za tím, proč Češi „makají“ o tolik více než třeba Nizozemci, tolik propíraná „nízká produktivita práce“. Hlavní hodnota, která nese vysoké zisky a vyšší mzdy, vzniká totiž dlouho předtím, než když v továrně sviští po pásech součástky do aut.

Samotné výroby komponentů máme v Česku dost, ale nejvyšší marže jsou jinde. Tam, kde se vše vymyslí, kde se naprogramuje výroba, logistika a pak na konci řetězce, kdy přichází na řadu marketing. „A právě marže jsou to, co můžete použít na vlastní náklady, tedy samozřejmě na mzdy a na zisk, čili když jsou marže nízké, je malý prostor pro růst mezd,“ komentuje Matesová.

I když srovnávat produktivitu v čase – kvůli rozdílným cenovým hladinám – i napříč státy kvůli různým měnám je ošidné, lze říci, že ta česká se za 35,5 roku od pádu železné opony téměř zdvojnásobila.

Také mzdy v posledních dekádách výrazně narostly. V nominální úrovni se od vzniku České republiky zvýšily víc než čtrnáctkrát, v reálné hodnotě méně. Jisté ale je, že Češi si za plat mohou dovolit výrazně více než před revolucí. Pár příkladů?

„Za průměrný plat v Praze si lidé v roce 1989 mohli koupit 250 litrů benzinu, dnes 1500. Zrnkové kávy si mohli v roce 1993 koupit 26 půlkilových balení, dneska přes 350. U másla to bylo dříve necelých 80 kostek másla a teď jich můžeme za měsíční plat pořídit přes 350,“ ukazuje Jana Matesová, jak se kupní síla v Česku zvýšila. Také náklady na bydlení, teplo a služby jsou v přepočtu k příjmům lacinější než před rokem 1989. Přes rychlý růst cen bytů i nájmů v Česku je podle Matesové dostupnost bydlení na lepší úrovni než tehdy.

Jednou z největších výzev, které čelí celá Evropa, je rychlé stárnutí pracovní síly. Čelilo mu i Japonsko. „A vyrovnalo se s tím. Ta společnost je stále bohatá, byť je vlastně z hlediska hrubého domácího produktu stagnující. Jižní Korea a Čína se chystají na tutéž cestu a to je cesta i pro nás. Velice silná míra automatizace a robotizace a velice rychlé využití umělé inteligence všude, kde to jde,“ vypíchla Matesová.

Stárnutí populace si ostatně vyžádalo i další změnu. V práci trávíme čím dál delší etapu svého života. Od roku 1965 chodili muži do penze v 60 letech a bezdětné ženy v 57. Za každé dítě se důchodový věk snížil o rok, žena se dvěma dětmi tak odcházela na odpočinek v 55.

Už od roku 1995 se věk odchodu do důchodu každý rok bez výjimky prodlužuje. Součástí nedávno schválené důchodové reformy je pokračování růstu věku odchodu do důchodu nad stávající strop 65 let. Tempo růstu ale zpomalí a namísto růstu o dva měsíce za rok, poroste jen o jeden měsíc ročně. „Bez toho prodloužení není český systém do poloviny 60. let ufinancovatelný,“ řekla ekonomka v podcastu Ve vatě.

Jak se připravit na změny náplně práce, kterou přinese robotizace a umělá inteligence? Sledujte či poslouchejte celý podcast nahoře v přehrávačích.