Vydělal stovky milionů, ale peníze mu štěstí nepřinesly. Teď prodává klid

Ze stánku s výrobky z ovčí vlny vybudoval firmu s obratem stovek milionů. Když Martin Bernátek prodal Ovečkárnu, změnily se jeho finance i pohled na podnikání. Dnes buduje chalupy na Valašsku a značku spojenou s dlouhověkostí.

V roce 2015 začal Martin Bernátek prodávat výrobky jako ponožky, bačkory, svetry nebo deky z ovčí vlny po tržištích. Z malého stánku postupně vybudoval značku, která se stala jedním z nejznámějších českých e-shopů. Ovečkárna.cz několikrát získala ocenění E-shop roku, vyrostla na stovky milionů korun obratu a nakonec ji Bernátek prodal podle odhadů za stovky milionů korun.

Zpětně může jeho příběh působit jako přímočará cesta od nápadu k úspěchu. Jenže takové příběhy často klamou. I při budování Ovečkárny totiž několikrát přišly chvíle, kdy nebylo vůbec jasné, zda firma přežije. „Třeba pětkrát, šestkrát jsme stáli na hraně toho, že to celé mohlo dopadnout špatně,“ popisuje.

„To většinou v tom zpětném zrcátku zní všechno hrozně jednoduše a přímočaře,“ říká portfolio manažerka společnosti EMUN Anna Píchová. „Ve skutečnosti ale každý podnikatelský i investiční příběh provázejí zvraty, turbulence a těžká rozhodnutí. Kam peníze vložit, jakou strategii zvolit a kdy vydržet, i když se věci nevyvíjejí podle plánu. A velkou roli v tom hraje i naše vlastní hlava a psychologie.“

V začátcích neměl Martin Bernátek velký kapitál ani pohodlí, které si později mohl dovolit. Aby mohl firmu dál rozvíjet, výrazně omezil vlastní výdaje. „Sesekal jsem úplně všechny svoje osobní náklady, které jsem měl, na minimum,“ vzpomíná.

Disciplínu a rozumné hospodaření považuje za základ i dnes. „Ekonomické štěstí je mít vlastní byt a našetřit 30 procent z každého platu. Na to ale musí mít člověk druhou polovičku. Když máte příjem 120 tisíc celá rodina, tak je to úplně o něčem jiném,“ říká.

Právě schopnost začít s málem a postupně růst je podle Anny Píchové jedním z nejčastějších modelů, jak úspěšné firmy vznikají. „Většinou se začíná s málem a postupně se buduje. K tomu je potřeba hlavně čas a výdrž. A mít vizi toho, co chceme budovat, a jít za tím,“ dodává.

Po letech budování přišel moment, který je snem mnoha podnikatelů - prodej firmy. Ovečkárna měla tehdy obrat kolem 300 milionů korun a Bernátek za ni získal stovky milionů korun. Prodej probíhal ve dvou krocích, na jeho konci patří více než 95 procent firmy pod holding Hartenberg, investiční firmu z Babišova podnikatelského impéria.

Přesná částka zveřejněna nebyla, podle odhadů se pohybovala zhruba mezi 300 až 500 miliony korun.

Člověk by čekal, že okamžik prodeje bude pro zakladatele jedním z nejsilnějších životních zážitků. Jenže realita byla mnohem obyčejnější. Očekávaný pocit vítězství nepřišel. „Já to přirovnám k maturitě. Udělal jsem maturitu, vyšel jsem a říkám si, co teď? Ale nestalo se nic. A tady to bylo stejné. Prostě reálně to přišlo na účet a jdeme dál,“ vzpomíná.

Jednu radost si ale přece jen dopřál. „Šel jsem si koupit auto. Ale to nejdražší auto, které tehdy ve Zlíně měli,“ popisuje Bernátek svůj první den poté, co peníze dorazily na účet. Ani samotný nákup BMW ale neproběhl hladce. Prodejce mu prý nejprve nevěřil, že na vůz skutečně má.

Právě moment prodeje firmy bývá podle Píchové pro řadu úspěšných podnikatelů složitý. Prodat firmu totiž neznamená pouze získat peníze, ale také najít novou roli. „Na ty lidi se slítne spousta nabídek a každý jim radí něco jiného. Dokud se v té nové roli nezorientují, nemají sami žádný plán, tak jim třeba něco úplně nevyjde,“ upozorňuje.

Bernátek sám přiznává, že po prodeji firmy zkoušel různé investice a některé sázky na tuzemské startupy mu nevyšly. Na otázku, kolik peněz v takových pokusech ztratil, odpovídá jednoduše: „Nevím, třeba čtyři miliony.“

Zároveň ale šlo o částku, která jeho finanční situaci zásadně neohrozila. Po prodeji firmy začal řešit především to, jak majetek dlouhodobě uchovat. Nakoupil například protiinflační dluhopisy a část peněz vložil do ETF fondů, které považuje za jeden z nejlepších investičních nástrojů současnosti.

Podle Píchové se ale strategie zvolená po velkém exitu liší podle toho, v jaké životní fázi člověk je. „U mladších je tendence vzít ty peníze a dát je do rozjezdu nového byznysu, třeba část nechat pracovat, mít zainvestováno, nesahat na to, ale zčásti jít znovu do byznysu,“ popisuje.

U lidí, kteří už mají rodinu a chtějí myslet na další generace, je podle ní častější konzervativnější přístup.

Bernátkova další cesta ale nakonec nebyla jen o investování peněz. Znovu se pustil do podnikání. Vznikla značka OlaOla zaměřená na zdravější životní styl a později také projekt chalup Na mú dušu ve Velkých Karlovicích.

Nejde přitom jen o samotné nemovitosti. Důležitější je podle něj atmosféra, kterou se podařilo vytvořit. „Pro mě je nejcennější, co jsme kolem toho vytvořili za auru a jak se tam vlastně lidi cítí.“

Podobný posun podle Píchové vidí i u dalších úspěšných podnikatelů. Po letech honby za růstem a majetkem začínají často hledat širší smysl. „Vidím i to, že chtějí vracet něco společnosti, takže často si zakládají nadace a dělá se něco prospěšného, každý v oboru, který je jim blízký,“ říká.