Vávra radí dětem: Šetři. Léčka čeká dva metry před pokladnou

Oslík, z kterého se sypou peníze. Ubrousek, který se sám prostírá. Že by se měl člověk aktivně starat o svou finanční budoucnost, se české děti z pohádek nedozví. A peníze jsou leckdy tabu i doma.

Přitom právě děti se na peníze dokážou ptát velmi otevřeně. Několik z nich ve věku od osmi do 18 let, které bydlí v dětském domově v Plumlově a v Litovli, nám přes organizaci Brave Bear pár otázek poslalo. Stejně jako jiné děti, které vyrůstají v ústavní péči, často nemají kde odkoukat, jak s penězi nakládat. Zajímalo je proto třeba, jak a kolik si šetřit, jak zbohatnout nebo, jak si říct o vyšší plat.

Říct si v práci o víc peněz není přirozené ani řadě zkušených dospělých. Přitom se podle investora Radovana Vávry není zač stydět.

„Nejstrašnější věc je myslet si, že si na vás firma sama vzpomene, a přitom tiše trpět v koutku. Říct si o vyšší plat není nevhodné, nebudete míň kamarádi. Ale řekněte si o něj tak, že vám půjde vyhovět. Řekněte, co tím firma získá,“ radí.

Jak se chovat k penězům, je podle Vávry třeba trénovat už odmala. Ukazuje to na příkladu kapesného.

„Kapesné je bezvadná věc, ale zásluhové kapesné je lepší. Uděláš něco a za to dostaneš tuhle odměnu. Přímá úměra mezi snahou, výsledkem snahy a finanční kompenzací je něco, co nás bude provázet navždy,“ myslí si. O jaký výkon jde, jestli to bude snaha ve škole, pokrok v kroužku nebo jinde, si už každá rodina určí podle svých hodnotových žebříčků.

Jak s kapesným nakládat? Stejně jako dospělý by si dítě mělo podle Vávry zapisovat, za co utrácí. „Je důležité dát dítěti nástroje, aby vědělo, kolik co stojí. Měly by si vést statistiku. Sledování výdajů je fantastický celoživotní zvyk,“ vysvětluje.

Jak přejít od monitorování výdajů k úsporám, poradil investor malému Davidovi.

„Šetři všechno, co můžeš. Pro mladého kluka to může být nesplnitelné, některý měsíc to taky může být nic. Ale každý měsíc by měl začínat tím, že si řeknu, kolik si chci ušetřit. Ne že se koncem měsíce podívám, co mi zbylo a to přesunu do úspor, nebo lépe do investic.“

Zbytné výdaje, které lze zkrátit, často vypadají nenápadně. „Poslední dva metry fronty v Lidlu jsou pastičky. Tictac, žvýkačky. Není tam jediná položka, kterou potřebuješ, možná baterky. Každý den, měsíc, rok si řekni, kolik peněz můžeš neutratit. Udělej si z toho náboženství, celoživotní projekt. A buď nadšený, když částku k neutracení dokážeš zvýšit,“ vzkazuje Radovan Vávra.

Kolik byste měli každý měsíc ušetřit z kapesného nebo platu? A proč neodhánět děti od rodinných debat o financích?

Poslechněte si celý podcast v přehrávači v úvodu článku.