Zlom, kdy to přestane jít s penězi. Jak úspory ochránit, radí investor

Padesátka není stopka, ale zatáčka na investiční cestě. Kdo chce mít v důchodu klid, musí provést změnu strategie včas. Jinak ho doženou nejen výkyvy trhu, ale i vlastní únava.

Ani po padesátém roce věku není třeba rezignovat na investování. Inflace ukusuje z majetku každému a je tichým zabijákem důchodů. „Inflace bohužel ukrajuje z majetku úplně všem,“ říká investor Lukáš Nádvorník.

Pro investování pro lidi 50 plus ale platí jiná pravidla než pro dvacátníky, jejichž investiční horizont se zdá být nekonečný. Kdo má penzi na dohled, nemůže spoléhat na to, že propad trhu nebo investiční chybu vysedí.

Mají k dispozici méně let, zároveň mají obvykle na rozdíl od mladých k dispozici hodnotnější majetek. „Je to skupina lidí, kteří už něco za ten život naakumulovali, už mají nějaký majetek, třeba mají nemovitost a nějaké finance. Taky už můžou vybírat ‚penzijka‘ a přemýšlí, co s tou částkou,“ popisuje.

Zároveň s sebou ale věk nese i negativa. „Cítí určitou nedůvěru k systému kolem. Už se v něm třeba necítí tak zdatní. A ostatní lidé mohou využívat toho, že už na něco nemají sílu.“

Výzkum ukazuje, že investiční schopnosti mají tvar obráceného U. Vrcholí kolem čtyřicítky a poté postupně klesají, ukazuje studie Investiční chování zralých investorů od George M. Korniotise a Aloka Kumara, vydaná v časopisu The Review of Economics and Statistics.

Důvodem je mimo jiné únava a pokles kognitivních schopností. Nádvorník to popisuje otevřeně: „Už se nám prostě nechce o věci třeba přemýšlet nebo na to nemáme síly.“

To může vést k horším rozhodnutím i v investicích. Po šedesátce se podle něj „začínáme skutečně stávat špatnými investory“ a po 75. roce může výkonnost portfolia kvůli tomu klesat až o pět procent ročně. To je výrazný zásek do výnosů, které jsou na akciových trzích po odečtení inflace v průměru sedm procent.

Právě proto by se měl investiční přístup s věkem měnit. Základem je řešit změnu včas, dokud je dost sil. Klíčové je také investice zjednodušit. „Autoři studie doporučují, aby investování ve vyšším věku bylo co nejjednodušší. Konec stock pickingu (aktivní výběr akcií, pozn. red.),“ shrnuje závěry studie Nádvorník.

Naopak vhodnější jsou pasivní strategie, které stojí hlavně na disciplíně a nikoliv na neustálém rozhodování.

Zásadní změnou je i cíl investování. Zatímco v mládí jde hlavně o růst majetku, ve vyšším věku se priority posouvají. „Ve chvíli, kdy nám nejde o nejvyšší výnos, tak je potřeba majetek hlavně chránit,“ vysvětluje Nádvorník. Důvod je jednoduchý: „Máme už málo času korigovat a kompenzovat nějaké chybné rozhodnutí.“

Zásadním doporučením je také otevřenost vůči radám ostatních. „Investoři by se měli s někým radit,“ říká Nádvorník. Ať už s rodinou, nebo s profesionály. Zároveň ale chápe přirozenou nedůvěru lidí ve středním a vyšším věku. „Zaměřit se na to, jestli se poradce snaží jednat v můj prospěch, že mě do ničeho nenutí, že mi spíš vysvětluje, jak věci fungují,“ radí, jak poradce vybrat.

Pětapadesátka v občance neznamená, že má člověk na investice rezignovat. Pokud tak někomu přistane na účtu větší částka, ať už z penzijního konta, z dědictví či z prodeje nemovitosti, nemusí odmítat ani akcie.

„Samozřejmě nejhorší je ty peníze vybrat najednou a hodit je na spořák. Tím si vlastně zamykám ten výnos toho jednoho jediného dne, který jsem zvolil pro výběr, čímž ve skutečnosti svá rizika zvětšuji,“ upozorňuje.

Investiční horizont deset let a více (protože investice nemusí skončit dnem nástupu do penze) stále není marný. Není třeba se vyhýbat akciím. „Statisticky se vyplatí peníze na trhy vložit najednou. Pokud by mi to dělalo hodně velké mentální těžkosti, tak to rozdělit na co nejmenší množství dávek a ty umístit na trh co nejrychleji,“ radí Nádvorník.

Kdo má před sebou let méně, musí být ale opatrnější. „Pravděpodobně už nepůjdeme naplno do akcií. Výkyv portfolia, ze kterého už trochu žijeme, se hůř emocionálně zvládá.“ Kolem věku zhruba 55 let postupně přichází čas na přesun k méně kolísavým nástrojům, než jsou akcie.

Tuto logiku popisuje takzvaná strategie životního cyklu, tedy postupné snižování podílu akcií ve prospěch konzervativnějších investic, nejčastěji dluhopisů. Princip je jednoduchý: v mladším věku může mít investor až sto procent v akciích, ale postupně se portfolio překlápí.

„To znamená, že třeba každý rok pět procent toho majetku vezmou z těch akcií a přesunou to do dluhopisů,“ popisuje Nádvorník běžnou praxi. Cílem je snížit volatilitu investic a připravit portfolio na čerpání renty v důchodovém věku.

Státní dluhopisy se v této fázi často používají jako základ konzervativní složky portfolia. Jejich výhodou je vysoká míra jistoty a předvídatelnost. Zároveň ale platí, že jejich výnos se v čase mění podle tržních podmínek. V některých obdobích můžou být velmi atraktivní, jindy naopak zaostanou i za inflací.

Z pohledu investora je klíčové chápat, jak výnos dluhopisu funguje. Nejdůležitější číslo je „výnos do splatnosti“, protože zohledňuje nejen kupón, ale i nákupní cenu dluhopisu. Díky tomu může být reálný výnos výrazně vyšší než samotný úrok.

„České státní dluhopisy mají navíc jednu obrovskou výhodu, jejich kupón (úrok, pozn. red.) se nedaní. Úroky na spořicích nebo termínovaných vkladech se daní patnáctiprocentní srážkovou daní,“ připomíná Lukáš Nádvorník.

Tabulka níže porovnává výnosy několika českých státních dluhopisů s výnosy z termínovaných účtů. Emise českých bondů po roce 2021 dnes nabízejí reálné výnosy přibližně 3,8 procenta až 5,9 procenta ročně. Výnos roste s délkou splatnosti - delší dluhopisy mají vyšší výnos, ale zároveň vyšší citlivost na změnu úrokových sazeb (duraci).

Po zohlednění patnáctiprocentní daně vycházejí státní dluhopisy ve většině případů výhodněji, právě proto, že jejich výnos (kupón) se u těchto emisí nedaní. Za vyšší výnos u delších splatností se ale platí vyšší citlivostí na pohyb úrokových sazeb.

Specifickou roli hrají v portfoliu vlastní nemovitosti, v Česku velmi rozšířené. Podle Nádvorníka mohou být zároveň výhodou i problémem. Hlavní nevýhodou je nízká likvidita a fakt, že většina výnosu je skrytá v růstu ceny, který člověk často nikdy nerealizuje.

„Za svůj život se nikdy na zhodnocení ceny nemovitosti nepodívám. Jsem sice papírově bohatý, ale nemám žádné cash flow. Když jsem v důchodu, může být prodej té nemovitosti, i když v ní třeba nebydlím, stresující záležitostí,“ upozorňuje Nádvorník.

Zajímavou možností je investovat s horizontem, který přesahuje vlastní život, například pro vnoučata. Díky dlouhému horizontu může být efekt dramatický – i několikanásobné zhodnocení po očištění o inflaci.

Tabulka ukazuje, jak výrazně může dlouhodobé investování zhodnotit jednorázovou částku - konkrétně sto tisíc korun, pokud je investovaná pro vnouče od narození a nechá se pracovat v čase.

Čím déle peníze zůstávají investované, tím víc roste jejich hodnota díky složenému úročení. Už při maturitě (19 let) se částka ztrojnásobí na 300 tisíc korun. O pár let později, po dokončení vysoké školy (24 let), je to čtyřnásobek. Ve středním věku (40 let) už jde o desetinásobek - tedy milion korun.