Šetřit bolí jen chvilku. Odborník radí, jak na to

Drahé energie a benzín nakoply k proškrtání rodinného rozpočtu i Čechy, kteří obyčejně neobrací každou korunu. „Bolí to jen chvilku, když si zvykáme na to, že hezké věci musíme trochu osekat,“ říká David Borges z Člověka v tísni.

Velká část Čechů si nedělá žádný plán výdajů a příjmů, tvrdí bývalý bankéř, dnes analytik neziskové organizace v podcastu Ve vatě. Jak tedy začít?  „Já bych začal výpisem z banky. Nestahoval bych jen jeden měsíc, ale hospodaření 6 měsíců zpátky.“

Pak si roztřídíme příjmy a výdaje do kategorií, ne víc než deseti, například: potraviny, bydlení, energie, telefon, internet, oblečení, kapesné, doprava. Buď přímo v internetovém bankovnictví, v excelové tabulce, nebo v mobilní aplikaci typu Spendee nebo Wallet.

Důležité je nic nevynechat, pojištění auta, úspory na dovolenou ani impulzivní nákupy. „Drobné pouliční nákupy, tam si dám kafe, tam něco ve fastfoodu, nakonec to může dělat i 10–15 procent měsíční útraty,“ upozorňuje Borges, který zná dobře situaci lidí, kteří už nějaké finanční těžkosti řeší.

Kolem 20 % příjmu utrácí Češi zpravidla za potraviny, kolem 25 % za bydlení. „Zbytek je doprava, překvapivě hodně, i 10 % utrácíme za kulturu a zábavu. Hospody jsou v kategorii stravování a ubytování, ale může to být i dvojnásobek.“

Komu se před výplatou nedostává peněz, podle průzkumu NMS Market pro Raiffeisenbank je to každý pátý Čech, může zkusit jednu ze dvou metod rozpočtování. Podle obálkové neboli hrníčkové metody si každý měsíc rozdělí peníze na byt, jídlo a podobně do obálek a z nich odebírá jen na daný účel. „Mám jistotu, že zaplatím, co musím. A dobrý systém, jak si ujasnit, kolik peněz mám na povinně volitelné výdaje,“ míní Borges.

Druhá metoda je známá jako nulový rozpočet (zero based budget) a nefunguje jen v domácnostech, ale i firmách. Výdaje nevychází automaticky z minulého období, ale z potřeb a požadavků. „Měl bych si obhájit, co přesně za oblečení potřebuju koupit. Když nejsem schopen to obhájit, tak žádných 1500 na oblečení a boty ten měsíc nedám,“ uvádí příklad David Borges.

Kdo se svou „výsledovkou“ na konci měsíce není spokojen, musí hledat buď nové příjmy, nebo někde ubrat. Na potravinách se v některých rodinách moc ušetřit nedá, ale pár tipů přesto David Borges dává: „Vyrážet z domova se seznamem, v obchodě mít klapky na očích, brát, co potřebuju, a nekoukat, kde se objevil jaký nový barevný obal.“

Pozor na pasti, které na nás marketéři supermarketů kladou: typicky stojan s bonbóny před pokladnou, upozorňuje Borges a dodává: „Nechoďte nakupovat hladoví, budete mít pocit, že toho potřebujete víc. A dívejte se do spodních šuplíků. Ve výši očí jsou nejdražší věci, levnější věci nakupujete po kolenou.“

Čas na přebíhání za levnějším dodavatelem energií podle Borgese skončil. „Doporučil bych, aby lidé platili co nejpřesnější možné zálohy. Radši i o maličko víc. Až přijde za půl roku faktura na 20 000, úplně vás to rozbourá, pokud nemáte zálohu.“ I na benzínu jde podle Borgese něco ušetřit: „Poptat se v práci, jestli lidé z okolí nejezdí do stejného zaměstnání, a auto sharovat.“

Součástí každého kvalitního rozpočtu by měla být rezerva pro případ nenadálých výdajů nebo výpadku příjmů. A to v hotovosti, nebo na účtu, ne v investicích. Jak velká? „Většina expertů by řekla, že ve výši šesti měsíčních výdajů. To je pro většinu lidí zejména v tuhle dobu nereálné. Já bych se přimlouval aspoň za tříměsíční rezervu,“ navrhuje Borges.

Rezervu si podle Borgese mohou vytvořit i lidé s nízkými příjmy, třebaže to bude déle trvat.  „Nemusíte na ni dosáhnout koncem léta, klidně na ní pracujte rok, dva roky postupně krůček po krůčku.“

Klíčové je se na konci měsíce podívat, jak se podařilo plán dodržet, a nastavit cíl pro další měsíc. „Třeba že nechci na pivech a kávičkách nechat měsíčně víc než 15 stovek. Jít po malých krůčkách. A umět se z toho zaradovat,“ myslí si Borges.