Revoluce v přípravě na penzi se blíží. Utečte ze starých fondů, radí expert

Stát pustí ke spoření na důchod nové hráče. Srazí to vysoké poplatky penzijních fondů a dotlačí je to k vyšším výnosům, říká exbankéř Lubor Žalman. Na vládu do pár týdnů zamíří zákon o dlouhodobém investičním produktu.

Drtivá většina Čechů si na penzi odkládá „po staru“ prostřednictvím penzijního spoření. Většina penzijních fondů však za posledních deset let po započtení inflace prodělává. Bilanci jim vylepšuje příspěvek od státu.

Od ledna příštího roku však má začít platit revoluční změna, která dovolí odečíst z daní nejen naspořené „penzijko“, ale i peníze investované na penzi – do akcií, dluhopisů i jiných instrumentů.

„Vláda připravuje dlouhodobý investiční produkt, který dostane stejné daňové zvýhodnění jako mají penzijní produkty. To bude ohromné zvýšení konkurence,“ myslí si investor Lubor Žalman v podcastu Ve vatě, jehož tématem bylo právě spoření na důchod.

Návrh zákona, který tento nový produkt zavádí, má projednat příští týden vláda. Ministr Zbyněk Stanjura (ODS) chce, aby začal platit 1. ledna 2024. „Děje se tu částečná penzijní reforma. A penzijní fondy z toho mají strach. O tom svědčí i to, že byly kategoricky proti tomu, aby v názvu produktu bylo slovo penze. Jsem optimista, co se týká zlepšení výnosů, a sníží to i poplatky na trhu,“ domnívá se Lubor Žalman, partner v Encor Wealth Management.

Podle nových regulí si člověk bude muset posílat peníze na investice aspoň 10 let, a pokud nebude chtít ztratit nárok na příspěvky od státu, vybrat si je bude smět nejdříve až v 60 letech, stojí v návrhu ministra Zbyňka Stanjury. Změny čekají i majitele penzijního spoření, popsali jsme je tady.

Podle Žalmana novinka donutí lidi, aby zvedli kotvy ze starých, tzv. transformovaných,  penzijních fondů. V nich si na konci prvního čtvrtletí letoška spořilo stále skoro 2,7 milionu Čechů. Ze zákona nesmí klientům prodělat, jejich strategie je proto konzervativní, a tudíž moc nevynáší.

„Je to strašná bída. Jsou to výnosy kolem jednoho procenta. Když nemůžou prodělat, nemůžou vydělat,“ glosuje Žalman.

Když připočteme inflaci, jsou klienti „starých penzijek“ v reálu v minusu. Za posledních 10 let reálně prodělávají okolo 20 procent, vyplynulo z analýzy výsledků zhodnocení transformovaných fondů od společnosti Freedom Financial Services.

Komu zbývá víc než pět let do důchodu, měl by transformované fondy opustit, radí Lubor Žalman. Vyvázat se z nich však není tak snadné. „Musím to udělat ve dvou krocích, nejdřív musím přestoupit do doplňkového penzijního spoření svého fondu, až následně mohu změnit penzijní společnost,“ vysvětluje Žalman.

O něco lepší výnosy doručují střadatelům fondy doplňkového penzijního spoření, v kterých si spoří 1,7 milionu klientů. Ale ani ty inflaci ve většině případů za posledních deset let nepřekonaly. Porazily ji pouhé čtyři fondy. Dynamické fondy od ČSOB a České spořitelny, globální akciový fond Conseq a ten od společnosti NN, vyšlo analytikům Freedom Financial Services.

České fondy mají ve světovém srovnání malý podíl akcií. Podle analýzy Národní rozpočtové rady z ledna mají nižší podíl jen země subsaharské Afriky a postsovětské Asie. Pokud legislativním procesem zdárně projde nový dlouhodobý investiční produkt, bude podle Žalmana tlak na nabídku a tím i na výnosy větší.

„Konkurence ovlivní i výkonnost. V Polsku jsme pracovali s největším penzijním fondem v zemi. Když měl jeden rok horší výsledky než konkurenti, byla to katastrofa a téma v médiích, to u nás není,“ přibližuje Žalman své zkušenosti.

Větší konkurence podle experta podcastu Ve vatě stlačí dolů i poplatky, které si podle něj poskytovatelé penzijního spoření účtují. Zákon sice stanovuje u poplatků maximální strop, ale téměř všechny penzijní fondy mají své poplatky právě na  úplném maximu, které jim dovoluje: 1 % z majetku a 15 % z výnosu, tedy cca 1,75 % u dynamických fondů a obdobně u dalších kategorií.

V porovnání se zeměmi OECD nejsou poplatky extrémní, nicméně jak konstatuje zmíněná analýza Národní rozpočtové rady, vzhledem k relativně konzervativním strategiím by měly být níže. V zahraničí jsou „normální“ poplatky mezi 0,5 až 0,75 % pro aktivně spravované a 0,2 % pro pasivně spravované fondy.