Nejsložitější rébus. Expertka popisuje, co dělat s penězi těsně před penzí

Češi mají přetlak peněz na málo úročených účtech. „To je chyba, nechte peníze pracovat,“ radí investiční expertka Anna Píchová. V mládí hotovost nepotřebujete vůbec, před důchodem je třeba podíl navýšit.

Nechat ležet velké množství hotovosti ladem, je nejen škoda, ale také chyba. Hodnota peněz s časem klesá, což české úspory v letech 2022 a 2023 zasáhlo víc než citelně. Kdo ponechal peníze na neúročených, běžných účtech, přišel o třetinu.

„I v investování je škoda a chyba nechat hotovost ležet a nic s ní nedělat. I na tom účtu u brokerů a investičních společností, málokdo z nich nabízí nějaké úročení. Nechte peníze pracovat,“ doporučuje v podcastu Ve vatě analytička Anna Píchová z One Family Office, které spravuje majetek movitým klientům.

Hotovostí se rozumí nejen fyzické bankovky, ale zejména peníze na účtech, běžných, spořicích či termínovaných, prostředky ve stavebním spoření, ale i pokladniční poukázky tedy státem vydávané dluhopisy s velmi krátkou splatností.

Přestože „cash“ podléhá zkáze inflace, má v portfoliu své místo. Je velmi likvidní, je tedy okamžitě k dispozici. Když se například objeví firma, do které chceme investovat, může investor sáhnout pro „cash“, aniž by musel, třeba v ten moment nevýhodně, odprodávat jiné cenné papíry.

Druhou funkcí hotovostní složky portfolia je tlumit propady akciového trhu. „Je to takový bezpečnostní polštář. Ale pozor, platí to i naopak. Hotovost tlumí i růst,“ upozorňuje Píchová. Když však trhy výrazně klesají, hotovost zůstane „na svém“.

Poslední období, kdy na tom hotovost byla velmi dobře, byl rok 2022. „Podle dat JP Morgan Asset Management byla druhým nejvýnosnějším aktivem. Překonaly ji jenom komodity. Předtím to bylo v roce 2018, kdy šly akciové trhy dolů,“ vzpomíná Píchová.

V období zvýšených geopolitických rizik a přepáleného trhu, jako máme nyní, může být podle analytičky na místě podíl hotovosti v portfoliu zvýšit. „Valuace jsou vysoké, trhy vypadají, že jsou přehřáté, spousta z titulů atakovala své maximální hodnoty. Pokud něco takového v portfoliu mám, tak tam dává smysl expozici snížit a navýšit hotovost,“ myslí si Anna Píchová, která sama podíl hotovosti zvětšila o pět až 10 procent.

Kolik hotovosti v portfoliu mít, je individuální. Záleží, jaké riziko investor snese, a na co a kdy bude peníze potřebovat.

Velmi hrubě lze říci, že u velmi konzervativních klientů by hotovostní složka (včetně rezervy pro nenadálé situace) mohla činit až 35 procent. U vyvážených strategií pak zhruba 25 procent a u růstových klientů klidně jen 15 procent.

Dvacátník, který má dlouhý investiční horizont a do investic posílá pár stovek měsíčně, nemusí mít v cash prakticky nic, míní Píchová. „Samozřejmě neměl by na účtu chodit úplně na dřeň, ale pokud investuje pravidelně, ať už do fondu nebo do akcií, tak klidně všechno, co má alokováno na investice, poslat do daného investičního nástroje.“

Jinak bude uvažovat třicátník, který si chce v dohlednu brát hypotéku. Našetřit potřebné statisíce na akontaci může trvat roky. A nechat peníze mezitím zahálet, je škoda. „Když vím, že mě to čeká za tři, čtyři, pět let, využívají se konzervativnější nástroje, aby to nějaký úrok neslo, aby se hotovost neznehodnocovala, ale nebylo tam to riziko propadů, takže typicky nějaké dluhopisové nástroje, ať už dluhopisy s kratší splatností, někdy i s delší,“ uvedla Anna Píchová.

Třetím případem je investor, dejme tomu pětapadesátiletý, který už spíše než na shromažďování bohatství přemýšlí nad tím, jak bude z investic čerpat rentu. Právě tato fáze může být tou nejobtížnější, upozorňuje Píchová. „Je tam pocit strachu. U čerpání hraje mnohem větší roli psychologie než u akumulování. Když má člověk nějaké nadbytky, ukládá je. Ale když je může čerpat, tak se bojí, co když nebude mít dost.“

Takový investor ví, že do penze půjde zhruba za 10 let, ale kolik let v ní stráví, je velká neznámá. „Nejsložitější rébus k řešení je, jak velkou složku portfolia těsně před penzí nechat v akciích a kolik přesunout do konzervativnějších nástrojů jako jsou dluhopisy, pokladniční poukázky. Pokud budu žít třeba do 90, je můj investiční čas ještě dlouhý. Na druhou stranu nechci mít všechno v akciích, když dojde k nějakém většímu poklesu na trhu,“ podotýká analytička.

Výnosy hotovosti jsou v porovnání třeba s akciemi, ale i s dluhopisy nižší. Nejhorší variantou uchování hotovosti je podle Anny Píchové kromě fyzických peněz běžný účet. Peníze, které na něm leží, a v Česku je to zhruba 1,4 bilionu, totiž nejsou úročeny vůbec.

Lepší úrok poskytují nyní spořicí účty. To však jen díky stále ještě vyšším úrokovým sazbám, se kterými ovšem půjde Česká národní banka i letos dolů. Ze současných maximálně čtyř procent ročně tak může výnos na „spořácích“ spadnout až ke 2,5 procenta.

Výnos termínovaných účtů závisí nejen na výši úložky, ale i na dalších podmínkách. Peníze uzamčené na půl roku vynesou nyní typicky tři procenta, při vkladu na jeden rok pak kolem 2,8 procenta.

Mezi investory jsou populární americké pokladniční poukázky. „I americká centrální banka šla se sazbami dolů, ale pořád jsou na těch vyšších úrovních.Výnosy se pohybují přes čtyři procenta, u těch kratších je to nyní 4,2 procenta. Ale pozor, výnos je per annum, u poukázky na kratší čas nedosáhnu na celý výnos,“ podotkla Píchová. Tuzemské pokladniční poukázky lze koupit přes některé banky či brokery.

Celý podcast Ve vatě si poslechněte nahoře v článku.