Peněz mezi lidmi ubývá. A to je dobře, říká exbankéř

„Dnešní inflací možná platíme za to, co provedly centrální banky v roce 2008,“ myslí si investor Lubor Žalman. „Odhoďte poslední zbytky odpovědnosti, centrální banky všechny blbosti, které jste udělali na trhu, zalepí za vás.“

Nejlepší je poučit se z chyb, které udělali jiní. V horším případě aspoň z těch vlastních. To platí v byznysu i investicích. V aktuální epizodě podcastu Ve vatě sdílí šest svých investičních či byznysových přešlapů zkušený investor a exšéf Raiffeisenbank Lubor Žalman.

„Je důležité si říct, proč se chyba stala a co příště udělám jinak. Jinak je to promarněná příležitost,“ říká. Co se tedy v byznysové kariéře nepovedlo partnerovi v dluhopisovém fondu Encor Wealth Management a jaké poučení si z chyb vzal?

Pandemie vyškolila řadu investorů. „Každý si myslel, že přišel konec světa. V Číně byl zákaz vycházení, mezinárodní doprava kolabovala, jeden kontejner mezi Čínou a Evropou stál desetkrát tolik co dřív. I já jsem čekal menší ‚armagedonek‘.“

A skutečně, akciové trhy začaly prudce padat. Ovšem už po dvou měsících se otočily nahoru. „Začal jsem spekulovat na pokles akcií, jenže ty šly do nebe. A já jsem na tom prodělal částku, která pro mě byla podstatná,“ vypráví Lubor Žalman.

Od té doby nedá dopustit na zlaté pravidlo. „Nikdy na trhu nejdi proti centrálním bankám. Do roku 2008 byl jejich úkol hlídat inflaci, teď pod tlakem vlád zachovávat hospodářskou stabilitu. V covidové panice začaly pumpovat do ekonomiky peníze stejně jako v roce 2008,“ říká Žalman.

Tenhle trend bude podle něj pokračovat i dál. A podle investora to není dobrá zpráva. „V dlouhodobém horizontu je potřeba vyndat tzv. zombie firmy z ekonomiky. Peníze mají mít svou cenu. Úvěr není něco, co má dostat každý a zadarmo. Pravděpodobnost, že by vlády sáhly k bolestivým opatřením a dopustily recesi, ale klesá,“ míní Žalman.

Wirecard byla německá finanční společnost, která platila za budoucí hvězdu evropského fintechového trhu. Jenže pak se ukázalo, že jí na účtu chybějí dvě miliardy eur. I na takových firmách vydělávají tzv. shortaři.

„Hledají společnosti, které jsou masivně přeceněné. Firmu najdou, zanalyzují a otevřou si krátkou pozici. Když jde cena její akcie dolů, vydělají. A pak to oznámí to světu. Shortaři z Viceroy Research takhle třeba upozornili na jihoafrickou firmu, která chtěla být kopií IKEA. Přitom se sypala jako domeček z karet,“ vysvětluje Žalman.

I Žalman takové firmy občas vyhledává a snaží se na jejich poklesu vydělat. „I morálně je to správně, plevel by se měl z trhu odstraňovat,“ myslí si. Na Wirecard mohl vydělat jmění, ale udělal chybu. Dokonce dvě.

„Otevřel jsem si krátkou pozici, asi o týden později jsem na tom pár eur vydělal, a protože jsem ty peníze potřeboval, pozici jsem zavřel a na Wirecard úplně zapomněl. Když jsem o rok později dělal daňové přiznání, byl už Wirecard na prvních stranách ekonomických novin,“ vzpomíná.

Poučná byla pro Žalmana taky investiční zkušenost se startupem na výrobu kyčelních kloubů. „Byl tam světový oligopol tří firem, měly 90 procent trhu, jenže jim končily patenty. Takže bylo možné ty klouby začít replikovat. Mysleli jsme, že ten oligopol rozbijeme,“ vypráví Žalman.

Svůj první produkt uvedli na trhu ve Velké Británii a vypadalo to slibně. „Když jsme ale potřebovali schválit druhý produkt, začalo se to táhnout. Zjistili jsme, že jeden z těch oligopolistů sponzoroval knihu předsedovi komise, která měla o povolení rozhodovat,“ vzpomíná hořce Žalman.

Do cizích startupů od té doby Žalman neinvestuje. „Když chce člověk jít do startupu, měl by mít celé startupové portfolio. Pak je větší šance, že objeví nějakou ‚garážovou‘ hvězdu,“ naráží investor na slavný příběh zakladatele Applu.

Poslechněte si celý podcast v přehrávači v úvodu článku.