Neberte první fond, který poradce vytáhne z kufříku, radí investor

Zatímco nový mobil vybírají lidé i týdny, celoživotní úspory často naslepo svěří bance, kde mají účet, nebo prvnímu finančnímu poradci, který jde kolem. Ten chce ale primárně prodat, co má v kufříku, varuje investor Daniel Gladiš.

Jen v Česku aktuálně působí na 780 podílových fondů. Když k tomu přičteme ty zahraniční a na burze obchodované fondy, jsou tu desetitisíce příležitostí, jak investovat. Vybrat ten pravý je ale jako hledat jehlu v kupce sena. Investor Daniel Gladiš z hedgeového fondu Vltava Fund SICAV sestavil pro podcast Ve vatě návod, jak se při výběru fondu nespálit.

Čeho a za jak dlouho chce člověk investováním docílit, by měla být vůbec první otázka, kterou si investor položí. Zda chce investovat dlouhodobě na penzi, nebo peníze na rok či dva ochránit před vysokou inflací.

„Není možné si nejdřív vybrat fond a potom přemýšlet o tom, k čemu je. To je, jako kdyby člověk přišel do lékárny a začal si z regálů vybírat léky. Některé vám pomůžou, jiné vás můžou zabít,“ říká investor Daniel Gladiš.

Potom by měl investor zvážit, jak moc chce být v investování angažovaný. Kdo chce peníze pustit z hlavy a nechce se jimi zabývat od rána do večera každý den, patrně zvolí aktivně řízený podílový fond. Práci za něj totiž vykonají trénovaní portfolio manažeři. Koho investice baví a rozumí jim, může nakupovat jednotlivé akcie sám za sebe. Střední cestou je nákup na burze obchodovaných ETF fondů.

Nejhorší je držet hotovost pod polštářem, protože ztrácí na kupní hodnotě. O něco lepší je zlato, které dlouhodobě s velkými výkyvy zhruba udržuje svou kupní sílu. Kousek nad tím jsou výnosy bankovních vkladů nebo fondy peněžního trhu. Následují dluhopisy, nad tím stojí nemovitosti a historicky nejvýnosnější jsou akcie.

Jejich výnos se v jednotlivých zemích liší, průměrně však nesou 7,5 % ročně. „Nemůžu říct, jestli historické akciové výnosy zůstanou na 7,5 % i příštích 25 let, ale velice pravděpodobné je, že budou vyšší než výnosy dluhopisů, zlata a hotovosti,“ říká Gladiš.

„Když má někdo na investice třeba jen rok nebo dva, nezajímají ho dlouhodobé výnosy aktiv. Pokud má investiční horizont 10, 15, 20 let, nemělo by ho zajímat, co se stane letos nebo příští rok,“ připomíná investor.

Zatímco výnosy jsou dobře měřitelné, vnímání rizika je subjektivní. Podílové fondy často publikují sedmistupňovou škálu rizika od minimálního do maximálního. „Bohužel to riziko je měřeno na základě standardní odchylky historické volatility, výnosů toho fondu, což není dobré měřítko rizika,“ míní Daniel Gladiš.

„Podle mě je riziko něco, co ti zabrání dosáhnout tvého cíle. Když chceš třeba jako dlouhodobý investor výrazně překonávat inflaci, pak třeba fondy peněžního trhu jsou pro tebe velice riskantní, automaticky ti svým nízkým výnosem zabraňují cíle dosáhnout,“ vysvětluje svůj pohled investor.

Když máme jasno, s jakým cílem, jak dlouho a s jakým rizikem a výnosy chceme investovat, přichází čas rozhodnout se, jaký typ fondu je pro nás vhodný. „I debata s poradcem by měla začít u vašeho cíle a rizika, a ne u toho, jaké fondy on zrovna má v kufříku na prodej,“ varuje Gladiš.

Z tisíce fondů na trhu pak investorovi vypadne třeba deset, které ladí s jeho cílem. „Řekneš si, moje angažovanost je zhruba střední a hledám nějaký akciový fond. Tak pojďme se podívat na nějaké ETF, které reprezentuje nějaký široký indexový fond. A najednou ti z tisíce možných fondů vypadne třeba 10, které připadají v úvahu,“ radí Gladiš.

Základem je zjistit, do čeho daný fond investuje a jak. Například ETF fondy obchodované na burze nemají portfolio manažery, kteří by stanovovali strategii. Neřídí je člověk, ale algoritmus, který automaticky kopíruje předepsaný index. Zajímat by nás tedy mělo to, co ten index reprezentuje. Jako třeba S&P 500 reprezentuje americký trh.”

U fondů, které nabízejí velké zahraniční společnosti jako třeba Flemings, Fidelity a Amundi nebo i velké české banky, je podle Gladiše role portfolio manažera potlačená.  „Fondy většinou mají striktní parametry, mají různé investiční výbory. Menší fondy jsou mnohem aktivněji řízené a jsou koncentrované ve své strategii,“ uvádí Gladiš.

Příliš vysoké poplatky investora pravidelně obírají o podstatnou část výnosu. „Strop poplatků u aktivně řízených je podle mě tak 2 %,“ myslí si Gladiš. Na poplatcích ale můžete „vytéct“ i u hodně aktivních fondů, které vymění za čtvrt roku klidně polovinu portfolia.  „V poplatkové struktuře nejsou transakční náklady vidět, vlastně se odečítají od výnosu,“ varuje investor.

Proč neplatí, čím větší fond, tím lepší volba? Na co si dát pozor u portfolio manažerů? Poslechněte si celý podcast Ve vatě v přehrávači v úvodu článku.