Německo si namíchalo krutý koktejl. Vypije si ho i Česko, říká ekonomka

Souhrn článku si také můžete poslechnout v audioverzi.

Německá ekonomika má to horší ještě před sebou. Čeká ji odpojení od Číny a možná i návrat k jádru, míní ekonomka Jana Matesová. Pocítí to i Česko, na západních sousedech jsme jako exportní ekonomika životně závislí.

Životní úroveň Čechů je obrovskou měrou závislá na tom, jak se bude dařit Německu. „Naše životní úroveň v Česku naprosto závisí na exportu. A 80 procent exportu jde na trhy Evropské unie, třetina z toho do Německa. Tolik k výzvám, abychom opustili Evropskou unii. Ledaže bychom se smířili s životní úrovní Běloruska nebo časem třeba Moldavska,“ varuje v podcastu Ve vatě ekonomka Jana Matesová.

Ekonomický růst se však v Německu ne a ne rozjet. HDP této obří ekonomiky se po půlprocentním poklesu v závěru loňska v prvním letošním čtvrtletí zvýšil mezičtvrtletně o pouhé 0,2 procenta.

Příčin německé stagnace je celá řada. Jako vysloveně exportní země doplácí spolková republika na globální nestabilitu. Je závislá primárně na Číně a snižování této závislosti Němce brzy dožene.

„Volkswagen se nechal slyšet, že snížení závislosti na čínském trhu je otázka nejméně deseti let. Bude to velký zásek. I proto říkám, že německá ekonomika nemá to nejhorší za sebou,“ míní někdejší zástupkyně Česka při Světové bance Jana Matesová.

Volkswagen, Porsche, BMW. Německo chrlí značky, které jsou známé po celém světě, nejen v automotive, ale napříč obory. Chemický gigant BASF, technologičtí obři Siemens a ThyssenKrupp, ve financích Allianz.

„Německé superznačky stále fungují. Tamní ekonomický model je založen na tom, že pod svými značkami něco velmi kvalifikovaně vyrábí, subdodavatele má v Německu a jinde po světě, třeba v České republice, a na průmysl je nabaleno množství služeb, třeba i těch finančních,“ vysvětluje ekonomka Matesová.

Německá mašina se však zadrhla, podle Matesové zbrzdila tamní průmysl i „nezvládnutá energetická politika“. Ceny energií vzrostly i v Německu významně a v některých obdobích jsou na trojnásobku toho, za co se nakupují energie ve Spojených státech. S takovou se Němcům těžko konkuruje.

„Chemie je enormně energeticky náročný průmysl, totéž výroba plochého skla pro automobilový průmysl, výroba betonu, cementu i celé strojírenství,“ vypočítává Matesová.

Podle ekonomky Matesové to Němci s „Energiewende“ přehnali. Válka v Rusku a předtím covid energetickou transformaci zkomplikovaly.

„Německo do svých politik velice silně vtělilo obavu o klima, až ideologie převážila nad proveditelností. Kdyby byli Němci lépe plánovali, určitě by svou transformaci k obnovitelným zdrojům nepostavili na ruském plynu. A kdyby uvažovali racionálně a ne ideologicky, tak by loni nevypnuli poslední tři jaderné elektrárny,“ má za to Matesová.

Podle ekonomky bude Německo donuceno svou energetickou politiku změnit. Možná se i vrátí k jádru. „Nastartování jaderných elektráren není jednoduchá věc, takže možná časem, to bych úplně nevylučovala. Je možné, že se objeví malé modulární reaktory. A do té doby bude jádro německého průmyslu vyrábět třeba ve Spojených státech,“ predikuje Matesová Ve vatě.

Německo také tlumí problémy na pracovním trhu, má druhou nejnižší nezaměstnanost hned po Česku. Na přelomu milénia sice Němci pod vedením sociálnědemokratického kancléře Gerharda Schrödera odvážně zreformovali pracovní trh. Kouzlo Hartzových reforem, pojmenovaných podle tehdejšího kancléřova poradce a manažera VW Petera Hartze, však už vyprchalo.

„Tahle živá voda se vyčerpala, protože jednoho dne si na ni zvyknete,“ komentuje Matesová. Česku by však podpora částečných úvazků, posílení úřadů práce a sloučení sociálních dávek pomohlo, míní.

Náklady na sociální politiku v Německu stejně jako u nás zejména kvůli stárnutí populace rostou. Ani obrovské příchody migrantů ze světa problém pracovního trhu, jak se naivně doufalo, nevyřešily.

„Pokud nebude německá ekonomika výkonná, tak začne být obrovský problém soudržnost společnosti. Ve východních zemích už je evidentně nízká. Populace tam nedostala to, co čekala. Lidé, kteří chtěli aktivně vzít život do svých rukou, z velké části migrovali do západního Německa,“ přemýšlí Jana Matesová.

Západní část Německa poslala do té východní v devadesátých letech obrovské množství peněz. A s nimi do firem i manažery, kteří se uměli pohybovat v tržní ekonomice.

„Lidé na východě měli pocit, že jsou Němci druhé kategorie. To se pořád projevuje, protože jinak by ta veliká náklonnost k Die Linke a AfD nebyla možná. Máme tu železnou oponu a brala bych to jako varování pro bývalou východní Evropu. Paralely vidíme na Karlovarsku, Ústecku i nebo na Slovensku,“ říká Jana Matesová.

Jaké vyhlídky tedy česká a německá ekonomika v příštích letech mají?

„My máme pořád ještě větší prostor pro zvyšování produktivity. Z tohoto hlediska máme lepší vyhlídky než Německo. Německo má zase už velké značky, potřebuje jim najít nové trhy. Řada z nich odešla z Ruska, třeba Volkswagen, což bylo strategicky určitě dobře a dlouhodobě se jim to určitě vyplatí, ale krátkodobě to znamenalo veliké ztráty a v německé ekonomice to vůbec není zanedbatelné. Velké firmy tam odepsaly třeba 90 procent hodnoty svých aktiv,“ shrnuje Jana Matesová.

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.