Kolik skutečně zaplatíte, když se zabezpečujete na penzi

Porovnali jsme dlouhodobé investiční produkty, které umožňují investovat do ETF, a zjistili, kde investor zaplatí minimum a kde si musí dát pořádný pozor. Tady je přehled nejlepších českých DIPů - podle podcastu Ve vatě.

Pořídit dlouhodobý investiční produkt je trochu jako kupovat zajíce v pytli. Pokud se nepodíváte dovnitř, může vás obsah nepříjemně překvapit. DIP totiž není jeden konkrétní produkt, ale daňová obálka, do které se může schovat téměř cokoliv. Portfolio se může skládat z levných burzovně obchodovaných fondů (ETF) i z dražších podílových fondů.

Jeden investor tak zaplatí na poplatcích za 30 let desítky tisíc korun, druhý klidně několik set tisíc. Oba dva mají přitom dlouhodobý investiční produkt.

Za dva a půl roku se DIP stal běžnou součástí českého investičního trhu. Využívá jej téměř čtvrt milionu Čechů a nabízí už 37 poskytovatelů. Podcast Ve vatě jednotlivé nabídky porovnal. Zaměřili jsme se na DIPy bankovních brokerů a robo-platforem, které umožňují investovat do ETF. Nezkoumali jsme dražší aktivně řízená řešení ani fondy.

Zajímalo nás, kde může investor dlouhodobě budovat majetek co nejefektivněji. Výsledkem je sedmička nejzajímavějších poskytovatelů: Česká spořitelna, Fio banka, Patria spadající pod ČSOB, Raiffeisenbank, dále Portu, Fondee a Max Invest od banky Creditas.

Právě poplatky jsou jedním z nejdůležitějších kritérií, ve kterých se DIPy liší. U dlouhodobého investování mohou i zdánlivě malé rozdíly znamenat v čase výrazné částky. Zároveň je to ale oblast, ve které se běžný investor nemusí snadno zorientovat.

Většina poskytovatelů své sazebníky zveřejňuje na webu, ale existují i produkty, u kterých se konečný poplatek nedozvíme z ceníku, ale až při sjednávání smlouvy prostřednictvím finančního poradce, který cenu obvykle navýší.

„Někdy se stává, že se klient poplatky dozví až těsně před uzavřením smlouvy. Některé DIPy mají nastavené pouze poplatkové stropy platformy, ale skutečnou výši poplatku určí až poradce. Je to v tomhle netransparentní a komplikuje to srovnávání jednotlivých produktů,“ upozorňuje investor Lukáš Nádvorník.

Naprosto klíčovým údajem pro investora je poplatek za správu. „Ten roste s tím, jak roste náš majetek v tom fondu. Je to jako složený úrok,“ přirovnává Nádvorník. Rozdíl procenta udělá na dlouhém horizontu i stovky tisíc, o které je ve výsledku vaše portfolio kvůli poplatku chudší.

Úplně - nebo téměř úplně - se bez poplatku za správu obejdou Česká spořitelna, Raiffeisenbank, broker Patria od ČSOB, Fio banka nebo Max Invest od Creditas.

„V tomhle ohledu bankovní brokeři vyhrávají, protože ten náklad je fakt nízký. Max Invest je platforma, která je robotická, je ve stádiu zrodu, ale v současnosti má poplatek za správu nulový. Uvidíme, jak dlouho jim to vydrží,“ dodává Nádvorník.

Zatímco u bankovních brokerů si investor složení portfolia volí sám, automatická portfolia mohou být řešením pro méně zkušené investory. U těchto tzv. robotických platforem dostanete přednastavenou strategii - podle toho, jak rizikově chcete investovat. Proto bývá poplatek za správu vyšší. Například u Portu a Fondee kolem půl procenta.

Investor si vybere rizikový profil a platforma sama vybírá investice a portfolio pravidelně rebalancuje. Tuto službu nabízejí například Portu, Fondee nebo Max Invest. Výhodou je jednoduchost a menší prostor pro chyby investora, nevýhodou bývá o něco vyšší průběžný poplatek oproti samostatnému nákupu ETF.

Vedle průběžných nákladů je potřeba sledovat i poplatky za nákup cenných papírů. Ty se sice platí jen při jednotlivých obchodech, u pravidelných menších investic ale mohou výrazně prodražit celé investování.

„Ve chvíli, kdy investuju po menších částkách, jako do penzijka, už to může hrát velkou roli,“ říká Lukáš Nádvorník. Jako příklad uvádí Českou spořitelnu, která má minimální poplatek čtyři eura za jednorázový obchod. Pro pravidelné vklady ale Česká spořitelna toto minimum odpouští.

Podobný problém nastává i u Fio banky s fixním poplatkem dvě eura za obchod. Naopak Patria nebo Raiffeisenbank minimální poplatky odstranily a účtují jen nízké procento z objemu transakce.

Při investování do zahraničních ETF se investoři často nevyhnou konverzi korun, které si na investiční účet posílají, do cizí měny, za kterou ETF nakupují. Zatímco některé platformy mají směnu zahrnutou v poplatku, u bankovních brokerů může kurzová přirážka dosahovat i jednotek procent. „U bankovních brokerů se často bavíme o přirážce zhruba dvě až tři procenta ke středovému kurzu, což už může při dlouhodobém investování znamenat významný rozdíl,“ upozorňuje Nádvorník.

Pokud investor posílá do DIP 48 tisíc korun ročně a při každém nákupu ETF platí konverzi měny s přirážkou dvě procenta, zaplatí jen na směně zhruba 960 korun ročně navíc. Za deset let je to téměř deset tisíc korun, a to ještě bez započtení toho, že tyto peníze mohly být mezitím také investovány a dál vydělávat.

Za jedny z nejproblematičtějších považuje Nádvorník předplacené poplatky, kdy klient zaplatí náklady na několik let dopředu hned na začátku investování. „Předplacený poplatek je hodně zákeřný,“ míní Nádvorník. Tento model se stále objevuje u některých distribuovaných DIP a pro klienta je nevýhodný. Nejen kvůli tomu, že peníze odcházejí okamžitě, ale také proto, že investora na dlouhou dobu váže ke konkrétnímu produktu.

Při výběru DIPu nejde jen o poplatky. Důležitou roli hraje také uživatelská jednoduchost – například možnost automatického nákupu. Pokud si investor nastaví pravidelnou platbu, platforma za něj peníze sama zainvestuje. Tuto funkci nabízejí například robo-platformy jako Portu nebo Fondee, ale také Patria nebo Česká spořitelna, která umožňuje nastavit automatický nákup konkrétního ETF.

Naopak řada bankovních brokerů tuto možnost zatím nemá. „Je to možná drobnost, ale z behaviorálního pohledu je automatické investování velmi důležité. Pomáhá lidem držet pravidelnost a neřešit každý měsíc, jestli jsou trhy zrovna drahé, nebo levné,“ vysvětluje Nádvorník.

Praktickou funkcí jsou i takzvané zlomkové nákupy, tedy možnost koupit jen část ETF nebo akcie. Investor tak nemusí čekat, až bude mít peníze na celý kus fondu. Tuto možnost nabízí například robo-platformy a také Patria, zatímco většina klasických bankovních brokerů ji zatím neposkytuje. U pravidelného investování menších částek může jít o zásadní rozdíl, některá ETF stojí i stovky eur za jeden kus.

Pokud už investor DIP má a zjistí, že platí zbytečně vysoké poplatky, nemusí být vždy nutné produkt rušit. U některých poskytovatelů jde například v rámci stejného DIP prodat dražší podílový fond a nakoupit levnější ETF. Například u České spořitelny nebo Patrie je to otázka několika kroků.

Převod celého DIP k jinému poskytovateli už ale tak jednoduchý není. Někteří poskytovatelé převod zatím vůbec neumožňují, nebo ho mají zpoplatněný.

Pozor také na převod mezi penzijním spořením a DIP. Tyto dva produkty zatím nejsou jednoduše propojené. Pokud člověk DIP ukončí před splněním podmínek (tedy před šedesátinami nebo před uplynutím deseti let od založení), musí dodanit dříve uplatněné daňové výhody a případně řešit i zdanění příspěvků zaměstnavatele.

Ani případné zlevnění penzijního spoření ale podle Nádvorníka nemusí znamenat konec zájmu o DIP. „Pokud si někdo vybírá DIP jen kvůli poplatkům, tak může jeden z důvodů zmizet. Ale hlavní výhoda DIP je ve svobodě. Investor si může vybrat konkrétní investice a má nad nimi plnou kontrolu. To penzijní spoření nikdy nenabídne,“ říká.

Pro část investorů tak může dávat smysl kombinace obou produktů: penzijní spoření využít kvůli státnímu příspěvku a další peníze posílat do DIP, kde mají větší výběr investic a mohou si náklady lépe hlídat. Jde ale už o pokročilejší strategii, která vyžaduje, aby investor rozuměl tomu, co kupuje a jaké poplatky platí.

Celý podcast najdete výše ve videu.