Do důchodu před čtyřicítkou. Vaše miliony vás mohou živit i v Česku

Ještě tři roky a už nikdy nebude muset do práce. Lukáš Nádvorník propadl hnutí FIRE. Díky úspornému životnímu stylu dokáže odkládat bokem násobně víc peněz než průměrný Čech, a tak se ještě před čtyřicítkou stane finančně nezávislý.

Koncept Financial Independence Retire Early (FIRE) můžeme přeložit jako „Finanční nezávislostí k brzkému důchodu“. Stojí na třech pilířích: žít úsporně, odkládat maximum peněz a investovat je. Hosté speciální epizody podcastu Ve vatě, který jsme natočili v Kasárna Karlín, se shodli, že klíčem k úspěchu je právě to, jakou část ze svých příjmů člověk zvládne nespotřebovat.

„Není rozhodující, kolik člověk vydělává anebo kolik peněz nakonec bude mít, ale jakou část svého příjmu je vám příjemné dát stranou a investovat. Člověk může mít kvalitní život, i když tolik nejede konzum,“ myslí si investor Lukáš Nádvorník, kterému k dosažení finanční nezávislosti zbývají zhruba tři roky.

Takový životní styl ale nevyhovuje každému. „Se třemi dětmi ve věku 10 až 18 let se vám výdaje násobí. Já jsem asi na tenhle princip příliš poživačný. Úsporný striktní spořicí režim není pro mě. Život se má užít,“ kontroval Petr Zajíc, senior portfolio manažer z investiční společnosti Amundi.

Cílem FIRE je nashromáždit dost peněz, aby člověk nemusel pracovat. Mezi stoupenci tohoto „hnutí“ se mluví o „vystoupení z krysího závodu“. Podle propočtů musí člověk nashromáždit zhruba pětadvacetinásobek ročních příjmů a z toho, co odložené a investované peníze vynesou, vyžije pohodlně až do smrti.

V tuzemsku by se člověk s mediánovým příjmem ve výši 37 000 korun měl proinvestovat zhruba k 11 milionům korun. Podle Petra Zajíce nemůže finanční nezávislosti dosáhnout každý. Řada nízkopříjmových Čechů má problém ušetřit byť jen tisícikorunu měsíčně. „Není to pro všechny. Myslím si, že pro 20 %, možná čtvrtinu lidí to není dosažitelné,“ řekl v podcastu.

Češi mají nižší příjmy než jejich západoevropští kolegové, co se ale aktiv obecně týká, nejsme na tom podle Zajíce vůbec špatně. „Každá druhá rodina v Česku má druhý byt, chatu nebo chalupu. Angličani na vás koukají s otevřenou pusou, říkají si o tom, jak jsme strašně bohatý národ. Máme na výběr. Jestli chceme finanční nezávislost, anebo jestli radši budeme chodit do práce a jezdit na chatu.“

Zásadní otázka zní, kolik si odkládat stranou. Lidé s vysokým příjmem nebudou mít problém odložit klidně i 75 % výdělku. Z podprůměrného platu naopak bolí ušetřit každou stokorunu.

„Průměrný člověk si může odkládat a investovat bokem okolo 5, možná 10 % čistého měsíčního příjmu. Záleží, jaký má životní styl. Jiné to bude u člověka, který je svobodný, rodinu neplánuje, a jiné u člověka, který má 2 až 3 děti,“ říká hlavní analytička Cyrrusu Anna Píchová.

Podle Petra Zajíce ani 5 až 10 % neušetří každý: „Když to vztáhneme na průměrný plat 40 000, lidé by si odkládali 2 až 4000. V této příjmové kategorii to nevychází. Je ale dobře, když se investuje cokoliv.“

Zastánce FIRE Lukáš Nádvorník, který provozuje blog Skejwin.cz, na této myšlence oceňuje zejména fakt, že peníze už za vašeho života pracují pro vás, třebaže odkládáte malou částku. „Jednou s FIRE koketuješ a změní tě to. Investice člověk přestane chápat jako nějaké nutné zlo, ale začne je chápat jako nástroj, jak si život zlepšovat. FIRE odměňuje dobré vlastnosti, že se dokážeme uskromnit, že si dokážeme něco odepřít, že myslíme na budoucnost, že odkládáme peníze, že s nimi nějak pracujeme.“

To, že žijeme v Česku, kde máme ve srovnání nižší životní úroveň než na Západě, ale podle Nádvorníka neznamená, že se tu k bezstarostné brzké penzi propracovat nelze. „Trhy jsou dneska k dispozici globálně. Čech může v pohodě dosahovat zhodnocení amerických trhů odsud z Česka. To, že sedíme tady v Praze, nás nijak nediskvalifikuje a tenhle koncept je úplně životaschopný tady stejně jako v Americe.“

Základní pilíř FIRE přitom nestojí na běžném spoření. K zajištěnému důchodu se člověk neprospoří, shodli se hosté Ve vatě. V komunitě FIRE se peníze násobí typicky prostřednictvím investic, nejčastěji do nízkonákladových ETF fondů, které nejsou náročné na obhospodařování.

Podle Nádvorníka je klíčem k úspěchu, tedy nashromáždění kýžených milionů na stáří, výběr investičního instrumentu s co nejnižším poplatkem. Vyhrávají podle něj „o parník“ ETF neboli burzovně obchodované fondy. „Poplatkové rozhodnutí je něco, co FIRE bude ovlivňovat velice silně. Investiční poplatek je složený poplatek, já si myslím, že bychom to fakt tak měli začít nazývat. Protože průběžný poplatek z kapitálu se zvětšuje s tím, jak portfolio roste,“ řekl Ve vatě.

V běžném podílovém fondu se TER (total expense ratio, index celkových nákladů, pozn. red.) pohybuje kolem 2 %. Za 20 let vám takový poplatek z celého potenciálního výnosu „spolkne“ skoro čtvrtinu. Fintech aplikace mají poplatek kolem 1 %, z výnosů vám tedy za dvě dekády seberou zhruba 14 %. A když budete investovat u brokera do pasivních fondů s poplatkem typicky 0,3 %, přijdete celkově o 5 % výnosů.

Petr Zajíc, zástupce společnosti Amundi, která nabízí jak podílové, tak ETF fondy, ale argumentuje potenciálně vyššími výnosy aktivně řízených fondů. „Ve finále to není jen o té nákladovosti, ta je samozřejmě důležitá, ale taky o tom, jak vypadá to podkladové aktivum, co skutečně kupujete. My spravujeme třetí nejstarší existující fond na světě. Pioneer US Equity vznikl v roce 1928 a výrazně překonává výkonnost indexu S&P 500.“

Investicím podle indexu Zajíc aktuálně nevěří: „Mně z ETF běhá mráz po zádech. Nejrozšířenější je dnes ETF na index S&P 500. Třetinu toho indexu dneska tvoří sedm firem, které generují 18 % zisku a 100 procent letošního zhodnocení toho indexu.“