Investoři se začali bát. Mají strach oprávněně?

Ekonomika ochlazuje, recese ale zatím nehrozí. Firmy dál vydělávají, akcie jsou ale podle valuací drahé. Investoři znejistěli - Fear & Greed Index ukazuje strach, ne však paniku. Podcast Ve vatě prošel hlavní ukazatele trhu.

Stačí jedno číslo o inflaci a akcie během pár minut vyskočí o procento výš. O týden později přijdou data z trhu práce a burzy padají. Jedni sledují výnosovou křivku, druzí index strachu. Na investory se každý den valí desítky grafů a statistik, které údajně prozradí, co udělají trhy.

Jenže žádná kouzelná tabulka, která by investorovi ukázala zelenou šipku „nakup“ nebo červenou „utíkej pryč“, neexistuje. Profesionálové přemýšlejí jinak. Je to podobné jako u lékaře, jeden výsledek rozboru krve sám o sobě diagnózu neurčí. Až kombinace více ukazatelů ukáže celý obrázek.

„Je to spíš kompas, který nám může naznačit, jaký směr na trhu nastane nebo jaká na něm je nálada,“ vysvětluje portfolio manažerka společnosti EMUN Anna Píchová. Jaký obrázek skládají dnešní data? Podcast Ve vatě prošel nejdůležitější ekonomické ukazatele a zjišťoval, co právě teď říkají o kondici ekonomiky i o cenách akcií.

Jedním z nejznámějších pomocníků investora je výnosová křivka amerických státních dluhopisů. Na první pohled vypadá nenápadně. Ukazuje, jaké výnosy nesou státní dluhopisy s různou dobou splatnosti - od několika měsíců až po třicet let. Investor si to může představit jednoduše: stát si půjčuje peníze na různě dlouhou dobu a investoři říkají, kolik za takovou půjčku chtějí dostat zaplaceno.

Za normálních okolností platí jednoduché pravidlo: na čím delší dobu státu půjčujete peníze, tím vyšší výnos chcete dostat. Výnosová křivka proto běžně stoupá vzhůru.

Občas se ale převrátí. Krátkodobé dluhopisy začnou nést vyšší výnos než dlouhodobé. Právě tomu se říká inverzní výnosová křivka a historicky šlo o jeden z nejspolehlivějších signálů blížící se recese.

Jenže ekonomika není stroj, který se řídí jedním tlačítkem. A poslední roky ukázaly, že i velmi spolehlivé ukazatele mohou selhat.

„Pár let dozadu jsme tu měli převrácenou výnosovou křivku a mnozí z toho usuzovali, že to je signál, že recese přijde. Ale recese nakonec nedorazila,“ vzpomíná Píchová. Velkou roli podle ekonomů sehrála vlna investic do umělé inteligence, která americkou ekonomiku podržela déle, než většina analytiků čekala.

Dnes už se výnosová křivka vrací do běžného tvaru. „Aspoň podle tohoto indikátoru žádné riziko nehrozí,“ komentuje Píchová. To ale neznamená, že ekonomika jede na plný plyn. Už nepřidává tolik jako dřív.

Stejný výsledek nám právě nyní vykazuje americký Leading Economic Index (LEI). Slabší je důvěra spotřebitelů, výdaje domácností kolísají a smíšené signály přicházejí i z trhu práce. „Jsme v začínající fázi zpomalení. To neznamená, že přijde okamžitě recese nebo že je recese nevyhnutelná. Jen ekonomika nešlape tak, jak by mohla.“

LEI nesleduje jen to, co se už stalo, ale snaží se zachytit první náznaky změny směru. Kombinuje deset různých signálů – nové objednávky firem, stavební povolení, situaci na trhu práce, očekávání spotřebitelů, vývoj akcií nebo rozdíl mezi krátkými a dlouhými úrokovými sazbami.

Podobnou zprávu přináší i další často sledovaný ukazatel, index nákupních manažerů, neboli PMI (The Purchasing Managers' Index). Ten má jednu velkou výhodu: ptá se přímo firem, co se děje v jejich byznysu právě teď. Na rozdíl od HDP, které ekonomové znají až s několikaměsíčním zpožděním, vzniká index každý měsíc na základě dotazování u stovek firem.

Manažeři odpovídají, zda přibývá zakázek, výroby nebo zaměstnanců. Hodnota nad 50 bodů značí růst ekonomické aktivity, pod 50 její útlum. Teď index vysílá pro Evropu smíšené signály, hodně kolísá.

Pro vyhodnocení americké ekonomiky jsou klíčová data z trhu práce. „Já na ně pravidelně koukám, zatím to recesí nesmrdí,“ říká Píchová a doporučuje sledovat hlavně to, zda propouštějí či najímají firmy, ve kterých má člověk nainvestováno.

To, že ekonomika zatím nesměřuje do recese, ještě neznamená, že je na trhu všechno v pořádku. Pro investora totiž existují dvě různé otázky: Jak se daří ekonomice? A kolik za její budoucí růst už dnes platíme, neboli nejsou akcie příliš drahé?

Odpověď hledají pomocí takzvaných valuací. Nejznámějším ukazatelem je P/E (Price to Earnings), který říká, kolik jsou investoři ochotni zaplatit za jeden dolar zisku firmy.

Například P/E 25 znamená, že investoři platí 25 dolarů za každý jeden dolar ročního zisku na akcii. Vyšší P/E samo o sobě nemusí být problém. U rychle rostoucí firmy může dávat smysl, protože investoři věří, že její zisky v budoucnu výrazně porostou. U pomalu rostoucí firmy může naopak znamenat, že je akcie drahá.

Zatímco P/E říká, kolik investor platí, další ukazatel návratnost kapitálu, neboli ROE (Return on Equity), vysvětluje, proč je někdy ochoten zaplatit víc. ROE ukazuje, jak efektivně firma dokáže využít peníze svých akcionářů a přeměnit je v zisk.

Například firma A i firma B mají vlastní kapitál jednu miliardu korun. Firma A z něj vytvoří zisk 300 milionů korun, firma B jen 50 milionů. Firma A má tedy vyšší ROE – umí lépe pracovat s kapitálem, který jí investoři svěřili.

Ještě přesnější obrázek podle Píchové nabízí Shillerovo CAPE. Na rozdíl od klasického ukazatele nepracuje se zisky za poslední rok, ale s jejich desetiletým průměrem očištěným o inflaci. Jeden výjimečně dobrý nebo špatný rok proto tolik nerozhodí celý obrázek.

A právě CAPE dnes vysílá poměrně jasný signál. Jeho dlouhodobý průměr se pohybuje kolem 16 až 17 bodů, zatímco americký akciový trh je dnes výrazně nad hranicí 30. „Indikuje nám to, že trhy jsou drahé,“ říká Anna Píchová.

Drahý akciový trh ale automaticky neznamená, že zítra spadne. Může zůstat drahý ještě roky. Znamená to hlavně, že očekávané budoucí výnosy mohou být nižší než v dobách, kdy byly akcie dražší.

Ekonomiku a ceny akcií ale neurčují jen čísla. Trhy často hýbou i emoce – strach, chamtivost nebo obava, že investor něco propásne, neboli FOMO. Investoři někdy neprodávají proto, že se zhoršily výsledky firem, ale proto, že se na trhu rozšíří panika. A opačně – nenakupují vždy proto, že jsou akcie levné, ale proto, že vidí ostatní vydělávat.

Náladu investorů se snaží měřit například známý Fear & Greed Index, takový barometr emocí na trhu. Kombinuje sedm různých ukazatelů. Když ukazuje strach, znamená to, že investoři jsou opatrnější, prodávají a hledají bezpečnější útočiště. Když naopak převládá chamtivost, investoři věří v další růst a mohou přehlížet rizika.

Dnes ukazuje ručička tachometru červeně. „Jsme ve strachu,“ říká Anna Píchová. Podle ní ale nejde o extrémní obavu, která by signalizovala paniku a plošný výprodej. „A když se dostaneme do extrémního strachu, tak je to ta doba, kdy jdeme naopak nakupovat,“ vysvětluje. Současná nálada tedy ukazuje spíš na opatrnost investorů než na známku hlubokých problémů v ekonomice.