Umělá inteligence změní všechny profese, míní Moravec. Doporučuje žasnout

Václava Moravce znáte nejspíš hlavně jako moderátora na České televizi. Kromě toho se ale akademicky a profesně zabývá umělou inteligencí, konkrétně tím, jak ovlivňuje novinářskou profesi. Zabývá se jí už minimálně od roku 2018. Teprve s nástupem ChatGPT se ale z AI stalo masové téma.

„Byla to módní vlna. To, co myslím, že žurnalistice je vlastní, že když se něco stane fenoménem, tak o tom píší všichni. A všechny algoritmy začaly být označované jako umělá inteligence,“ připomněl Moravec nešvar, který dráždí lidi nejen z technických oborů. Podle něj by se měli lidé co nejvíce seznámit s tím, jak umělá inteligence funguje a co od nástrojů mohou čekat. „Jenom desetina české populace má představu o tom, v jakých různých oblastech nás obklopuje umělá inteligence v nejobecnějším slova smyslu,“ zjistil například v rámci průzkumu.

Část rozhovoru se samozřejmě točila kolem novinařiny. „Žurnalistika má vlastně tři fáze. Shromažďování informací, produkce obsahu a pak jeho distribuce,“ připomíná Moravec. V každé fázi můžou novináři zapojit algoritmy, ale měli by to dělat s vědomím toho, jak fungují.

V textu článku popisujeme jen některé z probraných témat. Celý rozhovor si pusťte v úvodním videu článku.

„Třeba v Seznam Zprávách čtou články syntetické hlasy. To je v Česku jedno z nejznámnějších uplatnění umělé inteligence v žurnalistice,“ podotkl Moravec. Znamená to, že více článků má audioverzi.

Připomíná ale, že vždy musí být do produkce zapojen člověk. Třeba editor, který je zodpovědný za výstup. Jedno z nebezpečí pak Moravec spatřuje v tom, jak se algoritmizace a umělá inteligence uplatňuje v distribuci článků. Pokud se to přežene s personalizací obsahu, budou čtenáři vystaveni jen jednomu druhu obsahu: „Já to ukážu na příkladu s Netflixem. Když jsem si pustil tři vánoční romantické komedie, tak mi to pak začalu doporučovat jenom romantické pohádky.“ Lidé pak přijdou o žánrovou pestrost.

„Hrozí, že se uzavřeme do názorových bublin, nebo lépe řečeno tematických bublin, a přijdeme o pluralitu informací. Sociální sítě to dělají už dlouhá léta,“ připomíná Moravec rostoucí roli doporučovacích algoritmů. Tento devicit informační plurality podle něm může dále oslabit roli žurnalistiky.

Bavili jsme se ale nejenom o novinářské profesi. Moravec zdůraznil důležitost profesní autonomie: „Pokud předáme těm technologickým nástrojům většinu našich dovedností, naší kreativity, tak jsme úplně zúžili tu profesní autonomii ve všech profesích. Ať je to scénaristika, softwarové inženýrství, žurnalistika, sociální práce,“ vyjmenovává Moravec příklady. „A tam si musíme my podle mého názoru říct, jak z nástrojů umělé inteligence, které v některých ohledech agresivně pronikají do našich profesí, kam je pustíme.“

Jako příklad nám posloužila vizuální podoba pořadu Mozaika, kterou připravili kolegové z grafického oddělení. Využili k tomu umělou inteligenci, ale jejich výsledek byl mnohem lepší, než když jsem se o to s použitím stejných nástrojů pokusil já. „Grafik určitě pracoval s velkým množstvím variant,“ uvažuje Moravec. „Vybíral z obrovského množství materiálu. Jinými slovy, je stále autonomní, má svůj vizuální styl.“

„Jsem optimista a stále věřím v důležitost autonomního otisku člověka,“ podotkl Moravec. Použil metaforu italského filosofa: „Luciano Floridi píše o tom, že dobíháme rozjetý rychlovlak. Měli bychom místo toho udělat co nejvíc proto, abychom byli přítomní na další zastávce.“

„Myslím, že pro řadu lidí se velké jazykové modely stanou informačním zdrojem,“ předpokládá Moravec. „Na to musíme být připraveni a vést o tom debatu.“ Zdůrazňuje důležitost mezilidské důvěry, která je podstatná nejen v novinařině, ale i dalších profesích. Na příkladu podvodných reklam, které zaplavily i české sociální sítě, pak Moravec ilustruje důležitost vzdělávání: „Abychom byli na té osmé zastávce, tak musíme zásadně změnit způsob základního, středního i vysokoškolského vzdělávání. A lidé se budou muset vzdělávat celý život.“

Probrali jsme také to, jak si nástroje umělé inteligence často „sebevědomě“ vymýšlejí, tzv. halucinují. Václava Moravce si tak v souvislosti s AI tématy často pletou s jeho jmenovcem, Hansem Moravcem. Jde shodou okolností o pěknou demonstraci tzv. Moravcova paradoxu, který formuloval právě tento rakousko-kanadský informatik: Pro stroje jsou snadné věci, které jsou pro lidi obtížné, a naopak jsou pro ně obtížné některé věci, které lidé snadno zvládají."

V případě práce s umělou inteligencí se te projevuje obtížným odhadováním toho, co AI zvládne a co ne. Hranice se navíc neustále posouvají. Vzniká tak příležitost pro dva typy chyb: můžeme očekávat od AI něco, co nezvládne. A nebo naopak můžeme žít v iluzi, že počítač něco neumí, zatímco stroj si s tím už poradí.

Na závěr jsme se dostali k tomu, co by Václav Moravec doporučil lidem, kteří se chtějí v nových možnostech zorientovat: „Myslím, že to platí, v mé novinářské profesi i ve zkoumání umělé inteligence. Údiv a úžas, které nás posouvají a vychovávají k tomu, abychom s těmi nástroji uměli pracovat, a byli si vědomi silných a slabých stránek. Pokud nebudeme v sobě mít ten údiv, úžas a přemýšlení nad tím, jak to funguje, tak se nehneme z místa.“

V textu článku jsme popsali jen některé z probraných témat. Celý rozhovor si pusťte v úvodním videu článku.