Umělá inteligence je zavádějící pojem. Možná bychom jí měli říkat jinak

„Ale za to jsem samozřejmě zodpovědný já, ne ChatGPT,“ musel jsem se hned na začátku první epizody omlouvat za zkomolení jména. Pěkný, v podstatě učebnicový trapas. Při přípravě na rozhovor jsem populární chatbot využil ke shrnutí všech mých poznámek. A on zkomolil jméno Ivany Böhmové, která v Národním pedagogickém institutu koordinuje téma „umělá inteligence ve školách“.

To, že si chatboty vymýšlí věci, které neexistují, samozřejmě není novinka. Vyplývá z toho ale řada důležitých otázek, které musí řešit nejen učitelé i studenti. Jak můžeme prakticky využít nástroje, které si vymýšlejí? A jak zabránit tomu, aby pomocí nich studenti podváděli?

V tomto ohledu je ten termín umělá inteligence zavádějící. Pod inteligencí si lidé často představí málem až encyklopedické znalosti nebo alespoň povědomí o vlastních schopnostech, protože to u lidí obvykle jde ruku v ruce s inteligencí. Možná by proto bylo vhodnější mluvit o umělé kreativitě.

„Často slyším obavu, že právě kreativitu to ohrožuje, že generativní modely ohrožují lidskou kreativitu,“ všímá si Böhmová. „Já mám úplně opačnou zkušenost. Nevím, co se potvrdí, nevidím do budoucnosti, ale myslím si, že je to úplně na každém z nás, jak s tím naložíme.“

V doporučeních, které Národní pedagogický institut publikoval už v roce 2023, najdeme upozornění na to, že nástroje založené na umělé inteligenci si mohou vymýšlet. Je tedy potřeba jejich výstupy ověřovat a vědět, jak s nimi pracovat.

Ale i kdybychom se mohli na výstup chatbotu stoprocentně spolehnout, pořád to neznamená, že by bylo vhodné jej používat na všechno. Třeba takový referát ve škole. Když jsem chodil na střední školu, musel bych jít do knihovny, hledat na internetu, pak si všechno uspořádat, kriticky promyslet a sepsat referát.

Dnešní studenti mohou požádat ChatGPT o referát na jakékoli téma a dostanou jej do půl minuty. Ale co by se tím naučili? Proto je potřeba zapojit umělou inteligenci do vzdělávacího procesu komplexně. Proměnit se bude muset celý přístup. Podobně, jako se kdysi musela proměnit výuka matematiky, když přišly na scénu kalkulačky.

Současná debata kolem generativní umělé inteligence svádí k extrémním pozicím. Někteří lidé mají pocit, že umělou inteligenci budeme za chvíli používat úplně na všechno. Jiní mají za to, že je to nebezpečí, kterému je potřeba se vzepřít. V každém případě je ale důležité pochopit, jak tyto nástroje fungují. Co umí, co neumí, na co se dají využít a co jim naopak svěřit nechceme.

Právě to budeme společně objevovat v tomto i dalších dílech podcastové minisérie Mozaika. V každé epizodě si ukážeme praktické příklady – pozitivní i negativní. Těšíme se také na vaše tipy, posílejte je na adresu mozaika@sz.cz.

Doporučení Národního pedagogického panelu je zakončeno jednoduchou výzvou: Experimentujte s nástroji AI a hledejte jejich možná využití. Je to něco, kde se my dospělí můžeme hodně naučit.

„Děti přijímají ty technologie úplně automaticky, bez předsudků. Okamžitě je testují a zkoušejí, co umí,“ všímá si Böhmová. Ona osobně zjistila, že jí zkušenosti s umělou inteligencí pomohly k vyšší kreativitě. „Naučilo mne to víc zkoušet nové věci.“