Strašák jménem aspartam. Je důvod bát se umělých sladidel?

Jsou v nápojích, žvýkačkách i jogurtech. Někdy potraviny s nimi volíme cíleně, abychom si ušetřili přijatou energii, mnohdy ale ani nevíme, že je do sebe dostáváme. Umělá sladidla jsou prostě součástí jídelníčku. Je to ale správně?

Na sladké chuti bazírujeme tak moc, že jsme si dokonce vymysleli obezličku, jak jí dosáhnout, aniž bychom k tomu potřebovali cukry. Tedy abychom to uvedli na pravou míru – první umělá sladila byla vynalezena náhodou při výzkumu jiných látek, třeba v dehtu. A jak přídavné jméno „umělá“ napovídá, jde o látky, které jsou tělu cizí a nejsou přirozené, jako třeba cukry, které přijímáme z ovoce.

A ačkoli všechna umělá sladidla jsou v míře, ve které je užíváme, schválena ke konzumaci, objevila se na začátku léta zpráva, že jeden konkrétní druh, aspartam, může vést k rakovině. Okamžitě se objevily titulky, které hlásaly, že z colového nápoje můžeme dostat rakovinu. To je však vytrženo z kontextu.

Umělá sladidla jsou dvěstěkrát až pětsetkrát sladší než přírodní cukr, takže množství, které do sebe dostáváme, je opravdu malé. „Je mimořádně obtížné dosáhnout toxických koncentrací,“ uklidňuje profesor Martin Haluzík, přednosta Centra diabetologie pražského IKEMu.

Aby se pro nás aspartam mohl potenciálně stát nebezpečným, museli bychom vypít denně zhruba třicet až čtyřicet plechovek colového nápoje. A dříve, než by se pro nás toto množství stalo nebezpečným, bychom pravděpodobně dostali srdeční arytmii.

Proč se tedy aspartam dostal mezi rakovinotvorné látky? Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny, která působí při Světové zdravotnické organizaci, aspartam zařadila do skupiny B2, kde je také třeba aloe vera, uhlíkové nanotrubice, ginkgo biloba nebo radiofrekvenční záření z mobilních telefonů.

„Neznamená to nic jiného, než že Světová zdravotnická organizace bude dlouhodobě zkoumat, jak to s těmi účinky je. Což není důvod, abychom se začali sladidlům bezpodmínečně vyhýbat,“ vysvětluje Martin Haluzík.

S umělými sladidly je to ale nakonec stejné jako s dalšími látkami. Pokud si dáte občas light nápoj, určitě si tím neuškodíte. I tato umělá sladidla byla dříve, než byla uvedena do běžného použití, testována.

Ve chvíli, kdy je začnete užívat ve větším množství, je však potřeba být obezřetný a ověřit, jestli nemohou mít vedlejší účinky, které mohou samozřejmě na každého člověka působit individuálně. Není ale rozhodně důvod se jich plošně bát a zcela je vynechat.

Mezi další mýty spojené s umělými sladidly patří třeba i to, že mohou vést k infarktu či že se po nich spíše přibírá, než že by člověk hubnul. To vše profesor Martin Haluzík uvádí na pravou míru v novém podcastu MUDr.ování v úvodu článku.