Článek
Vetovat, či nevetovat? To je… ve skutečnosti úplně jedno. Teď tuhle anabázi absolvují Babišova vláda s Pavlem vůbec poprvé. „Zásadní“ prezidentská pravomoc pod drobnohledem Šťastného podcastu ve složení Šídlo–Povolná–Zemen.
Prezident Petr Pavel poprvé za dobu vládnutí Babišovy trojkoalice (ANO, SPD, Motoristé sobě) nesouhlasí s jimi navrhovaným zákonem tak kategoricky, že se rozhodl jej vetovat.
Na první pohled zní tento krok fatálně, jako by měl konkrétní návrh legislativy navždy skončit v zapomnění a nikdy nespatřit světlo světa. Realita je odlišná. Nesouhlas hlavy státu je v českém ústavním uspořádání snadno odvratitelná záležitost.
Pokud se do definování slova veto někteří politologicko-lingvističtí odvážlivci pustí, pak se možná každý dobere jiného výsledku. Význam termínu vidí principál Jindřich Šídlo po svém: „Z veta se v české ústavě najednou stává takové klausovské (ne)veto, protože jak známo, Poslanecká sněmovna může prezidenta republiky přehlasovat. Stačí jim 101 hlasů,“ říká s tím, že například v Polsku může v takovém případě přehlasovat hlavu státu pouze ústavní většina. Stejný mechanismus se zde pokusil hájit Miloš Zeman. Nepovedlo se mu to.
„Slovo veto v ústavě ani nenajdete, hovoříme takzvaně o vracení zákona. Mimochodem - stejně tak tam nenajdete slova poslankyně, senátorka, prezidentka nebo ministryně,“ sděluje s úsměvem dále Šídlo.
„Já chci říct, že o to veto, jaké máme zažité třeba z evropské politiky, nejde. V EU s tím vetem nic nenaděláte, když se jeden článek řetězu otočí zády,“ dodává svůj příklad Tereza Povolná.
Ta zároveň připomíná, co toto výsostné právo pro nejvyšší ústavní funkci znamená. „Je to jedna z těch asi tří pravomocí, kterými prezident v této zemi disponuje. Při kampani během přímé prezidentské volby to sice vypadá, že bude prezident vládnout celé planetě, ve skutečnosti je (ne)veto opravdu jedna z mála aktivit, které se může dopustit,“ dodává.
Čeští prezidenti mají sice stejné pravomoce, ale ne všichni mají stejné příležitosti a stejné možnosti, myslí si Brigita Zemen. „To, co zvládl pan prezident Pavel za posledních čtrnáct dní, je skutečně neuvěřitelné. Začalo to tím, že si pozval mladé politiky k sobě do Lán.“
„A někteří, pozor, se s ním odmítli vyfotit na společný snímek, protože tvrdili, že nebudou součástí jeho už začínající kampaně,“ dodává Povolná. Šlo o činovníky Motoristů.
„Prezident hrál taky pétanque se seniory. Další den si vylezl na katedrálu sv. Víta, aby se podíval, jak tam probíhají práce na opravě a očištění pilířů. A mezi jeho významné pravomoce patří i účast na Colours of Ostrava,“ přidává výčet Zemen.
Právě během rozhovoru na tomto festivalu připustil, že by mohl vetovat zákony, které by se mu zdály škodlivé. Nepřímo narážel na ten o rozpočtové odpovědnosti z dílny Babiše. Svá dvě předchozí (ne)veta udělil vládě Petra Fialy. V obou případech se týkala soudců. „To lpění Petra Pavla na lidských právech soudců je velmi zajímavé, bych řekla. Jednou zasáhl kvůli platům, podruhé kvůli laickým přísedícím u soudu,“ uzavírá Povolná.
Ponořte se do historie českého (ne)vetování. Kdo drží rekord? Havel–Klaus–Zeman–Pavel podrobně rozebraní v epizodě ve Šťastném podcastu.
