Šťastný podcast: Fico dovezl sochu, Mečiar tanky. Plody zahraniční politiky

Československé vztahy zažívají vzkříšení. Fico dorazil do Prahy, zákonodárci obou zemí spolu hrají fotbal. Šťastný podcast ve složení Šídlo-Povolná-Lasák se spojil napříč kontinenty a diplomatické tání rozebral.

Návštěva slovenského premiéra, Ficova první od nástupu Babiše zpět do funkce, proběhla v předvečer státního svátku 28. října. V mediálním prostoru po sobě zanechala nesmazatelnou stopu především v podobě reportáží z odhalení monumentálního díla sochaře Vladimíra Durbáka na zahradě Strakovy akademie. Aby bylo dílo zhodnoceno s patřičnou erudicí, přizvali moderátoři režiséra Šťastného pondělí, doktora Petra Šprincla.

Šprincl připomněl, že autor plastiky proslul mimo jiné výrobou bust zakladatelů SNS a Mečiarova HZDS. „Socha přátelství je bronzová, vidíme obrysy České a Slovenské republiky. Zvláště doporučuji pohled zblízka na hezké svařené spoje mezi jednotlivými přímkami,“ popisuje umělec. „A zásadní je symbolika rukou: slovenské jsou nataženy dlaní vpřed k Česku a ty české jsou k nim otočeny hřbetem. Navíc jedna z těch rukou se nachází v oblasti Hodonína, který byl v říjnu 1621 vypleněn tatarskými a uherskými nájezdníky. Tuto sochu můžeme brát i jako připomínku této události,“ doplňuje režisér a nově také kritik skulptur.

Jenže s kým dalším se dnes slovenští vládní představitelé tak rádi potkávají? Tamní ministr zahraničí Juraj Blanára do Prahy dorazil takřka přímo z Moskvy, kde jednal o posílení rusko-slovenské kulturní a sportovní spolupráce.

„Slovenská ministryně kultury Martina Šimkovičová hledala po celém světě sobě rovného ministra kultury, až našla Otu Klempíře,“ baví se krajně trapnými výkony obou exekutivců Jindřich Šídlo. „Pokud chce paní Šimkovičová poznávat ruskou kulturu, doporučovala bych jí navštívit vybombardované divadlo v okupovaném Mariupolu. Pokud by si ráda udělala výlet a zasadila pojem kulturní blízkost do praxe, dveře tam má jistě otevřené,“ glosuje výsměšně Povolná.

Mariupolské divadlo, ve kterém se schovávaly ukrajinské rodiny včetně dětí, Rusové bezostyšně zlikvidovali a lidi zavraždili. Poté budovu zrekonstruovali a dnes slouží k propagandistickým účelům Putinově režimu.

Setkáním vládních delegací sbližovací soustředění zdaleka nekončilo. Ve skutečném fotbalovém zápase to slovenský výběr v malé kopané schytal od českých poslanců. Naši nejbližší sousedé si odvezli debakl 1:9.

„Na soupisce českých hráčů mě překvapuje jedno jméno, a to je Radek Vondráček,“ komentuje Jindřich Šídlo. „Hráli dvakrát třicet minut, klasická Hanspaulka. Já si Radka Vondráčka při vší úctě představuju jako svého spoluhráče z devadesátých let, kterému v neděli dopoledne voláš tři minuty po začátku zápasu a on ti do telefonu řekne: ‚Kluci, co je, já mám namoženej kotník!‘ Ale náš tým byl natolik silný, že to zvládli i tak.“

Česká výprava nasadila překvapivě pestrou směsici vládních i opozičních jmen. „Byl to vlastně takový double přátelák,“ podotýká Tereza Povolná. „Přátelák mezi českou koalicí a opozicí, který musel být po tom nočním hlasování o poplatcích velmi výživný, a zároveň přátelák bývalé federativní země. Takže dvě mouchy jednou ranou.“

Slovákům nepomohla ani účast někdejší fotbalové hvězdy Dušana Tittela. „Byl třikrát vyhlášen nejlepším slovenským fotbalistou roku a stejně prohráli,“ uzavírá Šídlo.

Proč Viktor Orbán pokukuje po křesle generálního tajemníka OSN a co na to Péter Magyar se svou modrou Škodovkou? Proč Alena Schillerová v pražské tržnici SAPA drbala plyšovou krávu a kdo z české vietnamské komunity by byl ideální posilou pro hnutí ANO? Celou epizodu Šťastného podcastu si pusťte v přehrávači nahoře.