Šťastný podcast: Český alkoholismus míří na seznam UNESCO. Snad už letos

Jestli opravdu chceme naši závislost na alkoholu sdílet se světem a proč se v Praze už nikdy nic nepostaví, to vám řekne Šťastný podcast ve složení Jindřich Šídlo, Konstantin Sulimenko, Tereza Povolná a Ondřej Lasák.

To, že je u nás alkohol zakořeněný jako součást naší kultury, není třeba příliš dokládat. Politici se v minulých letech předháněli v tom, kdo občanům obstará levnější pivo, více podpoří minipivovary nebo pomůže výrobcům a prodejcům vína.

Člověk by ale čekal, že si naše světové prvenství ve spotřebě piva i přední příčky v konzumaci čistého alkoholu budeme chtít tak trochu nechat pro sebe. Jak to ostatně dělá jakýkoliv člověk závislý na jakékoliv látce. Jenže ani omylem – právě teď probíhá pokus zapsat naši „pivní kulturu“ na Seznam světového nemateriálního kulturního dědictví UNESCO.

„V průběhu minulého roku začaly snahy o tento zápis. A oficiální přihláška se měla podle předpokládaného harmonogramu podávat v únoru, který už za chvíli končí, tak honem! Zápis pivní kultury na stejný seznam, na kterém máme třeba naše sokolnictví, se nesmí odkládat,“ burcuje Konstantin Sulimenko.

„Já mám přeci jen o něco radši pivo než sokolnictví,“ krčí rameny Ondřej Lasák.

„Nejlepší by bylo to spojit – myslím, že bychom pivem udělali sokolům radost,“ uvažuje Sulimenko.

„Abychom byli fér,“ oponuje Jindřich Šídlo, „svoje pivovarnictví už mají zapsané třeba tuším Němci nebo Belgičané. Mě by asi jen zajímalo, jaký je náš přínos světové pivní kultuře. Že jich tam dokážeme natlačit co nejvíc? A že by se tím měli ostatní inspirovat?“

Nejen pivo je ovšem součástí naší kultury, své místo si v ní vydobylo i moravské víno. A bohužel to myslíme doslova.

„Víno se u nás prosadilo v poezii, a to dokonce u tak důležitých autorů, jako je Jiří Žáček. Dovolte mi citovat:

Vytáhni z hrdla láhve zátku

a nalej víno do sklenek.

A svět se zrodí jako na počátku,

svět ze slunečných myšlenek.

A já si myslím, že by odteď měly být takové básně součástí slabikářů pro žáky prvních tříd. I s ilustracemi Heleny Zmatlíkové,“ komentuje Sulimenko.

Druhou část věnuje Šťastný podcast jako obvykle dění na sociálních sítích a dalším skvostným vyjádřením českých politiků a političek. Bohudík, minulý týden bylo dostatek ožehavých témat, kvůli kterým by se veřejní činitelé mohli pohádat. Živo bylo především v Praze a úplně nejvíc kolem pohřbeného projektu lanovky z Bohnic na Podbabu.

„Cituji zastupitele Adama Scheinherra: Lanovka je nejrychlejší řešení, jak dostatečně kapacitně spojit Prahu 6 s Prahou 8. Lidé z Prahy 6 a 8 se na pořádné spojení načekali dost dlouho. Stávající varianty kombinující metro a tramvaj zaberou 40 minut a lanovka by to zvládla za 15,“ uvádí téma, na kterém se rozhádala mimo jiné Praha Sobě s Piráty, Tereza Povolná, „výsledkem každopádně je, že lanovka nebude. Četla jsem zamítací zprávu a ta byla místy až k popukání.“

„Mě na tom nejvíc baví jedna věc: Jak dlouho se vážně řešily studie proveditelnosti a diskutovalo se, jaké to bude mít pro občany přínosy, aby se nakonec lusklo prsty a bylo hotovo: Lanovka nebude. Mám takový pocit, že se tu všichni strašně bojí udělat chybu – klidně ať se neudělá vůbec nic, ale hlavně ať se neudělá chyba,“ glosuje Sulimenko.

A přidává se i Šídlo: „Já bych se chtěl zpětně omluvit Adrianě Krnáčové, na kterou spadlo dokončení tunelu Blanka a prodloužení trasy metra A. A která měla následně strach, že ji za to zavřou – ne že by něco ukradla, prostě jen o některých věcech rozhodla.“

Lanovka ovšem nevyvolala spor jen mezi stranami, ale i v rámci nich. Ten nejpřekvapivější se odehrál v hnutí, kde byste žádnou vnitřní diskuzi (natož hádku) nečekali – v ANO. Kdo si vyměňoval názory? To se dozvíte v druhé polovině našeho podcastu. A stejně tak doplníme informace a komentáře k výrokům primátora Svobody o cyklopruzích nebo vyhlídce Alexeje Navalného, kterou jsme – bohužel – předpověděli už před třemi lety.

Aktuální díl Šťastného podcastu si můžete pustit v přehrávači nahoře, nebo nás odebírejte ve své oblíbené podcastové aplikaci.