Seznam služebné mocných: Dotaci pro rodnou obec si hlídal i ministr

Rozdělování dotací, veřejných peněz, má být fér. Kdo splní podmínky, má dotaci dostat, kdo ne, nemá mít nárok.

Ve světě českých politiků však s tímto principem nepochodíte. Nechápou ho.

„Já mám svědomí čisté,“ říká proto ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL), i když zasáhl, aby z balíku veřejné podpory přišly miliony do jeho rodné obce, kde je navíc jeho bratr zastupitelem.

„Nevidím v tom žádný problém,“ reaguje předseda Ústavního soudu České republiky Pavel Rychetský, ačkoli osobně připomněl ministryni školství, že žádost o dotaci poslal na její úřad tenisový klub, kde je členem.

„A co je na tom,“ diví se bývalá senátorka ČSSD Dagmar Terelmešová, proč by jako zástupkyně starosty nemohla z pozice členky horní parlamentní komory dohlédnout na to, aby peníze přišly právě do jejího města.

Možná komunistovi Pavlu Kováčikovi nějak dojde, že když dal u ministryně školství najevo dotační zájem, nemuselo by to být úplně v pořádku. „Moc si nepamatuji, jen jsem se zeptal,“ zamlží svou intervenci ve prospěch projektu na Vysočině, odkud pochází.

Všechny uvedené výpovědi jsou autentické a svědčí o tom, že když se rozdělují veřejné peníze, považují politici za normální uplatnit protekci a vliv. Kdo nemá nikoho, kdo by se přimluvil, nemusí se ani hlásit.

Za jmenovanými politiky nás poslala Simona Kratochvílová, která jako náměstkyně na ministerstvu školství jejich zájmy bez odmluv akceptovala a pak se radila se svým tehdejším milencem Miroslavem Peltou kam posílat veřejné miliony. Dokonce si možná myslela, že je to její povinnost… Dostala za to nepravomocně 6 let a reálně jí hrozí pobyt ve vězení. Když se rozhodla promluvit, vyřkla seznam jmen, která by podle ní měla sdílet stejné trable, jakým je nyní vystavena ona.

Marian Jurečka, Pavel Rychetský, Pavel Kováčik, Dagmar Terelmeová, ale také třeba Jaroslav Faltýnek (ANO) či Kateřina Valachová (za ČSSD)…

Když v Simoně Kratochvílové převládl po odsuzujícím rozsudku pocit nespravedlnosti, proč by manipulování dotací do sportu měla odnést sama, začala popisovat systém, jakým se o penězích v zákulisí rozhodovalo.

„Kupříkladu jednou ministryně Valachová jela poklepávat na základní kámen, někde v Jeseníku,“ začala vyprávět jeden z dotačních příběhů, jehož hlavní postavou je vedle Kateřiny Valachové všemocný poslanec ANO Jaroslav Faltýnek – a jeho přátelé.

V Jeseníku totiž v září 2015 ukázali paní ministryni starou tělocvičnu, kterou zbourali dřív, než měli jisté peníze na novou. Přesněji – zbourali ji a teprve zároveň s tím o dotaci zažádali. Jenomže zapomněli k žádosti dodat důležitou přílohu. „Žádost tak vypadla hned v prvním kole na formálním hodnocení,“ vysvětluje Simona Kratochvílová.

Jenže tělocvična byla zbouraná, peníze nikde, do hry vstupuje Jaroslav Faltýnek, který má nedaleko Jeseníku chalupu a je v kontaktu s tamním starostou. „Ministryně mi poslala Faltýnkovo číslo, ať to vyřeším,“ říká Simona Kratochvílová.

Úkoly zadané z vyšších míst plnila svědomitě, a tak už sedm minut poté, co dostala pokyn a Faltýnkovo číslo, volá. „Byl velmi nepříjemný, měl pocit, že by dotace dostat měli, a nevěřil, že udělali formální chybu,“ vzpomíná dnes na jednání s tehdy klíčovým mužem Babišova hnutí ANO.

Faltýnkova žádost byla podle Kratochvílové formulována dosti expresivně. Jak víme z policejních protokolů, Miroslavu Peltovi při společných hovorech v odposlouchávaném bytě na pražském Senovážném náměstí řekla, že na ni Faltýnek křičel. A pamatuje si to dodnes. „No jasně, že chtěl, aby ty dotace dostali,“ vzpomíná Kratochvílová.

Ani Faltýnkův křik však nakonec nikam nevedl, policie totiž dotační program, ze které se mělo pro Jeseník čerpat, kvůli vyšetřování zastavila.

V případě Jaroslava Faltýnka jistě nešlo o jeho jedinou dotační akci. Jak ukázaly zápisky v souboru jeho osobních poznámek, které se před časem podařilo Seznam Zprávám získat, pokyny kvůli dotacím měl také od svého prostějovského souseda Miroslava Černoška, jinak také mocného bosse sportovního prostředí.

Samotný Miroslav Černošek potvrdil, že Faltýnka o zásah do dotačního programu na sportovní centrum v Prostějově požádal. „Ano, loboval za tu dotaci, je to už třicet let můj soused. Myslím, že je to legální, ale víc vám říkat nebudu.“

Faltýnek byl ve věcech protekce a protěžování těžká váha, ale poslanců bylo mezi zájemci u náměstkyně Kratochvílové mnoho. Jan Volný z ANO chtěl dotaci pro Chodovou Planou, o peníze pro Havlíčkův Brod projevil starost komunista Pavel Kováčik.

„No ten byl nepříjemný,“ vzpomíná Simona Kratochvílová. „Domáhal se dotace – že je poslanec, a  tak že ji mají dostat.“

Pavel Kováčik s odstupem několika let nic nepopírá, ale na detaily prý už mu paměť neslouží.

„Ano, mluvili jsme o tom, ale já tu dotační žádost nepodával. Je také možné, že jsem mluvil i s paní Valachovou. Ale určitě jsem na nikoho nekřičel,“ tvrdí komunista.

Že by kvůli prosazení dotačních zájmů křičela, popírá také někdejší senátorka sociální demokracie Dagmar Terelmešová. U ministryně Valachové a pak u Simony Kratochvílové zjišťovala šance pro dotaci, o kterou žádalo – pro sportovní areál – město Dobřany.

„Ta se dokonce rozčilovala, že jí dotaci už dvakrát slíbila ministryně Valachová,“ vylovila ze vzpomínek jednání s tehdejší senátorkou Simona Kratochvílová.

Dagmar Terelmešová nejprve nechápe, proč otázky na svou intervenci kolem dotace dostává. „Žadatel bylo město a já se tam jen šla zeptat,“ říká s poukazem na to, že vedle senátorského mandátu vykonávala v Dobřanech také funkci místostarostky. „Když někdo dává žádost o dotaci, tak se samozřejmě může úředníka zeptat,“ dodává.

Že by při svých dotazech také zvyšovala hlas, pak odmítá. „Já na nikoho nekřičím. Kdo mě zná, tak ví, že jsem nikdy na nikoho nekřičela. A co si vykřičím? Když město dotaci nedostane, tak ji nedostane.“

Rozčilení z dotazů však neskryje. Její věty se zrychlují a v závěru hlas skočí o oktávu výš.

Mezi politiky, kteří nechápou, že dotace jsou určeny pro nejlepší projekty, a ne pro ty, které mají přímluvce ve vyšším postavení, má své zastoupení i vláda.

Může za to shoda okolností, že ministr Marian Jurečka je z Kokor u Přerova a že v Kokorech chtěli před lety stavět nové hřiště na házenou.

Policie se o akci Kokory dozvěděla díky tajnému nahrávání Kratochvílové a jejího poradce Pelty.

Simona Kratochvílová totiž říká: „Potom tady mám něco, co jenom Katka (Valachová) si vzpomněla – Jurečkovi abychom něco hodili, Kokory nebo Náchod.“

„Jurečkovi jako ministrovi?“ ujišťuje se Pelta, čímž mimoděk prozradí, že postavení „patrona“ žadatelů z Kokor zaskočilo i muže, který má leccos za sebou.

Mariana Jurečku, v době vyřizování dotace ministra zemědělství a dnes ministra práce a sociálních věcí, zase zaskočí otázky, jestli není divné, že se u ministryně školství zrovna o podporu pro rodnou obec zajímal. O to více, když v té době seděl v obecním zastupitelstvu jeho bratr.

„Já na tom nic špatného nevidím, že tam mám bratra v zastupitelstvu,“ odpovídá předseda KDU-ČSL. „Není ani sokol a další sourozenci jsou zase v jiných zastupitelstvech,“ vysvětluje ministr, proč nemá s protekcí pro Kokory problém.

Střet zájmů odmítá a nepřijde mu divné zabývat se konkrétními dotačními řízeními. Tvrdí, že nikoho neovlivňoval, a nerozumí tomu, proč byl jeho zájem interpretován jako pokus o ovlivnění.

O tom, aby se podívala na jednu dotační žádost, však hovořil soukromě s ministryní Kateřinou Valachovou také muž, jehož postavení se těší velké vážnosti.

Předseda Ústavního soudu ČR Pavel Rychetský chtěl, aby se podívala, jak si stojí podpora pro tenisový klub v brněnských Lužánkách. „Katka přijela a navštívila mne, při tom jsem zmínil, že pokud lužánecký klub požádá, aby jeho žádost byla posouzena férově,“ říká Rychetský a v podstatě totéž uvedl i v policejní výpovědi.

Proto překvapuje, že to Kateřina Valachová popírá. „Nebudu říkat, co Rychetský, ale nikdy nikdo se mnou neřešil konkrétní dotační žádosti,“ tvrdí reportérovi.

Ani předseda nejvyšší soudní autority však podobně jako politici před ním připomenutí svých zájmů před ministryní za protekci nepovažuje. „Chtěl jsem, aby byla žádost klubu posouzena férově,“ říká a naznačuje, že se ve věci angažoval i z charitativních důvodů. „Klubu, který se stará o postižené děti,“ dodává totiž soudce, který je však také čestným členem lužáneckého klubu, v němž zároveň pravidelně rozvíjí svou sportovní kondici.

„Chodí si sem jednou či dvakrát týdně zahrát,“ prozrazuje totiž hlavní trenér z Lužánek.

Jak říká advokát Simony Kratochvílové Petr Toman, „je to zvláštní logika kolem dotací“.

„Když běží soud, nikdo si nedovolí volat, aby na proces dohlédli. Ale na dotace volá každý,“ říká právník, jehož si Simona Kratochvílová najala na odvolací řízení.

Jeho klientka už v obou dílech podcastové série Služebná mocných přiznala, že řešila rozdělování dotací na přání nadřízených. „Neuměla jsem si představit, že nebudu poslouchat přání politiků, kteří byli zvoleni v demokratických volbách, a tak jsem je poslouchala,“ zní její slova v první části série.

Tady je na místě položit si otázku, zda to, o čem mluví, je trestné? Nebo jde „jen“ o nemravný zvyk mocných zneužívat svého postavení, pomáhat kamarádům, nebo dokonce sobě?

„V obecné rovině je klíčové, jak přesně zní formulace té žádosti. Tedy ano, za určitých okolností to trestné být může,“ říká docent Filip Sčerba, odborník na trestní právo. „Policie a státní zastupitelství by to měly prozkoumat, jsou vázány pravidlem legalitá, tedy měly by se zabývat jakýmikoli informacemi, ze kterých plyne podezření, že by mohlo dojít k trestnímu činu.“

Jak se úřady v kauze sportovních dotací zachovají po výpovědi Simony Kratochvílové, budeme sledovat.