Tajný plán na „zbraň všech zbraní“. Podíleli se na něm i Češi

Souboj nejen o vítězství ve válce, ale také o to, kdo se dříve dostane k výrobě nejničivější zbraně, jakou lidstvo dosud poznalo. Nacisté do plánu na vznik jaderné bomby zapojili i české firmy. A roli hrála i štěchovická přehrada.

V 90. letech sem jezdili hledači legendárního nacistického pokladu, který ale nikdy neexistoval. Místní vodní elektrárna ale měla pro Němce za protektorátu význam. Výstavba přehrady ve Štěchovicích začala v roce 1937, po okupaci práce zpomalily, ale za druhé světové války dostala přehrada na základě rozhodnutí říšského protektora absolutní prioritu.

Jedním z důvodů bylo i to, že nacisté přišli v okupovaném Norsku o přehradu Vemork, která produkovala těžkou vodu. Ta je jednou z cest, jak se dostat ke štěpné jaderné reakci. A tudíž i k výrobě jaderné bomby.

Ale nacisté nikde v okolí štěchovické přehrady a elektrárny žádnou továrnu na výrobu těžké vody nestavěli. Kam tedy měla vést elektřina? Odpověď nabízí tehdejší plány na výstavbu vedení vysokého napětí mezi Prahou a jižními Čechami. Jedna z linek měla vést přes Štěchovice do rozvodny v Mirovicích na hranicích dnešního Středočeského a Jihočeského kraje.

Z Mirovic byla jedna větev směřována do Příbrami. „Tam tehdy působil výzkumný ústav Waffen Union, což byl konglomerát plzeňské Škodovky, brněnské Zbrojovky a Explosie v Semtíně,“ říká v podcastu Skutečné české záhady novinář Jaroslav Mareš. Tento výzkumný ústav měl pro SS vyvíjet a vyrábět nové zbraně a tým Rolfa Engela tam vyvíjel rakety na tuhá paliva. A v nedalekém výcvikovém prostoru stavěl odpalovací rampy.

Co přesně Engelův tým dělal, není dnes zcela jasné. Engel a část jeho týmu odjeli 2. května 1945 a v noci ještě stihli všechny dokumenty spálit. Dochovaly se informace, že měl jeho tým pracovat na raketě V 101, která unesla jednu tunu na vzdálenost asi 2000 km. Podrobnější informace nejsou. Jsou ale informace o tom, kam měla vést druhá větev vysokého napětí z Mirovic.

Podle archivů Jihočeské energetiky měla být většina elektřiny, která byla převáděna z pražské sítě na jih Čech, zpracována ve Strakonicích. A dochoval se materiál včetně výkresu, kdy těsně před koncem války 21. dubna 1945, se konalo schvalovací řízení na připojení 22 kV do štoly protileteckých krytů strakonické zbrojovky.

Kryty ale už nikdy nevznikly. Přesto ve Strakonicích nacisté na zbraních podle všeho pracovali. Zmínku o tom obsahuje i místní kronika, podle které se ve dvou strakonických školách tajně pracovalo na blíže neurčených projektech. „Říkalo se, že se tam vyráběly součástky létajících bomb V1 nebo V2. To působilo u občanstva mnoho obav z náletů, neboť spojenci byli dobře zpraveni o tom, kde se co vyrábí,“ píše se v místní kronice.

Zda měly být Strakonice jedním z míst, kde nacisté plánovali vyrábět jadernou bombu, se nedá stoprocentně říct. Přesto splňovaly několik kritérií, která tomu mohou napovídat. „Je tam elektřina, voda z Otavy i areál zbrojovky připojený na železnici. A hned vedle areálu zbrojovky je letiště,“ připomíná Jaroslav Mareš.

S jistotou lze dnes tvrdit, že elektrárna ve Štěchovicích byla energetický zdroj, který měl dodávat elektřinu i na jih Čech. Strakonice mohly být hlavní odběratel, ale také nemusely. Protože všechny plány se nacistům před koncem války už nepodařilo zrealizovat.

Protektorát Čechy a Morava byl nejen výrobní základnou, ale protektorátní firmy pracovaly i na jednotlivých součástkách německého jaderného programu. Například části cyklotronu neboli urychlovače částic měla dodat pražská firma Marconi Radioslavia ve Vysočanech. A pravděpodobně se jí to stalo i osudným.

V neděli 25. března 1945 byl jediný cílený spojenecký nálet, který byl skutečně určený Praze. V jeho epicentru se ocitly Vysočany a uprostřed vysočanského areálu byla právě firma Marconi Radioslavia.

Co pro nacisty vyráběla firma Volman v Čelákovicích? K čemu došlo v březnu 1945 v Durynsku? A jak blízko byli Němci k vyrobení jaderné bomby?

Poslechněte si šestý díl nové série v přehrávači v úvodu článku.