Rok s umělou inteligencí ve školách: Podvody se neřeší, AI hlavně inspiruje

Učitelé se letos museli vypořádat s nástupem generativní umělé inteligence. První, co běžného člověka napadne, je okamžitá a jednoduchá dostupnost nástrojů, které umožňují obcházet úkoly a zadání. V rozhovoru s učitelem a propagátorem moderního českého školství Danielem Pražákem ale řešíme hlavně příležitosti, které AI českému školství nabízí.

(Autor a respondent se znají, proto si tykají, pozn. red.)

Rozhovor vedeme ve čtvrtek odpoledne, den před předáváním letošních vysvědčení. Po celé budově zní z nějakého důvodu saxofon, všude se tu hemží děti, rodiče a spoustu dalších lidí. Vskutku předprázdninová atmosféra. Jak to letos šlo?

Pokud to srovnáme s předchozími lety, tak se dá říct, že z pohledu běžné školy byl ten rok klidný. Nevypukla válka, jako před rokem, celou dobu jsme neučili online jako v předchozích letech… Letošní rok byl významný hlavně tím obrovským průšvihem, který zvlášť v Praze a Středočeském kraji vznikl. Například ještě dnes, když se bavíme, jde jedno z našich dětí na pohovor, jestli se vůbec dostane na nějakou střední školu.

Takže netrávíš 90 procent času kontrolou, jestli slohovku nenapsal ChatGPT?

Já mám tu zásadní výhodu, že učím přírodopis a dějepis a slohovky neopravuju. Ale vím, že kolegyně češtinářky už nad tím přemýšlely a musely to řešit. Jakmile ale vedete děti k tomu, aby umělou inteligenci využívaly účelně, tak není důvod pro tu slohovku AI vůbec používat. A ono stejně, ChatGPT a faktografie nejde úplně dohromady.

Vzpomeneš si, kdy poprvé jsi se studenty AI řešil?

Byl to konec prosince, měli jsme vánoční večírek, na který jsem čekal, a na twitteru jsem viděl, jak jeden můj oblíbený akademik vzal svůj abstrakt na konferenci a požádal ChatGPT, aby z něj udělal písničku ve stylu Taylor Swift. Razím to, že abych něco mohl použít v hodině, tak to nejdřív musím mít sám dobře vyzkoušené. Takže jsem záhy zjistil, že pokud se AI zeptám na nejvýznamnější vědce v oboru, kde dělám disertaci, tak mi jich to napsalo spoustu. Včetně jejich publikací! Akorát jsem následně zjistil, že neexistují. Takže touhle cestou jít nelze.

Ale AI jsme využili například při zpracování tématu savců. Jedna skupinka studentů měla za úkol zpracovat, jak spí savci. A zajímalo je nejen to, kolik hodin, ale třeba i způsob nebo specifika toho, jak spí. Takže pokaždé, když jsme zkusili vyhledávačem najít, jak spí například velryba, tak jsme se nedostali k žádné uspokojivé odpovědi. Zeptali jsme se tedy ChatGPT, aby nám napsala deset způsobů, jakými se můžeme této odpovědi dobrat, dvě z nich jsme použili, a vyhledávač vyhodil přesně to, co jsme po něm chtěli.

To mě inspirovalo například k vymýšlení aktivit pro seminář, který jsem letos pro děti na druhém stupni organizoval. AI mi vyhodila deset návrhů, já si vybral tři, které mě samotného nenapadly, a dál jsem je rozpracoval a použil. Moje přítelkyně, která vyučuje němčinu, ChatGPT využívá například ke generování úloh, které jsou dělané přesně na míru jejím studentům. AI pro mě letos byla novinka, o které říkám, že je takový můj učitelský parťák, kterého si můžu přivolat na pomoc klidně v jednu ráno, když si potřebuju něco připravit, nebo o volné hodině, kdy všichni moji ostatní učitelštíparťáci zrovna učí.

Když jsme se viděli naposled, tak jsme řešili, jak moc se s AI dá podvádět. A ty jsi velmi přesvědčivě tvrdil, že AI je hlavně nástroj a nebude to takový problém. Stojíš si za tím pořád?

Je to úplně stejné, jako když studenti, nebo i my dospělí, podvádíme s mobilem nebo chytrými hodinkami. Pokud žáky vedeme k tomu, jak se dá AI použít, a včleňujeme je do procesu přirozeně. Pokud dám žákovi za úkol, aby navrhl pět témat na esej o zdravém životním stylu, tak pro mě není žádný podvod, když to prokonzultuje s AI. Je to úplně stejné, jako když já AI používám na přípravu hodiny. Já se třeba teď dostal do fáze, kdy jsem narazil na nástroj ChatPDF, do kterého člověk nahraje PDF a následně si povídá s robotem, který vystupuje jako ten nahraný článek. Kdyby byl tenhle nástroj dostupný během mého doktorátu, tak mi ušetřil desítky hodin času. Je to skvělé.

Jaké konkrétní nástroje používáš k výuce?

Dnes je jich opravdu spoustu. Třeba teď, když jsi přišel, tak jsme v rámci fotokroužku upravovali fotky z dnešního loučení s deváťáky. Takže jsme zkoušeli, jaké AI funkce jsou v nové betaverzi Photoshopu. Další je třeba oblíbená učitelská aplikace Padlet, která v sobě nově má nástroj na generování obrázků. Takže jsme s dětmi skrz tenhle nástroj vytvářeli vlastní příběh. Děti se učily, jak můžou různými prompty (příkazy či instrukce - pozn. red.) ovlivnit, jak bude obrázek vypadat. Což mi přijde jako jedna z nejdůležitějších věcí, kterou se letos v mých hodinách naučily. Jak komunikovat s tím programem, jak lépe zadávat klíčová slova.

Jak se na tvoje využívání AI dívají kolegové v kabinetě?

Jsme škola, která je zvyklá se posouvat a učit zkoušením nových věcí. Sdílíme si poznatky mezi sebou, chodíme si navzájem do hodin… A to znamená větší otevřenost vůči novinkám a změnám. Což možná neplatí na všech školách, a dovedu si představit, že jsou školy, kde se AI řeší spíš jako problém než jako příležitost. Ale u nás to tak zatím není.

Takže si v kabinetě sdílíte prompty do ChatGPT?

No jasně. A to, jak nám to usnadnilo různou práci, a jak se to dá využít.

Já jsem shodou okolností tento týden zaslechl rozhovor učitelské skupiny v restauraci, a hlavním tématem byly hrůzy elektronické třídnice. To je teď ten největší technologický boj, který se ve školství vede?

Je to rozhodně zdroj mnoha nervů a chutí vrazit si počítač do hlavy. Například pokud do třídnice napíšete dvacet velmi složitých a unikátních textů, a ona se bezdůvodně obnoví a o všechno přijdete, tak to hodně bolí. A ano, přesně to se mi stalo. Tak třeba se stane, že se nám někdy AI objeví i v třídnicích. Ale v Česku a na Slovensku je na tenhle software monopol, takže neočekávám větší inovaci.

Jsou nějaké náznaky toho, že by stát tyto technologie zkoumal a chtěl vám je nějakým způsobem poskytnout?

Specifikum českého vzdělávání je obrovská roztříštěnost a zároveň obrovská svoboda a autonomie. Ministerstvo vlastně nemá přímý dosah na školy, nedej bože na učitele. Jsou státy, kde už vznikla konkrétní metodika, co se dá dělat. U nás například na Karlově univerzitě vzniká pracovní skupina, která na tomto pracuje - na doporučeních pro základní, střední i vysoké školy. Existuje výborná metodika od neziskové organizace AI dětem, která například přeložila ty nejlepší prompty. Člověk si přečte jedno PDF a zkrátí mu to učení, ušetří čas. Pak fungují různé učitelské skupiny na sociálních sítích, kde téma AI ve výuce hodně rezonuje.

Už existují nástroje, které by byly tvým asistentem při výuce?

To záleží na tom, jak kdo vnímá roli učitele. Předpokládám, že řada čtenářů si představí, že učitel je ten, kdo říká úlohy, ukazuje, co si mají žáci opsat z tabule, rozdává pracovní listy.. Tak takové nástroje už dávno máme. Existují služby, skrz které se žáci připojí do virtuální třídy, a já jako učitel vidím jejich progres. Vidím, které úkoly jim nejdou, kde dělají chyby, na co bych se měl zaměřit, aby lépe pochopili. A věřím, že integrace AI tomuto ohromně pomůže. Takže věřím, že takový nástroj se brzo objeví. To ale otevírá otázku, kde je učitel nenahraditelný. Mně se moc líbí názor pana doktora Bořivoje Brdečky, který říká, že pokud se učitel bojí, aby ho nenahradila umělá inteligence, tak si zaslouží, aby ho nahradila. A to prostě platí - nemůžeme se bránit technologiím, jako kdysi knihtisku.

Řešíte AI i s rodiči?

Dokonce se na ni aktivně sami ptají! Teď jsem zrovna mluvil s maminkou, která se mě ptala, jestli během výuky AI využívám a jestli ji budu učit i její dítě, které ke mně do třídy příští rok nastoupí. Chtěla, aby se s tím její děti naučily pracovat, protože to bude něco, co bude definovat jejich svět. Moje zkušenost je samozřejmě velmi omezená, ale za sebe můžu říct, že jsem se s negativním přístupem ze strany rodičů zatím nesetkal.

Kompletní rozhovor si můžete pustit v úvodu článku, v aplikaci Seznam.cz a nebo ve vašem oblíbeném podcastovém přehrávači.