Expert: Zemanova odmítnutí ministrů? Je na místě uvažovat o změně Ústavy

Po víc než dvou měsících od voleb bude mít Česko novou vládu. Prezident ji jmenuje v pátek 17. prosince. Velké překvapení způsobil nečekaný ústupek Miloše Zemana přijmout bez dalších námitek všechny navržené ministerské kandidáty. Co ho přimělo změnit názor?

Hostem Ptám se já byl ústavní právník Marek Antoš.

Premiér Petr Fiala oznámil po pondělním jednání v Lánech, že si hlava státu uvědomuje situaci, ve které jsou čeští občané, a proto se rozhodl návrhu předsedy ODS vyhovět. Ministrem zahraničí se tak stane pirátský kandidát Jan Lipavský, navzdory původní Zemanově kritice a odmítnutí jeho jmenování, které Hrad oznámil v pátek.

Prezidentovi vadilo, že má Jan Lipavský vlažný vztah k Visegrádské čtyřce i Izraeli a pouze bakalářský titul. Nastupující premiér Fiala ale trval na původní vládní sestavě a pohrozil kompetenční žalobou k Ústavnímu soudu, která by například podle slov šéfa Senátu Miloše Vystrčila (ODS) měla šanci na úspěch. Podle Antoše to ale tak jednoznačné není: „Část rizika, do kterého by předseda vlády s kompetenční žalobou šel, spočívá v tom, že není jisté, jestli by soud vůbec žalobu přijal a cítil se příslušný k projednání takové věci,“ vysvětlil.

Důvody pro nejmenování, které prezidentská kancelář uvedla, ale podle Antoše nejsou relevantní. „Odkaz prezidenta na údajně nedostatečné vzdělání Jana Lipavského pro výkon ministra zahraničí byl na první pohled absurdní. Ústava nepředepisuje žádné formální vzdělání. Měli jsme řadu ministrů, kteří neměli ani toho bakaláře. Třeba Jan Hamáček, kterého si prezident v minulosti částečně vyvzdoroval do čela ministerstva. Takže zde šlo o účelový argument, který se neopírá vůbec o nic,“ komentoval.

Není to přitom poprvé, kdy si prezident „postavil hlavu“, že některého z premiérem navržených uchazečů o ministerský post nebude jmenovat. V minulosti to bylo například v případě kandidáta na ministra kultury za ČSSD Michala Šmardy. Může to být i chyba Ústavy? „To, co máme v Ústavě ohledně vytváření vlády, není běžné. Odpovídá to evropským monarchiím, které nesvazují hlavu státu termíny,“ vysvětlil Antoš s tím, že v takových zemích hlavy státu „vědí, kde je jejich místo“ na rozdíl od Česka, kde prezident skrze přímou volbu cítí velkou demokratickou legitimitu.

Podle Antoše ústavní právníci o změnách Ústavy neradi slyší, sám by byl ale pro to, aby se v případě vymezení pravomocí prezidenta ve vztahu ke kabinetu udělala výjimka. „Myslím, že jsou chvíle, kdy je zcela správné uvažovat o změně Ústavy. Vztah mezi prezidentem republiky a vládou je takovým místem, že by to bylo užitečné o ústavní změně diskutovat,“ řekl.

A nedělá Ústavu křehčí právě přístup současného prezidenta, který se nebojí jít na hranu svých pravomocí? „Každý prezident, a to nezačalo Milošem Zemanem, se snaží vybudovat si nějaký prostor, jít na hranu a případně posouvat hranice toho, co ještě může. Tím zvětšuje jakýsi kabát, který ho svírá, a každý další prezident ten kabát zdědí a pokouší se ho roztáhnout dál, takže se pořád zvětšuje. Tím, že Petr Fiala prosadil svou, Miloši Zemanovi neumožnil další nafouknutí tohoto kabátu,“ dodal Antoš.

Opouští Miloš Zeman politická území dobytá díky ústupkům odcházejícího premiéra a předsedy ANO Andreje Babiše? A je na místě i přesto uvažovat o zpřesnění kompetencí hlavy státu v Ústavě?

Poslechněte si rozhovor v úvodním audiu, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu: