Zástupce ombudsmana: Křečka se nebojím. Je ale dobře, že si zrušil sociální sítě

Česko má nového zástupce ombudsmana. Předchozí představitelka úřadu musela skončit po tom, co jí veřejný ochránce práv Stanislav Křeček odebral veškeré agendy. Jak si povede její nástupce?

Hostem Ptám se já byl nově zvolený zástupce veřejného ochránce práv Vít Alexander Schorm.

Kancelář veřejného ochránce práv je zase v hledáčku médií. Tentokrát za to ale nemůžou kontroverzní výroky Stanislava Křečka. Ten „proslul“ například kvůli komentářům na adresu uprchlíků z Ukrajiny a menšin, které Křeček zveřejnil na sociálních sítích. V létě ho pak kvůli tomu kritizoval dokonce i Senát.

Před několika měsíci se o veřejném ochránci práv mluvilo i v souvislosti s tím, že na funkci jeho zástupkyně rezignovala Monika Šimůnková. Podle ní po tom, co jí Stanislav Křeček odebral veškeré agendy, už nemohla snést atmosféru v úřadě.

Tenhle týden ale složil do rukou předsedkyně Sněmovny slib její zástupce. Je to dosavadní vládní zmocněnec u štrasburského soudu, Vít Alexander Schorm. Před dvěma lety kandidoval přímo na post ombudsmana, ale poslanci dali tehdy přednost právě Stanislavu Křečkovi.

Najdou společnou řeč? Třeba v tom, čemu by se měl věnovat veřejný ochránce práv? Nebo hrozí, že i tenhle pracovní vztah zkrachuje?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

00:30 Už jste se potkal se Stanislavem Křečkem osobně a řešili jste, co by měla být vaše agenda na úřadu ombudsmana? – Potkali jsme se, ale jaká by měla být agenda, jsme neřešili. Nejste z toho trochu nervózní vzhledem k tomu, jak dopadla vaše předchůdkyně ve funkci Monika Šimůnková, které agendy Stanislav Křeček odebral a ona později rezignovala? – Kdyby převládala nervozita, tak bych do toho asi nešel. Člověk až při uplatňování zákona zjistí, co se všechno může stát. A v tomto případě nastalo něco, co zákonodárce asi nepředpokládal, i když to do toho zákona výslovně nenapsal, že zástupkyni ombudsmana byla odebrána veškerá agenda.

01:45 Když jste zvažoval, zda jít do boje o funkci zástupce ombudsmana, jakou roli hrálo to, že byste měl být zástupcem Stanislava Křečka? – Když se člověk rozhodne, že svolí s kandidaturou, tak nemůže odhlížet od konkrétních lidí. V mém případě asi hrálo roli to, že tak, jak je úřad ombudsmana dneska veřejností vnímán, tak mu chybí lidskoprávní dimenze. A řada lidí si myslí, že já bych ten lidskoprávní rozměr mohl zase doplnit.

2:50 Stanislav Křeček se několikrát vyjádřil i veřejně, že si myslí, že by se měl úřad ombudsmana zabývat hlavně ad hoc případy lidí, ale ne agendou lidských práv. Myslíte si, že veřejnost to tak vnímá právě kvůli tomu, že úřad vede Stanislav Křeček? – Určitě to, co se řekne veřejnosti, má velký vliv na vnímání úřadu. Na začátku zákon počítal s ochranou před vůlí nebo nečinností úřadů, ale později už tam přibyly věci jako dohled nad místy, kde jsou lidé omezení na svobodě nebo třeba antidiskriminační agenda nebo ochrana osob s postižením. Tohle všechno jsou věci, které mají základ v mezinárodním právu lidských práv a také kvůli tomu bylo potřeba najít instituci, která se bude zabývat naplňováním mezinárodních závazků v téhle oblasti.

4:00 Nebojíte se, že se právě kvůli tomu dostanete do kolize se současným ombudsmanem? – Kdybych byl ochromen strachem… Neříkala jsem nic o strachu, ale jestli máte nějaké úvahy. – Myslím, že je třeba dát míru šanci, určitě bude možné najít uspořádání, aby vše fungovalo dobře.

5:30 Ta instituce je tam od toho, aby přezkoumávala každé podání. Ujišťoval o tom i pan Křeček. Bez ohledu na ty výroky, které se objevily ve veřejném prostoru.

6:30 Ta instituce už lidská práva ve svém portfoliu má, má se jimi zabývat. Ostatně i ta typická ochrana před špatným fungováním úřadů má přispívat k ochraně lidských práv, jak říká zákon. To je jedna věc. Druhá věc je, že, jak se v současné době hodně diskutuje o zřízení funkce dětského ombudsmana, tak se o něco méně veřejně diskutuje i o tom, že by v České republice měl konečně vzniknout takzvaný národní lidskoprávní institut. To je instituce, která se má zabývat sledováním stavu udržování lidských práv na nějakém objektivnějším základě, než se to třeba děje skrze zprávy nevládních organizací. Tahle instituce by přirozeně mohla být zajištěna stávajícím ombudsmanem a Kanceláří veřejného ochránce práv, protože podobně jako u dětského ombudsmana se vždycky vynoří otázka, kolik to bude stát. Když se rozšíří činnosti existující instituce, je to obvykle levnější, než když se kvůli něčemu bude zřizovat instituce nová.

8:50 Anna Šabatová kritizovala Stanislava Křečka, že dlouhodobě tvrdil, že diskriminace prakticky neexistuje. Příkladem jsou známé kauzy Romů, kteří nezískali bydlení ani nájem, protože majitelé je údajně kvůli barvě pleti nechtěli akceptovat. Je to téma pro ombudsmana? – Určitě, to je jeho zákonná agenda. Co se týče této problematiky, tak jí soudy daly za pravdu, to není nějaký výmysl aktivistické Anny Šabatové. Ale soudy potvrdily, že zejména realitní kanceláře nemohou vyhlásit, že daný pronajímatel Romy nepřijímá.

10:50 Pokud je ombudsman vnímán v nějakém ohledu jako problematický, je odpovědný Sněmovně, a ne svému zástupci. Problém je už v zákoně, protože poslanci volí dva lidi se stejnou legitimitou, ale volí je odděleně. To není systém americký prezident a viceprezident, kteří kandidují společně. No a pak zakládá navzdory tomu, že tam má dva lidi se stejnou legitimitou, mezi nimi hierarchii.

12:50 V zákoně je vytvořený strukturální problém. Dokonce, jak mi Anna Šabatová nedávno říkala, ona sama ve své doktorské práci někdy poté, co skončila ve funkci zástupkyně ombudsmana Otakara Motejla, popisovala to riziko rozporů mezi ombudsmanem a jeho zástupcem, a to už je teda asi 15 let. Pokud je to vnímáno jako strukturální problém, tak by se měl řešit odpovídajícím způsobem změnou zákona. Jakým způsobem by se to mělo udělat, jestli v zákoně stanovit například, že se oba musejí dohodnout a pokud se nedohodnou, tak se něco stane, nějak se to rozdělí. To jsou varianty, které snadno člověka napadnou. Možná jsou i jiná řešení.

15:25 Pokud Parlament nazná, že je potřeba v té záležitosti něco udělat, a já bych ve světle těch zkušeností naznačil, že by naznat mohl, no tak ať s tím něco udělá. Zákon může změnit jen zákonodárce.

16:30 Já držím půst na sociálních sítích celoživotní, nemám účet na facebooku celý život a pan Křeček si ho, pokud vím, nedávno zrušil. Takže možná, že nastane takové období půstu, a to přispěje k vyřešení mnoha potíží.

20:00 Jsou tady nějaké škatulky, koho by se měl ombudsman zastávat? – Jsou lidé, kteří se na něj nikdy neobrátí, protože to nepovažují za nutné, mají advokáty, jakýkoliv problém budou řešit s nimi. Ve všem se vyznají díky právním radám, kterých se jim dostane. A potom jsou prostě lidé, kteří třeba hledají nějaké levnější, flexibilnější řešení složitější životní situace, na něco narazí na úřadech, tak eventuálně napíšou i ombudsmanovi, když to budou považovat za nutné. Množina „obyčejných“ lidí se ale definovat nedá.

21:20 Máte v hlavě nějaký konkrétní příklad, kterého byste se chtěl jako zástupce ombudsmana ujmout? – Nejdřív se seznámím s případy, které aktuálně běží. Co běží v těch dalších agendách, které nejsou úplně založeny na jednotlivých případech, jako je třeba dohled nad místy, kde jsou lidé zbaveni svobody. Chci vplout do toho, co ta instituce dělá, vždyť ona už funguje přes 20 let, takže to není budování něčeho na zelené louce.