Některé výkřiky vlády jsou hrozné, ale slíbila plnit závazky, říká Řehka

Z čela armády do politiky. O mandát v Senátu v letošních volbách usiluje i Karel Řehka. Bývalý náčelník generálního štábu, který kandiduje s podporou STAN, se chce bezpečnosti věnovat i v horní komoře. Podceňuje Česko svou obranu?

Hostem Ptám se já byl kandidát do Senátu, bývalý náčelník generálního štábu Karel Řehka (za STAN).

Řehka kandiduje do horní komory jako nezávislý s podporou Starostů v obvodu Plzeň-město. Jednapadesátiletý generál stál v čele armády od roku 2022. Ve funkci skončil letos k začátku července, poté ho vystřídal jeho dosavadní zástupce Miroslav Hlaváč.

V Senátu by chtěl Řehka navázat na své profesní působení a věnovat se problematice obrany a bezpečnosti. Při oznámení své kandidatury připomenul, že bezpečnosti, obraně a službě vlasti zasvětil celý svůj život: „Naučil jsem se rozhodovat pod tlakem, nést odpovědnost za své kroky, naslouchat lidem a hledat řešení i v situacích, kdy žádná snadná cesta neexistuje. Chci své zemi dále sloužit a své zkušenosti využít ve prospěch spoluobčanů v Plzni i celé České republice.“

Plzeň si pak podle svých slov zvolil, protože se tam přistěhoval za svou ženou, poslankyní STAN Michaelou Řehkovou (dříve Opltovou).

O Řehkově zájmu o Senát se spekulovalo už dříve, kandidaturu ohlásil na konci července. Do konce srpna přitom zůstává příslušníkem Armády ČR, což popudilo některé jeho kritiky, včetně ministra obrany Jaromíra Zůny (za SPD). Ten bývalého šéfa armády už dříve osočoval z přílišného „politického aktivismu“. Ve vyjádření pro Reflex Zůna uvedl, že voják ve služebním poměru může usilovat o politickou funkci jako nezávislý, kandidovat s podporou politické strany ale podle ministra není vhodný postup.

Řehka během svého působení ve funkci náčelníka generálního štábu opakovaně svými výroky například o přípravě armády na velkou válku nebo o zavedení nové vojenské služby vyvolával hlasité reakce. Jak od svých odpůrců, tak od příznivců.

Na Plzeňsku jde Karel Řehka v senátních volbách proti dalším sedmi kandidátům, včetně dosavadního senátora ODS a starosty Lumíra Aschenbrennera. První kolo senátních voleb se koná společně s komunálními volbami 9. a 10. října.

Nedal svým rozhodnutím bývalý náčelník generálního štábu za pravdu kritikům, že byl už v armádě příliš aktivistický? A jak vidí bezpečnostní situaci v Česku?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Jaké to je pro celoživotního vojáka přestoupit z armády do politiky? - Tak to asi teprve uvidím, jestli se to povede. - Už jste tam jednou nohou. - Pro mě je to nějaké pokračování služby, ale je to samozřejmě změna. Armáda je něco jiného než politika. Já jsem v tomhle úplně nový, snažím se s tím nějak seznámit. Na druhou stranu, některé věci jsou podobné. I jako náčelník generálního štábu, chtě nechtě, musíte interagovat s politiky a s politikou. A zároveň to nefunguje tak, jak si představují lidé, že vy dáváte rozkazy a všechno se děje. Ale častokrát musíte přesvědčovat a hledat konsensus.

2:00 A proč tam chcete? Proč jste se rozhodl do těch senátních voleb jít? Mluvíte o službě, ale co si od toho slibujete, že tam dosáhnete, prosadíte? - Je to pro mě opravdu pokračování nějaké služby. Chtěl jsem být prospěšný i dál, zužitkovat zkušenosti, které mám. I když chápu, že to není to, co by mě kvalifikovalo na to dělat politika a dělat senátora. Ale určitě to může pomoct. A chtěl bych se dál věnovat mým tématům, jako je nejen bezpečnost, ale bezpečnost v širším pojetí, což není jenom armáda, policie nebo obrana, ale je to celkově odolný stát, odolný region a funkční stát. A co si od toho slibuju jako senátor? Je to dostávat témata, která jsou místní, nahoru do celorepublikové politiky. Samozřejmě senátor není exekutivní role, senátor není samospráva, takže nebudu stavět silnice a dělat podobné věci. Ale myslím, že tomu regionu můžu prospět tím, že budu zvedat ty věci na centrální úrovni, můžu propojovat některé potenciály toho regionu výš. A samozřejmě Senát je pořád nějaká brzda, protiváha, pojistka demokracie.

3:30 Byl jste docela dlouho ve vrcholných armádních pozicích. Představujete si, že v politice byste snáz třeba prosadil některé věci? - Myslím, že můžu armádě pomoct tím, že mám pohled i zevnitř a že znám tu problematiku. A nejen armádě, ale obecně problematice obrany a bezpečnosti. Na druhou stranu, nejdu tam jako voják kopat jenom za armádu, ale to, co bych tam chtěl dosahovat, je širší než jenom armáda. A nemyslím si, že být v politice je jednoduché nebo je jednoduché ty věci prosazovat. Ale pravda je, že jsou témata, u kterých jsem bytostně cítil potřebu, že se mají řešit, ale jako voják jsem to řešit nemohl, a je to spíš na politicích, aby je zvedali.

4:30 A za této politické konstelace máte pocit, že bezpečnostní otázky jsou v tuto chvíli v nějakém ohrožení? - Nechci vládu nějak nálepkovat jenom proto, že kandiduji do Senátu, nebo do ní kopat. V tom, co deklaruje a co říká dnes, je spousta rozumných věcí. Otázka je ale rychlost a jestli se to pak bude reálně dít. Protože například tvrzení, že budeme spolehliví spojenci, že posílíme protivzdušnou obranu, že chceme revidovat a měnit krizovou a obrannou legislativu, což je určitě potřeba, tleskám. Pokud se to stane, to je sice fajn, ale potom také záleží, kolik budeme ochotni do toho investovat. Protože to není zadarmo. A uvidíme, jaké budou potom skutky.

5:00 Vy kandidujete jako nezávislý kandidát za hnutí STAN. A STAN v minulých sněmovních volbách mluvilo o Andreji Babišovi, který je dnes premiérem, jako o bezpečnostní hrozbě. Říkali, že otvírá dveře Rusku. Petr Fiala, premiér předchozí vlády, říkal, že nechce znovu ruské tanky v pražských ulicích. A vy zníte, že se nic neděje. - Já jsem neřekl, že se nic neděje. Já jsem řekl, že nechci nálepkovat a uvidíme, co budou z toho, co deklarují, dělat. Protože spoustu věcí dnes už deklarují trošku jinak, než to dělali před volbami. A myslím, že to nálepkování, kdo je ruský a kdo není, nám taky úplně neprospívá. Protože to dospělo k tomu, že jsme tak strašně polarizovaní, že se nejsme schopni bavit vůbec o ničem společně. I o těch věcech, kde konsenzus musí být, a to je minimálně bezpečnost, obrana, politika. Jsou určitě věci, které ve mně taky vzbuzovaly v předvolební rétorice obavy. A určitě i v některé rétorice, která je dnes. Ale na druhou stranu vláda deklaruje i věci, které bych rád, aby se děly. A teď je jenom otázka, jestli to zůstane u deklarací, nebo se to bude reálně naplňovat.

7:00 Vy ještě pořád trochu mluvíte jako voják. Ještě pořád z vás trochu cítím pozici náčelníka generálního štábu. Když bych si ale vzala to, jak ostře o vládě a o přístupu k bezpečnosti a k bezpečnostním otázkám mluví Otakar Foltýn, váš poměrně dobrý kamarád, jste spolu i ve Skupině D, znáte se velmi dlouho z armády, tak ten nenechá na vládě nit suchou a mluví o tom, že to nějaká forma ohrožení pro nás je. - Vláda je koalice, není to jedna strana. Vy jste se předtím ptala konkrétně na Andreje Babiše. Určitě jsou tam politické hlasy z vlády, které podle mě jsou v rozporu se zájmy České republiky. Jednoznačně. - Jaké? - Například, když slyšíte o tom, jak už se nemá dávat žádná podpora Ukrajině. Koneckonců v SPD, což je dnes vládní strana, byly v minulosti hlasy, jestli bychom měli dělat referendum a vystupovat ze Severoatlantické aliance a podobně. Ale i mainstream teď, co se ozývá, například, že nemá cenu navyšovat výdaje na obranu… A to si myslím, že je opravdu v rozporu s tím, co český občan potřebuje do budoucna.

8:00 Premiér Babiš říká, že nechce mluvit o válce, že chce mluvit o míru. Když byl na summitu Severoatlantické aliance v Ankaře, tak říkal, že ani na neformální večeři s lídry nemluvil o válce, protože tam byly manželky a ony to nemají rády. A vy, když jste varoval ve svých vystoupeních jako náčelník generálního štábu před tím, že bezpečnostní hrozby jsou velké, že se musíme připravovat skutečně i na to, že se to může týkat nás, tak vám Andrej Babiš vzkazoval, že cílem je, aby válka skončila. A ptal se, proč mluvíte o povinné vojenské službě, že se máte připravovat v bunkru a přestat strašit lidi. - To jsou politické deklarace Andreje Babiše. Navíc ještě v předvolební době, tak evidentně si myslel, že tím získá nějaké body. - Myslím, že to bylo v únoru 2024, to žádné volby nebyly. - Dobře, ale byl v opozici, snažil se sbírat body.

9:00 Mě zajímá, jestli opravdu vnímáte, zda je vláda bezpečnostní hrozbou, nebo ne? Opozice nám říká: „Oni nás vlečou na východ, otvírají dveře Rusku, marginalizují bezpečnostní hrozby, které nám hrozí.“ Tak jak to vidíte vy? - Bezpečnostní hrozba nebo riziko si myslím, že je hodně silné slovo. Byť někdy některé ty výkřiky mohou být hrozné, tak ale reálně vláda dnes netvrdí, že nebude plnit závazky. Vůbec není žádná diskuze o členství v NATO nebo v Evropské unii. Vláda dokonce řekla, že nebude měnit bezpečnostní strategii nebo obrannou strategii, protože to není potřeba. A ta je velmi explicitní a vznikla za minulé vlády a je velmi silná. Vláda říká, že bude posilovat obranu, odolnost státu, protivzdušnou obranu a že postupně bude navyšovat obranné výdaje, byť nevíme ještě jak. Takže rétorika se samozřejmě změnila oproti tomu, co bylo dříve. Bylo by proto dobré hlídat to, jestli to tak skutečně se bude dít, a pokud ne, tak to pojmenovávat. Ale hlavně, my jsme v demokracii, ať se nám to líbí, nebo ne. Vláda má mandát od voličů, a tak to je. A je potřeba voliče přesvědčovat o tom, aby vládu, pokud se jim nelíbí, prostě příště nevolili.

11:00 Je armáda v dobrých rukou pod velením Miroslava Hlaváče, vašeho nástupce? - Generál Hlaváč je zkušený voják, strávil mnoho let na všech možných stupních v armádě, od taktické úrovně, má odvelenou brigádu a brigádní úkolové uskupení, což je náš hlavní taktický prvek, čímž přispíváme do kolektivní obrany. A navíc působil asi osm let i ve velení armády. Takže si myslím, že má všechny předpoklady a znalosti k tomu, aby tu funkci zvládl. Samozřejmě funkce náčelníka generálního štábu není jenom o odbornosti nebo zkušenosti, byť ta je tam určitě potřeba, ale je to i o nějaké schopnosti ustát tlaky, třeba i politicky, být schopen ty věci komunikovat a být schopen za každou cenu vždycky dostát upřímným vojenským doporučením, byť se to třeba někomu nemusí líbit. To si myslím, že je na tom asi nejdůležitější. A v tomhle pevně doufám a držím mu palce, aby to zvládl dobře. A držím palce hlavně armádě.

12:00 A co Jaromír Zůna coby ministr obrany, nestraník a nominant hnutí SPD? Jak vnímáte jeho v čele armády? Tam se minimálně symbolicky dost projevuje to, že je nominantem hnutí SPD. Například se odmítá, podle všech dostupných informací, setkat se svým ukrajinským protějškem, což není v posledních letech standardní. - On to nějak popíral, že to tak úplně není s tím odmítáním setkání. Já se přiznám, že to fakt nejsem schopný posoudit, protože nevím, co si reálně řekli, neřekli, jakou korespondenci dostal, nebo nedostal. Pravda je, že tam je cítit vliv SPD. To je jednoznačné. Už třeba v tom, že mi zakázal moji poslední cestu na Ukrajinu, kterou jsem měl plánovanou. A co na to říct, ještě několik dnů jsem voják, byť na dovolené, ale pořád voják. Takže se teď nechci pouštět do nějakého ostrého hodnocení ministra obrany. Klidně to budu dělat, až nebudu voják.

13:00 Ze všech mých i jeho vyjádření, historicky, asi není překvapení, že na řadu věcí budeme mít rozdílné názory. A ten vliv SPD tam je, je to prostě ministr za SPD.

13:30 Mimochodem, proč odcházíte do civilu? Vám je 51, to ještě není tolik. Už jste nechtěl pro armádu pracovat? - Takhle to není. V armádě máte pevně daný kariérní řád a hodnost armádního generála má jeden člověk v České republice, a to je náčelník generálního štábu armády. A v okamžiku, kdy vám uplyne mandát náčelníka generálního štábu, tak už asi nemáte kam jít a jediná cesta je v zásadě jít do civilu. Jedině bych musel být požádán o to, abych prodloužil závazek, abych zůstal ve funkci. Což se samozřejmě nestalo, nepřekvapivě. A já bych s tím musel souhlasit. Přiznám se, že si myslím, že to je i dobře, že se má po těch čtyřech letech člověk ve velení měnit. Je to zdravé pro tu organizaci, je dobře, aby se dávala možnost postupu těm lidem dole. A přiznám se, že i kdyby mi to bylo nabídnuto, tak bych to nepřijal.

14:30 To asi nehrozilo, protože ministr Zůna říkal, že mezi jednou z jeho priorit je urychlit maximálně možně výměnu náčelníka generálního štábu, protože s vámi měl problém. Říkal, že si děláte politickou kampaň. I proto vám zakazoval třeba vystoupení v Otázkách Václava Moravce, i některé zahraniční cesty. Nedal jste tím, že jste tak nedočkavý a už letos kandidujete do Senátu, navíc jako nestraník za hnutí STAN, vlastně ministru Zůnovi i všem podobným kritikům za pravdu? - Možná ano, určitě to budou využívat, to je bezesporu. Mně to přišlo logické a mně opravdu není lhostejné, co se teď děje. Myslím si, že teď je potřeba se snažit Senát posílit. Navíc jsem chtěl kandidovat tam, kde v současné době žiji a kde jsem se i rozhodl, že chci žít do budoucna. Takže mi to přijde přirozené. Takhle to vyšlo. A nevím, jestli je to nedočkavost, to si nemyslím, já to vidím tak, že teď je správný čas.

16:00 Ministr vás ještě ostře kritizoval i teď, poté, co vyšlo najevo, že budete kandidovat, že to je nekorektní vůči armádě, že byste měl počkat. Navíc i když jste nestraníkem, formálně jste splnil všechny zákonné požadavky, tak vazeb na STAN je tam celá řada. Přes vaši manželku, oddával vás šéf výboru pro obranu, poslanec hnutí STAN a tak dále. Neškodí vám to? Ministr mluvil o tom, že to škodí armádě. - To je názor pana Zůny. Já si myslím, že ne. Oznámil jsem, že budu kandidovat ve volbách, které se dějí v době, kdy už budu mimo armádu. Já se snažím i teď, byť od 10. července jsem vlastně mimo pracoviště a už mi v podstatě dobíhá nějaká administrativní doba do pondělí, kdy se stanu plnohodnotně civilistou. Nejen, že jsem nic neporušil, snažím se i v této době vystupovat umírněně a nedávat záminky k tomu, aby třeba někdo útočil na armádu. Není to nic nového. A navíc od pana Zůny to zní poměrně úsměvně, že mě kritizuje, když sám skončil před pár měsíci jako voják a šel do politiky, navíc za hnutí, které svého času hlásalo vystoupení z NATO a podobně. On, který ve strukturách NATO pracoval a celý život to hájil. Nevím, v zásadě mě to nechává klidným. - To zní, že vy jdete v těch šlépějích, které razíte, a ministr Zůna angažmá za SPD popřel svoji předchozí kariéru. - Nevím, nechci ho hodnotit, to je jeho rozhodnutí. Spíše mě to pobavuje, když zrovna z jeho úst slyším kritiku.

18:00 A nepřemýšlel jste, že byste kandidoval jako nestraník i bez podpory hnutí STAN? - Já jsem se rozhodl pro tuto podporu, protože jsem se rozhodl poměrně pozdě, fakt dlouho jsem zvažoval, jestli do toho vůbec jít, nebo nejít. A v konečném důsledku jsem byl ještě do konce června ve funkci náčelníka generálního štábu. Do té doby jsem se tím opravdu, ale opravdu vůbec nezabýval a nechystal se na to jakkoliv. A nakonec mně přišla tato varianta prostě nejlepší, vzít si tu podporu. Navíc STAN je mi hodnotově přirozeně nejbližší. Není to žádný slib věrnosti. Pořád si zachovám nezávislost, žádný deal jsem s nikým neudělal, že bych měl hlasovat podle toho, jak mi řekne nějaká stranická základna. A přijde mi to férové.

19:00 A jak to teď máte s dalším vaším kamarádem Janem Veverkou, podnikatelem, záložákem, aktivním členem skupiny D, jedním z těch, kteří organizují projekt Drony Nemesis a další aktivity spolku Skupina D? Pořád bydlíte v jeho domě? - Bydlím. Mám pronajatý dům, který vlastní jeho společnost. Takhle to je. Je to naprosto transparentní od začátku. Platím normálně tržní nájemné, mám standardní smlouvu. Všechno jsem od prvního okamžiku hlásil na Národní bezpečnostní úřad, i protože mám nejvyšší bezpečnostní prověrku. A je to prostě tak. - A bude to tak? - Zatím ano a uvidíme. Teď ano, teď neplánuji žádnou konkrétní změnu. A jak říkám, právě proto, že by to někdo mohl napadat, byť by na tom nebylo nic divného, když vám kamarád třeba pomůže, ale já platím opravdu standardní tržní nájemné na standardní smlouvu jako kdokoliv jiný, kdo si pronajímá někde nějakou nemovitost nebo byt. A jediné, co tam jako je, že společnost, která to vlastní, je společnost mého kamaráda. Nevidím na tom nic špatného.

20:00 Oba figurujete ve Skupině D okolo Dronů Nemesis, které jsou pořád vyšetřovány policií. Tam byly dvě kauzy, jedna z nich už byla uzavřena s tím, že nedošlo k žádnému trestnému činu, jde o vyvážení dronů na Ukrajinu. Druhá věc je podezření ze zneužití části peněz přes spřízněnou společnost, přes kterou byly drony na Ukrajinu nakupovány. Chýlí se tohle vyšetřování nějak k závěru? - To se musíte zeptat orgánů činných v trestním řízení. Samozřejmě Skupinu D podporuji. Pokud nezjistím nějaké závažné skutečnosti, o kterých nevím, a jsem přesvědčený, že je nezjistím, tak nemám důvod je nepodporovat. Myslím si, že to je správná věc, tak jsem do toho šel. Na druhou stranu nejsem členem Skupiny D, jsem v podstatě nějaká forma záštity, jsem čestný předseda.

22:00 Co se týká ještě Honzy Veverky, tak jasně, je to můj dlouholetý kamarád, já si na něm vážím i toho, co dělá pro stát. A zdaleka to nejsou jenom teď Drony Nemesis, on i v minulosti různě nezištně pomáhal v armádě, v zálohách, sám byl v několika nasazeních. A Honza Veverka nikdy nebyl zbrojař, nebyl dodavatelem do armády, nikdy tam žádný střet zájmů v tomto směru nebyl, nebo že by se na to někdo takhle mohl dívat. A hlavně, já jsem opravdu držitelem nejvyšší bezpečnostní prověrky už asi 20 let.

26:00 Bude vás Jan Veverka sponzorovat v senátní kampani? - Tak to nevím, protože v tom jsme fakt na začátku, dáváme teprve dohromady věci ohledně účtu. - Vzal byste si od něj sponzorský dar na kampaň? - Kdyby mi to nabízel, tak samozřejmě proč ne. Ale konkrétně s ním jsem ještě ani nejednal. Nevím ani, jestli by chtěl, jestli mu pak zase stojí za to útoky v médiích, protože to samozřejmě někdo bude používat. Ale je to normálně bezúhonný člověk. Tak pokud by mi chtěl nějak přispět jako každý jiný občan České republiky s dobrým záměrem, tak proč bych to neměl akceptovat?

29:00 Jako náčelník generálního štábu, jste proslul poměrně ostrými výroky na různých armádních velitelských shromážděních, kde jste poměrně otevřeně mluvil o bezpečnostních rizicích, která hrozí této zemi, že by se na to lidé měli připravit. A znělo to, že výrazně jinak se připravit i mentálně, než je společnost mentálně připravena v tuto chvíli. Máte pocit, že se vám to za ty roky podařilo nějak posunout? - Na začátku jsem si stanovil svoji strategii nebo mapu, řekněme, co chci dělat a jak zvýšit připravenost a bojeschopnost armády, což byl můj cíl. A měl jsem pět takových hlavních oblastí. A jednu z těch oblastí, podpůrnou, ale časem se podle mě ukázalo, že je vlastně jedna z nejdůležitějších, jsem si pracovně nazýval podpora kultivace strategické diskuze v České republice. To znamená, abychom se v České republice reálně začali bavit ne o tom, jestli koupíme 30 aut nebo 40 a od které firmy, ale abychom se začali bavit fakt reálně, co nám hrozí, jaké jsou zájmy, k čemu armádu chceme mít, na co je potřeba se připravovat a podobně.

30:00 Pravda je, že řada věcí, které tady před třemi až čtyřmi lety vzbuzovaly obrovský humbuk a mělo to velkou pozornost, tak je dnes naprosto mainstreamový narativ v Evropě. Jsou to narativy, které říkají v podstatě všechny mé protějšky ve všech spojeneckých státech. - A u nás? - U nás, si myslím, že se to v mnohém posunulo.

33:00 Pojďte tedy úplně na rovinu jako politik říct, jak by se s lidmi o tom mělo mluvit. Co by odpovědný politik měl úplně na rovinu voličům říct v této souvislosti? Na co mají být lidé připraveni, jak to říct? - Jedna věc je říct, a máme to koneckonců i ve strategických dokumentech, začít si říkat základy, že ze zákona se na bezpečnosti země podílí každý občan. To je ze zákona.

33:30 Každý se na bezpečnosti země podílí a každý se na ní musí podílet. A v konečném důsledku populismus, že lidem říkáme: „Nebojte se, když něco bude, my vás zachráníme, všechno pro vás uděláme,“ tak to nebude. A to není jenom válka a armáda. To jsou i běžné krize. Dříve byli lidé daleko víc schopní se starat o sebe a pomáhat si navzájem. Dnes, když se bavíte s hasiči, kolik mají třeba technických výjezdů, tak to narůstá kvůli tomu, že někde v zahrádkářské kolonii spadl strom přes cestu, nebo že paní potřebuje pomoc, protože nemůže vylézt z vany. V minulosti bylo běžné, že zazvoním na souseda a on mi pomůže. Nebo zavolám Frantovi naproti a motorovými pilami spolu ten strom prostě pořežeme. A začíná to i ve škole, že s dětmi mluvíme na rovinu, jde o základní krizovou připravenost. Máme povodně, blackout, je třeba vědět základní věci, jako kam můžu volat, kam nemůžu volat.

34:30 Tady to začíná, protože v konečném důsledku na to ve válce potom narazíte. A když je ten systém pak hodně přetížený, ať už to je třeba nějaká masivní živelní pohroma nebo válečný konflikt, tak potom se stát už holt o každého v těch drobnostech nepostará, protože stát pak musí nějak prioritizovat svoje zdroje. A je důležité, aby byli lidé třeba i na tohle připraveni. Ale bezpečnost a koneckonců i obrana není jenom o armádě. To je o tom, že vám pojedou telekomunikace, že budou fungovat základní státní instituce, že Parlament bude schopen vyhlásit adekvátní krizový stav, že vám bude fungovat doprava v regionu, že se to nezapomíná. Podívejte se na Ukrajinu, tam je základ v tom, že stát dál šlape. Šlapou i samosprávy.

35:00 Co rovnou říct lidem do očí? Aby to pochopil každý. - Je potřeba lidem vysvětlit, že jsou věci, které nám hrozí. Že to není tak, že nic nehrozí. Že když se nebudu bavit o válce a chci se bavit o míru, tak to neznamená, že se jí vyhneme.