Vyšetřoval Mrázkovu vraždu: Trapně nás obvinili z krádeže stravenek

Minisérie České televize oživila příběhy tváří českého podsvětí devadesátých let. Řada z polistopadových kauz ale zůstává dodnes nedořešena.

Hostem Ptám se já byl bývalý vyšetřovatel Jaroslav Hruška.

Šestnáct let od vraždy kontroverzního podnikatele Františka Mrázka Česko stále nezná jejího pachatele. Příběh krále organizovaného zločinu, ale i jeho spolupracovníka Antonína Běly nebo bývalého majitele Discolandu Sylvie Ivana Jonáka a dalších představitelů porevolučního kriminálního podsvětí ale znovu vzbudily zájem s úspěchem seriálu České televize Devadesátky a dokumentárního cyklu Polosvět, který popisuje pozadí a především vyšetřování organizovaného zločinu devadesátých let.

Hned první díl šestidílného dokumentu se věnuje vraždě kontroverzního podnikatele Františka Mrázka z roku 2006, kterou se i přes mimořádné nasazení vyšetřovatelů dodnes nepodařilo uspokojivě dořešit.

Mezi tehdejšími vyšetřovateli byl rovněž Jaroslav Hruška. Ten se stal vedoucím speciálního týmu POKR, který vraždu kmotra podsvětí a dalších asi 35 podezřelých úmrtí dostal za úkol rozkrýt.

Proč některé případy z přelomu tisíciletí nebylo možné dodnes objasnit? A jak se organizovaný zločin proměnil?

Poslechněte si rozhovor v přehrávači v úvodu článku, nebo si pusťte video.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 - Pamatuji si na ten telefonát, kdy jsem se dozvěděl, že se v Praze v Durychovce střílelo a že mrtvým je František Mrázek.

2:00 - Všichni, kdo se pohybovali v téhle oblasti, měli ještě třeba předrevoluční paměť, věděli, že je to zlomová vražda a že se budou dít velké věci. Věděl to tehdy i ředitel našeho útvaru plukovník Jan Kubice, který říkal: Připravte se, tohle je zlom v českém podsvětí a budou se dít velké věci.

4:00 Vědělo se, že František Mrázek je úplně jiný lotr než ti, kteří tady pobíhali po republice a vykrádali samoobsluhy. Extraliga? Nevím, jestli si zaslouží tohle honosné označení, byl to prostě člověk, který se neštítil čehokoli a neštítil se ani útočit na principy tehdy vznikajícího demokratického státu: uplácel, korumpoval, vydíral. Chtěl mít kompro na všechny. Bylo mu jedno, jestli je to ministr, ředitel bezpečnostního sboru, vysoce postavený důstojník nebo člověk z justice. To byla věc, která byla velmi nebezpečná pro společnost.

7:00 - Kubice mi v rozhovoru řekl, připravte se na to, že budeme velmi nepohodlní, budeme šťourat v minulosti, budeme hledat motiv. A budou se cítit ohroženi všichni, kteří se o něj otřeli. Nemuseli s ním spolupracovat, mohli být třeba mezi vydíranými. Mohli to být lidé z politiky, státní správy, z justice, i od policie. My jsme byli jedni z mála, kteří tu věc chtěli objasnit. Začali jsme vadit. Inspekce přišla s trapným obviněním, že krademe šedesátikorunové cestovní příkazy. Jan Kubice se obrátil na vedení policie, na ministerstvo. Bohužel jsme se podpory nedočkali.

10:00 - Nakonec to vyvrcholilo odchodem Jana Kubiceho a dalších sta lidí, protože jsme neměli podporu. Útvar přišel o paměť. To se hodilo všem vekslákům a „prodavačům Karlštejnů“. Dostali se do velmi vysokých pozic.

12:00 - Teď se o tom natáčejí seriály, je to sexy téma, ale když jsme se chtěli bránit, tak nikdo nebouchl do stolu a slovo nám nedal.

16:00 - Vedení ministerstva nemá zákonné prostředky, jak ovlivňovat vyšetřování trestné činnosti. Chtěl jsem policii vytvořit podmínky, které já jsem neměl. Proto jsem na ministerstvo šel. Dostavil se opět pocit marnosti. Já jsem doufal, že se otevřou mnohem závažnější kauzy, o kterým policie věděla. Skončilo to příběhem Jany Nagyové a premiéra Nečase. V kontextu toho, kdo této zemi nejvíc škodí, jsem přesvědčen o tom, že někdo tehdy hodil ÚOOZ míček, oni ho sebrali a vůbec nepochopili, jakou hru hrají. Kauza posloužila k tomu, že se opět změnily politické poměry. Nešláplo se do věcí, které zemi skutečně škodily. Přišla vláda, která vůbec neměla mandát parlamentu. Byla to promarněná příležitost policie.