Společná evropská armáda je nebezpečná, iluzorní věc, říká analytik

Americký prezident Trump přitvrdil svá slova na adresu Ukrajiny. Prezidenta Zelenského označil za diktátora, který nemá mandát ze řádných voleb. Už také prohlásil, že Ukrajina si za válku může sama. Co máme dál čekat?

Hostem Ptám se já byl bezpečnostní analytik Vlastislav Bříza.

Prezident Spojených států Donald Trump dál stupňuje svoji kritiku na adresu Ukrajiny. Poté, co prohlásil, že si napadená země za válku může sama, přidal další tvrdé výroky týkající se její hlavy státu. Zelenského označil za diktátora, který podle něj přemluvil USA k poskytnutí finanční pomoci Ukrajině. Znovu mu také vyčetl, že odmítá uspořádat prezidentské volby a má jen malou podporu Ukrajinců.

Podle západních státníků včetně premiéra Petra Fialy (ODS) je potřeba takové výroky kategoricky odmítnout. S tím souhlasí i bezpečnostní analytik Vlastislav Bříza. Zároveň ale uklidňuje, že situace nemusí být tak vyhrocená, jak by to mohlo na první pohled vypadat. „Oba nevydrželi, ani prezident Zelenskyj, ani prezident Trump. A začali si to v uvozovkách na sociálních sítích rozdávat. Je to takové soupeření dvou kluků. Ale jsem přesvědčen o tom, že emoce zchladnou.“

K podobné roztržce podle něj brzy může klidně dojít i mezi Trumpem a Putinem, pokud vyjednávání nepůjdou podle představ amerického prezidenta. Ta odstartovala tento týden na schůzce delegací USA a Ruska v Saúdské Arábii, žádné konkrétní výsledky ale zatím nepřinesla.

O možném ukončení války na Ukrajině se přitom začíná jednat téměř tři roky od jejího vypuknutí. Ruská vojska se i v těchto dnech snaží dobývat další ukrajinské území a dál podnikají vzdušné útoky hluboko za frontou.

Jaké jsou možné scénáře vyjednávání o Ukrajině? Co musí Evropa dělat, aby si zajistila v budoucnu svoji bezpečnost sama? A má šanci se sama ubránit bez amerického jaderného štítu?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Když jste byl u nás ve studiu v listopadu, tak jste byl docela optimista, říkal jste, že si myslíte, že to nemusí být tak špatné, jak se mnozí obávají. Jak to vidíte teď, po měsíci Donalda Trumpa v úřadu? – Charakterizoval bych se jako realistický optimista. Myslím si, že i v dnešní době je to dobře, měli bychom mít optimistický úhel pohledu na to, jak to všechno dopadne. Můj názor byl na podzim takový, že prezident Trump zkusí vyjednat takzvané dvojkolejné řešení. Jsem o tom stále přesvědčen.

1:30 To znamená, že bude tlačit na obě strany, jak na stranu ukrajinskou, aby došla k nějakým ústupkům, tak na stranu ruskou, aby došla k nějakým ústupkům. A druhý postulát, který jsem říkal, že prezident Trump – a to se naplnilo víc než vrchovatě – změní dynamiku mezinárodních vztahů a mezinárodní bezpečnosti. To jsme viděli již vlastně od prvních dnů v úřadu. Nevím, jak vy, ale mám pocit, že prezident Trump neúřaduje měsíc, ale dva roky podle té intenzity, co jsme viděli.

3:00 Jak čtete ostré výroky, kterými nešetří Donald Trump na adresu Ukrajiny a prezidenta Zelenského? – Tam je potřeba to kategoricky odmítnout, odsoudit. Je samozřejmě nesmysl, že je prezident Zelenskyj diktátor, že nemá legitimitu, to je absurdní tvrzení. Protože podle válečného práva, ukrajinské ústavy, když je stát ve válce, tak nemohou být konány volby. Ostatně, jak to chcete technicky provést, když každý den čelíte stovkám útoků.

3:30 Bohužel můj dojem je, že mezi těmito dvěma lídry nebude fungovat, a ukazuje se, že v tuto chvíli nefunguje, chemie. A je pravdou, že pro prezidenta Trumpa je chemie důležitější než cokoliv jiného. On jedná impulzivně, jedná na první signální. Prezident Zelenskyj nebyl pozván do Rijádu. Byla mu oktrojována ta smlouva o nerostném bohatství, která vlastně znamenala, že velkou část ukrajinského nerostného bohatství dostanou Spojené státy výměnou za pomoc, nicméně nebyly tam budoucí bezpečnostní garance. Kdyby tam byly, tak jsem přesvědčen o tom, že prezident Zelenskyj nad tím i přemýšlí. Ale tuto smlouvu nepodepsal.

4:00 A to vypadá, že se to Donalda Trumpa dotklo. – Přesně, takže oba nevydrželi, ani prezident Zelenskyj, ani prezident Trump a začali si to v uvozovkách na sociálních sítích rozdávat. Je to takové soupeření dvou kluků. Ale jsem přesvědčen o tom, že nic se nejí tak horké, jak se uvaří, takže emoce zchladnou. A pořád jsem pozitivní v tom smyslu, že to pro Ukrajinu nemusí dopadnout špatně, opravdu.

4:30 Trump je prostě byznysmen a na něj by platilo podle mého názoru takové hezké staré české přísloví: Chceš-li kotě, žádej koně. Nahodí obrovskou vějičku, že chce něco velkého, viz Mexiko a Kanada, a ve finále chytil menší rybu.

7:00 A jak vnímáte komentáře, že Donald Trump jde těmi svými výroky Rusku, ruské propagandě na ruku? – Rusko bere vážně jenom to, co se mu líbí. Kdyby to bylo v jeho neprospěch, tak to nikdy neprezentuje a vůbec o tom nemluví. Ale víte, o čem svědčí to nešťastné tweetování prezidenta Trumpa s prezidentem Zelenským? To samé se za týden nebo za měsíc může stát Putinovi. Že bude úplně stejná roztržka, kdy Putin nepřistoupí na transakční, byznysovou politiku, protože se ukazuje, že Ruská federace nechce ustoupit ničím. Já jsem přesvědčen o tom, že prezident Trump nebude chtít vstoupit do dějin jako ten, který prohrál, když akceptuje všechny podmínky Ruské federace.

12:00 (k zapojení Evropy a její pozici v rámci vyjednávání) Americký ministr obrany Pete Hegseth minulý týden konstatoval doslova a do písmene, budu citovat: Hodnoty jsou velmi důležité, hodnoty jsou krásná věc, mluvme o hodnotách, ale s hodnotami nemůžete střílet. Nemůžete střílet se silnými projevy, nic nenahradí tvrdou sílu. To je absolutně výstižné. A my se občas divíme, že nejsme někam přizváni. Jak můžeme být přizváni k nějakým jednáním, když jsme roztříštěni? Podívejte se na ty schůzky, které byly i tento týden.

12:30 Je těžké, když jsme tak roztříštěni. A to je přesně i otázka budování společné evropské armády. Já jsem na toto téma velmi citlivý, protože to je nebezpečná, iluzorní věc, budovat společnou evropskou armádou nezávisle na NATO. To je špatně. Vždyť z podstaty věci paralelní struktury nikdy nefungují, navzájem se oslabí. Copak tady budeme budovat dvě armády? Vždyť to není možné. Ano, je potřeba nutně posilovat evropskou armádu, abychom byli soběstační a abychom měli slovo u toho stolu.

16:00 Kam se situace posunula teď a do jakých hranic je potřeba dostat Rusko, aby to pro nás bylo bezpečné? Jaké je to řešení, ke kterému míříme? – Pořád jsme ve fázi oťukávání. Protože schůzka, která proběhla v Rijádu, v žádném případě není klíčová. Ty týmy teď navzájem budou komunikovat, ať už telefonicky, případně se sejdou někde, aniž my bychom to věděli. A budou se snažit sladit, respektive objasnit si svoje stanoviska, svoje postoje.

19:00 Teď nemá smysl, když se mě někdo ptá nebo i vás, kde budou hranice, jak to bude vypadat přesně na mapě. Já nechci říct, že to je nepodstatné, to bych se rouhal. Ale daleko zásadnější je, jaké budou bezpečnostní garance. Protože jde o to, že když bude pouze příměří – a když se podíváte na mapu, tak ruská armáda stojí na severu v Bělorusku, stojí na východě v Rusku, stojí na jihu na Krymu –, tak obnovená ruská armáda poté, co přešla na polovojenskou výrobu, do toho osvědčená bojem, se může za tři, pět nebo sedm let přezbrojit a může si zbytek Ukrajiny vzít, když tam nebudou ty bezpečnostní záruky. Ale to je přesně to, co říká Amerika: Tak, teď to je na vás, Evropo, vydejte nějaké bezpečnostní garance, my budeme řešit Čínu.

20:00 Jak by bezpečnostní garance měly ideálně vypadat? – Z hlediska možností vnímám tři možnosti bezpečnostních garancí, které jsou víceméně pravděpodobné. Ideální varianta pro Ukrajinu, ale bohužel nejméně pravděpodobná by byl takzvaný západoněmecký model. Když v roce 1955 Spolková republika Německo, lidově západní Německo, vstupovalo do NATO, tak nemuselo uznat, že východní Německo není součástí Německa, a to je podstatné. Mohlo by to vypadat podobně: Vezmeme většinu Ukrajiny do NATO, zbytek budeme nějak akceptovat.

21:00 Variantou dva je korejský model, ten se jeví jako pravděpodobný. To by znamenalo, že bude uzavřeno nějaké příměří, viz demarkační linie mezi Severní a Jižní Koreou, a do Jižní Koreje, v tomto případě na Ukrajinu, budou rozmístěny jednotky, které budou hlídat příměří, budou hlídat hranici. – Jednotky z té koalice ochotných. – Přesně. Ta tam vyšle vojáky. Jenže to nesmí vypadat tak, že těch vojáků tam bude, jak se uvažuje, 10 nebo 20 tisíc. Ty nic nerozhodnou. Na to mají mezinárodní bezpečnostní vztahy teorii nástražného drátu. To je vlastně to nejhorší, co se může stát. Když tam pošlete takto malý kontingent, tak ruský voják o něj zakopne. Ten malý granát vybuchne, ale vy vtáhnete do války i přes ten malý kontingent státy, které jsou součástí NATO, které mají jaderné arzenály. A může vzniknout třetí světová válka. To je to nebezpečí malého kontingentu.

21:30 A pak je třetí model. A ten si myslím, že je nejpravděpodobnější a asi to nakonec tak skončí. A zkombinovat ho s druhým modelem. Třetí model je model jakéhosi ježka nebo dikobraza. To znamená, že ukrajinská armáda se vyzbrojí po zuby tak, že sama o sobě bude odstrašující silou vůči Rusku. K tomu ale nezbytně potřebuje Spojené státy.

29:00 Jak moc víme o tom, jakým způsobem svoji armádu posiluje Rusko? – Tušíme to velmi dobře. A je tam podstatná úloha Severní Koreje. Rusko samo o sobě nestíhá ani doplňovat ztráty své obrněné techniky, nestíhá ani vyrábět potřebný počet velkorážové munice, kterou na frontě vystřílí. Tak je to suplováno dodávkami ze Severní Koreje. Severní Korea k dnešnímu dni dodala více než pět milionů granátů velkorážové munice. To je obrovské číslo, to je vlastně téměř dvouletá spotřeba ukrajinské armády či půlroční spotřeba ruské armády. (…) Díky tomu může ruská mašinerie postupovat.

30:00 Nepřeceňujme ruské konvenční síly. Tak, jak se to jeví poslední rok, že pořád tlačí, tlačí. Ale jejich schopnost není zase taková, aby byly schopny postupovat někde na západní Evropu, to v žádném případě.

34:00 V případě, že by se Spojené státy stáhly z Evropy, a já jsem přesvědčen a doufám, že se tak nestane a doufám, že se tak nestane, tak by ruská jaderná převaha vůči Evropě byla deset ku jedné, drtivá převaha deset ku jedné. To se prostě a jednoduše nesmí stát.

35:00 Máte pocit, že je dostatečný důraz na tohle téma na české politické scéně, dostatečný důraz na to, že musíme přijmout maximální díl odpovědnosti za to, abychom zajistili naši i evropskou bezpečnost? – Ty příkopy jsou podobně velké jako mezi Ukrajinou a Ruskem, když vidím českou politickou scénu. Ale měl by tam panovat konsenzus jako v Polsku. V Polsku si také jdou ve většině politických témat politici po krku, ale vědí, že to nebezpečí hrozí z Východu a je potřeba se na tom shodnout, a nikdo proti tomu neprotestuje. U nás jsou bohužel někdy malichernosti nadsazovány nad celkovou bezpečnost.