Hromadí se nám problémy a začíná to probublávat na povrch, říká šéf IPR

Praha chce letos rekordně stavět. Rozjet se má více než desítka projektů za 50 miliard korun. Stejně jako další česká města ji ovšem stále brzdí zdlouhavé povolovací procesy a zastaralé územní plány. Jak se boj s byrokracií daří?

Hostem Ptám se já byl ředitel Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR) Ondřej Boháč.

Hlavní město na letošek ohlásilo zahájení rekordního počtu veřejných staveb. Někteří radní to dokonce označují za největší stavební boom za uplynulá desetiletí. Na více než desítce projektů za 50 miliard korun se kromě města jako investor podílí také stát. Prahu čeká například revitalizace Václavského náměstí, stavba Dvoreckého mostu nebo zasklení oblouků v opraveném Negrelliho viaduktu.

„Je skvělé, že se to daří, že se to konečně rozjelo. Nemyslím si, že nás to ale má uklidňovat. Ono se to trochu potkává najednou, jsou to dlouho plánované projekty,“ upozorňuje šéf Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR) Ondřej Boháč. Podle něj by hlavní město mělo dělat maximum pro to, aby taková výstavba byla standardem každý rok.

„My jsme tomu odvykli, ale v každém velkém městě v Evropě se pořád takové věci dějí, pořád jsou někde nějaké dopravní uzavírky a překlady, protože ta města se přirozeně vyvíjí, pořád do nich přicházejí tisíce lidí. I v Praze přibývá 10 až 15 tisíc lidí ročně.“

Ondřej Boháč byl za dobu svého působení v čele IPRu (kde je od roku 2017) vůči vedení města nejednou kritický. Svou práci popisuje jako „jízdu na tygru“, která mu ale dává smysl. Praha je podle něj stále skvělé město pro život, problémy se v něm ale bohužel hromadí a už probublávají na povrch. „Mrzí mě, že z toho nedokážeme vytěžit víc. V tom, co bychom mohli Praze dát, jedeme na méně než na 50 procent potenciálu.“

Zůstává Praha zakonzervovaným skanzenem, nebo se konečně někam posouváme? Měla by se prodražující se Vltavská filharmonie postavit za každou cenu? A povedla se oprava obchodního domu Máj?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Co značí ten letošní rekordní stavební boom v Praze? Konečně se ty procesy rozhýbávají? - To je výsledek dlouhodobé práce, kterou Pražané žijící ve městě nebo okolí nevidí. Je to výsledek dlouhodobých procesů. Tady se desítky let připravují nějaké věci a teď se jich najednou víc potkalo v jednom roce. Je skvělé, že se to daří, že se to konečně rozjelo. Nemyslím si, že nás to ale má uklidňovat, že už se to teď napravilo, protože ono se to trochu náhodou potkává.

3:00 Mě to neuklidňuje, mě to znervózňuje, protože v krátkém časovém úseku budete potřebovat hodně peněz na moc věcí. Místo aby se to rozložilo, možná to trochu zašpuntuje tu Prahu, bude hodně uzavírek, zároveň to může narážet na kapacity těch stavebních firem… - Jsou to stavby, které se zahajují, některé poběží dva roky, některé pět let. V průběhu se to natahuje. Ale spíš my bychom měli být zvyklí na to, že se takhle ve městě staví. Pořád to je to, co Praha potřebuje. My jsme tomu odvykli, ale v každém velkém městě v Evropě se pořád takové věci dějí, pořád jsou někde nějaké dopravní uzavírky a překlady, protože ta města se přirozeně vyvíjejí, pořád do nich přicházejí tisíce lidí. Do Prahy přibývá ročně 10 až 15 tisíc lidí.

3:30 A my jsme si zvykli, že to město už je hotové, nemusíme to řešit, a odvykli jsme si na to, že vznikají nová prostranství a nová infrastruktura. Taky se tomu adekvátně bráníme. Takže je skvělé, že se to rozjelo, ale máme udělat maximum pro to, aby tohle bylo spíš standardem každý rok.

6:00 To, že se to v Praze nedaří, rád popisuji na případu lanovky, která měla, možná povede z pražských Bohnic do pražských Dejvic přes řeku s tím, že by měla mezizastávku v pražské zoo, kam přijdou statisíce návštěvníků ročně. Ve všech městech, kde jsou lanovky, jsou turistickou atrakcí. Ale s odkazem na to, že by to narušilo ve městě krajinný ráz, to neprošlo posouzením vlivu na životní prostředí. Tak kde je chyba, jak tohle chcete změnit? - Řeknu vám žhavou novinku. Ministerstvo životního prostředí potvrdilo negativní dopad na krajinný ráz, to znamená, že ta lanovka nebude, už je to potvrzeno.

6:30 Je potřeba chránit krajinný ráz a je potřeba hájit památkovou péči, naše dědictví, ale v momentě, kdy to limituje normální rozvoj města a fungování města, tak je to něco, co nám škodí. My reálně máme ty procesy velmi komplikované. Zatím se moc nezjednoduší, v územním plánování to tak pořád je, stavební zákon nezměnil vůbec územní plánování a je to hlavní limit. Na to my jsme zatím nesáhli.

7:00 Praha má územní plán z roku 1999, tuším. - Ano, je to tak, 25 let. - Váš institut dostal za úkol vypracovat nový, tak kde to vázne? - Práce od nás, ta velká, už je dávno hotová. Zkreslit to město, dát tomu nějaký nový přístup, zase takový problém není. Hodně se posouvá oproti našemu plánování, které mentálně ustrnulo někdy v osmdesátých letech minulého století. Ale abyste ten plán mohl vydat a schválit, musíte ho projednat se státní správou, což jsou desítky dotčených orgánů. Potom se všemi městskými částmi a s veřejností. Je to v pořádku. Jen je ten proces u nás extrémně náročný. Státní správa má na všechno právo veta. A potom má obec velmi obtížně manévrovací prostor.

10:00 Nejviditelnější problém v Praze je bydlení, z bytů se stal v Praze nedostupný luxus. Tak podaří se tohle někdy odbourat? Nebo bude brzy městem pro milionáře a ostatní budou dojíždět, jak jste i vy sám už říkal. - Praha je pořád městem, kde vedle sebe žijí bohatí a chudí lidé. A je to správně. Je potřeba to udržet, udržet střední třídu a chudší vrstvy ve městě, protože jsou velmi důležití pro fungování města a pro sociální prostupnost. Nejsou tady žádná ghetta a podobně. Je to veliká hodnota Prahy, které si všímá Západ. Bereme to jako automatické, ale může to být do budoucna těžké udržet.

10:30 Bydlení není problém jenom v Praze, bydlení je problém všude ve světě. Ale my jsme velmi neakceschopní v tom řešení, města jako Mnichov, Barcelona nebo Kodaň mají daleko víc nástrojů. Starosta, primátor má daleko víc možností, jak ty věci řešit třeba ve vztahu ke státu, jak ty věci dojednávat, jak jim pomáhat. U nás je často jenom divákem těch procesů.

11:00 Vy jako primátor musíte mít možnost dohodnout se s vlastníky, s investorem, s obyvateli, se státní správou. A nemáte možnost v rámci jednoho volebního období takovou dohodu doručit. Obvykle to trvá třeba 15 let. To je klíčové, co by se mělo měnit.

17:00 Co říkáte debatám okolo nově otevřeného a zrekonstruovaného Máje? - Trochu zbytečně to řešíme, je to otázka vkusu vlastníka a otázka ekonomického modelu, který si tam nastavil. Je jeho odpovědností, jestli se mu to vrátí, nebo nevrátí. Chápu, že to je křiklavá věc, chápu, že to provokuje. Mně to nevadí, i když můj vkus kráčí taky jinudy.

18:00 Ta budova je kulturní památka, prošla velmi drsnou rekonstrukcí v devadesátých letech, kdy se řada kvalitních interiérů už nenávratně zničila. Co tam zůstalo hodnotné, je zachováno i nadále. Stavebně to není špatně, akorát je to obaleno nějakým příběhem a obsahem, který mnoha lidem nesedí, někomu může vyhovovat. Jsem na to zvědavý. Myslím, že to je určitá sociologická studie obyvatelstva Prahy, jestli tohle u nich i u návštěvníků bude, nebo nebude ekonomicky fungovat.

24:00 Vy rád říkáte, že Praha je skvělé místo pro život, vysvětlete nám, jak to myslíte. - Praha je místo, které je bezpečné, je krásné, které má skvělou veřejnou dopravu. Jenom je to jako u Cimrmana, kde se nám dole hromadí horníci. Nám se v dole hromadí některé problémy. Byty, školy a další jsou toho důkazem a začíná to probublávat na povrch. To znamená, v Praze se dnes skvěle žije, ale musíme víc zdynamizovat, zrychlit naše rozhodování a naši schopnost reakce na globální výzvy a trendy, abychom kvalitu, kterou dnes nezpochybnitelně máme, udrželi.

25:00 A není to protichůdné? Na začátku jste říkal, že si chceme zachovat ta dvě tři patra, nízkou hustotu, nechceme rušit parky a podobně. Tedy Praha zůstane, jak vy říkáte, taková hezká, skanzenovitá, ale za cenu, že už sem nikdo nový nesmí? - To není vůbec tak dramatické. Praha má strašně moc vnitřních rezerv a samozřejmě se počítá s tím, že se nějaký rozvoj bude dělat na okraji Prahy. Ale to neznamená, že máme z Prahy udělat Šanghaj. Vůbec ne.

25:45 Je to pořád všechno dostačující, když to budeme dělat v reálném čase a budou vznikat skvělé nebo nové čtvrti. A vůbec nemám obavu o to, že by se zničil ráz města, že by se hodnota Prahy poničila, všichni vidí střechy v centru, ale to je navrstvené architekturou, to není gotické, ani barokní město v jedné podobě, ani město 19. století, to se vrstvilo a my máme jenom pokračovat - Teď jsme nějakou dobu nevrstvili. -  Teď jsme nevrstvili a to je problém, že jsme se mentálně nastavili, že už nevrstvíme. A je to cosi nebezpečného.

28:00 Měl by se projekt Vltavské filharmonie postavit za každou cenu? Ten projekt se už prodražuje… - Praha ani Česko dnes není v rámci Evropy na investiční mapě. My nejsme pro zahraniční investory místem, kam by se dávaly peníze, vůbec. Pro to není žádný důvod, radši jdou do Polska nebo kamkoliv jinam. Máme velký potenciál a investory sem nedokážeme dostat. - Kvůli dlouhým povolovacím procesům. - Ano. To je opravdu velký problém. V Evropě se odehrává závod měst, velmi tvrdý, a my se ho ani neúčastníme. A právě tou filharmonií jsme schopni říct tomu světu, že to taky jde. Je to maják, který bude vidět a je schopen sem natáhnout daleko víc peněz a investice. I když si to třeba dnes reálně neumíme představit.

34:00 Vy jste vůči vedení Prahy i kritický. Nechtěl se vás někdy nějaký politik zbavit? - Někdy je to trochu jízda na tygru, ale já to beru jako veřejnou službu. Když mě odvolají, tak mě odvolají.

34:30 Spíš mě mrzí ta neefektivita. Že z toho nedokážeme společně, to znamená s radou města plus s dalšími městskými institucemi nebo orgány, vytěžit víc. V tom, co bychom mohli Praze dát, jedeme na méně než na 50 procent potenciálu.