Česko je v hledáčku Ruska, říká expert k útokům

Evropské země řeší sérii hybridních útoků. Naposledy dnes dánské úřady informovaly, že zmařily přípravy na ruskou sabotáž v tamních zbrojařských firmách. Jak vážná situace je? A jak je na tyto hrozby připravené Česko?

Hostem Ptám se já byl bezpečnostní expert a bývalý vysoký představitel české zahraniční rozvědky Jan Paďourek.

Hlavním cílem aktuálně odhalené ruské sabotáže v Dánsku bylo podle tamní kontrarozvědky zastavit dodávky pro ukrajinskou obranu a zastrašit zemi, aby dále nepodporovala Ukrajinu.

Zpravodajské služby obvykle o podobných věcech mlčí. V tomto případě byl však podle nich výběr cílů a přípravy tak konkrétní, že považovaly za nutné zveřejnit informaci, že „se jedná o hrozbu, kterou je třeba brát vážně“.

Chystaný útok je dalším z řady incidentů, na které v posledních týdnech upozorňují média v různých evropských zemích, včetně těch sousedících s Českem. V Německu naposledy včera vybuchl u hlavního vlakového nádraží v Augsburgu neznámý předmět a zranil dva lidi.

Podle německého ministerstva vnitra jsou za špionážní a sabotážní akce po celé Evropě zodpovědní Rusové. Do „známého vzorce ruských hybridních operací“ zapadá i útok na letiště Lipsko/Halle, kde zaměstnanec objevil v noci na 5. srpna dron s výbušninou poblíž ukrajinského letadla Antonov. Jiné nákladní letadlo, které se chystalo přistát, muselo přistávací manévr přerušit a srazilo se s „neznámým letícím objektem“. Podle německých úřadů útok provedli naverbovaní agenti najatí ruskými státními orgány. Moskva obvinění odmítla.

Na dění v Německu už reagoval i premiér Andrej Babiš (ANO). Tyto incidenty jsou podle něj velmi vážné a musí být důkladně vyšetřeny. Česko je také připraveno spolupracovat s Německem a dalšími evropskými a transatlantickými partnery a podpořit veškerá nezbytná opatření k posílení společné bezpečnosti.

Na zhoršující se bezpečnostní situaci upozorňuje i nová zpráva Bezpečnostní informační služby (BIS) za rok 2025, podle které počet odhalených sabotážních útoků v Evropě koordinovaných z Ruska od druhé poloviny loňského roku opět vzrostl. V Česku se loni podle BIS nepodařilo u žádného incidentu spolehlivě potvrdit, že by šlo o útok řízený z Moskvy.

Zareagoval kabinet na poslední incident v Německu přesvědčivě? A jak budou ruské útoky na Evropu postupovat dále?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 O čem svědčí pokusy o sabotáže a útoky na Slovensku, v Německu, teď nejnověji v Dánsku, to vše během posledních pár týdnů? Zhoršuje se intenzita hybridních útoků Ruska na evropském území? - Troufám si v této souvislosti hned na úvod říci, že tyto útoky nejsou ničím novým. Protože my podobné akce sledujeme po celé Evropě už minimálně dva a půl roku. To znamená, že se jedná o jakýsi vývoj. Ale tady bych chtěl říci, že souhlasím s vaším tvrzením, že situace se zhoršuje, těch útoků přibývá. Ty útoky bývají daleko sofistikovanější a zároveň tedy samozřejmě i nebezpečnější. A možná velké publicitě, která to teď celé doprovází, trochu napomohla spolková vláda, která právě v rámci atribuce ukázala směrem na možného zadavatele těchto teroristických nebo chcete-li i jiných útoků, a tím pádem je medializace poněkud vyšší, než byla třeba v minulosti.

2:30 Před rostoucí intenzitou nejrůznějších forem útoků varuje i Bezpečnostní informační služba ve své nejnovější výroční zprávě. S čím to podle vás souvisí, že roste intenzita ruských hybridních útoků? Je to tím, že třeba dosud nefungovaly tolik, jak si Rusko představovalo, tak je zintenzivňuje? Nebo naopak fungují a Rusko má pocit, že když ještě zvýší intenzitu, tak snáze dosáhne cílů, o které mu jde? - Úplně na začátek jenom malá vsuvka: Bezpečnostní informační služba, vlastně celá bezpečnostní komunita této země a evropských států před těmito nebezpečnými jevy varuje daleko delší dobu, než je loňská zpráva. Když se podíváte do předchozích zpráv, tak už tam ty věci určitě najdete. Já si myslím, že náš protivník, a tady se nezdráhám úplně naplno říci, že se jedná o Rusko, vyvíjí určitou snahu, aby sabotážní, teroristické útoky vypadaly jako náhodné útoky, které mezi sebou vlastně nemají nic společného. Ale právě opak je pravdou, podle mého názoru.

3:00 Jedná se o jednoznačný vzorec, který je tady uplatňován. Ta situace eskaluje i s ohledem na vývoj válečného konfliktu Ruska na Ukrajině, kde se Rusku ne úplně daří. A Rusko se snaží nějakým způsobem, v tomto případě prostřednictvím státních sabotáží, tu situaci nějakým způsobem ovlivňovat. Samozřejmě, že úplně v první řadě se jedná o to, aby byly nějakým způsobem eliminovány, nebo ideálně zastaveny dodávky vojenského materiálu na Ukrajinu. Ale má to samozřejmě ještě další rozměr. Rusko se tímto snaží vyvolat v evropských zemích chaos, strach, jakousi nejistotu, že stát je připraven a schopen ochránit své občany. Ale zároveň, a to prosím v neposlední řadě, nás testuje. Jsou to nejrůznější testy, kdy sleduje naši odolnost, kdy sleduje naši připravenost. A samozřejmě sleduje i naše reakce.

5:00 Řekl byste, že bylo pro Rusko hodně nepříjemné to, jak relativně rychle a naprosto jednoznačně německá vláda právě Rusko pojmenovala jako pachatele pokusu o útok na letiště v Lipsku/Halle? - Jsem bytostně přesvědčen o tom, že Spolková republika má k tomu tvrzení důkazy, a proto tak sebevědomě vystoupila. Samozřejmě, že tato atribuce je pro Rusko velmi nepříjemná. Je to situace, kterou nemůže úplně vítat, protože nechce být s těmito útoky oficiálně spojováno. Ale na druhou stranu si myslím, že ty útoky určitě budou dál pokračovat a jejich intenzita může být ještě daleko větší, než je dnes.

6:00 A je nějaký důvod, proč bylo zrovna Německo jako cíl tohoto poměrně velkého pokusu o útok? - V prvé řadě Německo je samozřejmě jedním z klíčových podporovatelů Ukrajiny v jejím boji proti ruské agresi. Je to jeden z významných dodavatelů vojenského materiálu. Spolková republika je obrovská a velmi důležitá evropská země a členská země NATO. Takže se to dá vyložit tímto způsobem. Ale Německo je ještě takový trochu jednoduchý cíl z hlediska své minulosti. Rusko se teď snaží vlastně celý ten narativ otočit. A pokud se podíváte na oficiální reakce Kremlu, které zazněly možná ještě předtím, než spolkový kancléř vůbec potvrdil skutečnost, že za tím stojí ruští agenti, tak oni celou tu situaci obrátili a ve své domácí propagandě ze sebe udělali oběť a z Německa udělali viníka.

6:30 Německo viní z toho, že se snaží situaci eskalovat, že používá metody, které používalo nacistické Německo před druhou světovou válkou. Tady mám třeba například na mysli, a to právě z Kremlu zaznělo, zneužití požáru Říšského sněmu, kdy to nacistická vláda samozřejmě hodila na svoje oponenty a tak dále. A nezapomeňte, že Rusko používá tento nacistický narativ i na Ukrajině, kdy hovoří o tom, že bojuje s nacismem. Takže teď je spojka a propojení na Spolkovou republiku Německo a na jeho minulost celkem logická.

9:00 Navíc se zdá, že útoků v Německu je mnohem větší množství, nebo respektive různých drobných sabotáží, protože přichází jedna zpráva za druhou. Třeba různé sabotáže okolo elektrických rozvoden, byť tam ještě nejsou úplně jasné hmatatelné důkazy. Nakolik je z vašeho pohledu jisté, že za těmi aktivitami je právě Rusko? Protože třeba od některých politiků, například od vládního poslance Libora Vondráčka, jsem v České televizi slyšela říkat, že to přece není jasné, že za tím stojí Rusko, že přece musíme počkat až na rozhodnutí soudu, jestli soud uzná někoho pachatelem té sabotáže, nebo ne. - Myslím, že to vysoce hraničí s absolutní pravděpodobností, protože jestliže spolková vláda dospěla k tomu svému prohlášení, tak má bezpochyby jasné důkazy, které to potvrzují. Jestli chceme zpochybňovat tyto atribuce, tak to můžeme dělat, ale je to, myslím, docela marná práce. Podívejme se i na případ Vrbětic, kdy bylo zcela jednoznačně zjištěno a vyšetřeno, že za tím stáli zpravodajci ruské vojenské zpravodajské služby GRU. Takže z toho hlediska o tom nepochybuji.

9:30 Na druhou stranu musím říci, že intenzita útoků je opravdu vyšší, než byla v minulosti, konkrétně tedy na území Spolkové republiky, ale i v jiných zemích. Podívejte se do Polska a dále. A já bych tady chtěl říci, že se může samozřejmě stát, že v průběhu vyšetřování se narazí i na nějaké jiné okolnosti. Nechci tady samozřejmě předjímat, ale jako takový příklad, který potvrzuje to, co si myslím, a to, co říkám, je, že samozřejmě nějaký podobný teroristický nebo sabotážní útok mohou spáchat i nějaké skupiny, které jsou svým způsobem třeba ideově nebo ideologicky Rusku blízké.

10:00 Vy jste řekl, že cílů má Rusko hned několik: zastavit nebo ohrozit dodávky zbraní na Ukrajinu, vyvolat chaos, vyvolat strach, testovat vůbec Evropu a její připravenost. Tak co ukazují ty reakce? Daří se mu to? - Myslím, že se jim víceméně daří. A dovolím si tady nabídnout ještě jeden pohled, protože vyšetření jenom jednoho konkrétního skutku, jednoho konkrétního teroristického útoku nebo sabotáže je právě pro ustanovení zadavatele nebo vykonavatele toho útoku velmi složité. My ale dnes máme po celé Evropě desítky a možná nižší stovky takových teroristických útoků. A pokud si uděláte analýzu všech těchto událostí, které se v Evropě třeba za posledního dva a půl roku staly, tak dojdete k závěru, že to má některé velmi jasné společné jmenovatele.

10:30 A jeden z těch jmenovatelů je, jak jsem na začátku říkal, že Rusko se snaží o to, aby ty útoky vypadaly jako náhodné, že vznikají bez jejich přičinění. Ale na druhou stranu jedna zásadní věc všechny ty útoky spojuje, a to je popiratelnost všech těch skutků. To znamená, že Rusko páchá velmi sofistikovaně, velmi promyšleně a velmi profesionálně tyto útoky tak, aby je vzápětí mohlo popřít. A to se také děje. Takže pokud se podařilo spolkové vládě a spolkovým bezpečnostním orgánům vyšetřit ten případ tak daleko, že jasně ukazují na viníky, tak je to velký posun.

12:00 Jak se vůbec proměnily ty útoky v průběhu let? - Chci ještě říci k Vrběticím, že to byl možná jeden z prvních velkých útoků na Evropu, který něco předznamenal. A ono se to ve své podstatě potvrdilo. Co se týká ruských aktivit, tak tady bych chtěl připomenout, že i tato situace se v čase a v relativně krátkém čase velmi, velmi vyvíjí. Rusko se velmi poučilo ze svých chyb. Teroristický útok ve Vrběticích spáchali přímo kmenoví pracovníci, zpravodajští důstojníci ruské GRU, kteří přijeli do České republiky. A ten čin naplánovali a přímo na místě ho realizovali. Rusko, ale jak už jsem říkal, se poučilo ze svých chyb. A taková zajímavá skutečnost je, že ruské služby oprášily sabotážní doktrínu bývalé KGB. To byla doktrína, která byla vypracována v 70. a 80. letech minulého století. A za velmi aktivní účasti i první hlavní správy Státní bezpečnosti bývalého Československa a německé Stasi, východoněmecké zpravodajské služby. A tato sabotážní doktrína byla vypracována KGB právě proto, aby mohly být realizovány sabotáže v případě nějakého konkrétního válečného konfliktu mezi Varšavskou smlouvou a státy NATO. A připomenu ještě velmi důležitou věc, že Sovětský svaz tu doktrínu v praxi fakticky nikdy nerealizoval.

13:00 Teď ruské zpravodajské služby tuto doktrínu oprášily, svým způsobem zmodernizovaly. A nové na tom je, že prezident Putin vydal pokyn, že se ta doktrína už realizuje v praxi. Což je doprovázeno všemi okolnostmi, které tady teď zrovna popisujeme. Zároveň ruské služby začaly používat velmi moderní technologie. To znamená, že udělaly pomyslný krok z 20. do 21. století a začaly používat systém, kterému se říká outsourcing. To znamená, že začaly používat spolupracovníky třeba i na jedno použití. A vy všichni už jste určitě slyšeli o takzvaných telegramových agentech, to znamená prostřednictvím různých sociálních sítí, v tomto případě hlavně sítě Telegram, se Rusko snaží a snažilo rekrutovat možné spolupracovníky, kteří by byli ochotni za úplatu některý takový čin vykonat. Cílilo to vždycky na lidi, kteří jsou v nějaké špatné sociální situaci, kteří mají dluhy, kteří mají nějaké osobní problémy. Ale myslím, že situace se vyvíjí dál a ruské služby se teď více zaměřují na kriminální elementy, které jsou schopny tyto věci uskutečnit.

18:00 Existuje nějaké srovnání mezi těmito akcemi, které chystají ruské tajné služby v Evropě, a třeba různými teroristickými útoky, které v minulosti byly připravovány zejména organizacemi kolem Islámského státu a tak podobně? Které v něčem měly podobné cíle, protože i ony měly navodit strach mezi západní společností, měly navodit určitou nedůvěru v řízení jednotlivých zemí, měly vést k tomu, aby si lidé na Západě sami přespříliš omezovali různé osobní svobody. - Určitě, protože podstata terorismu je všude stejná. A vy jste velice přesně a vyčerpávajícím způsobem ty důsledky popsala. Takže z toho hlediska tam určitě jakási paralela je. I když asi cíle jako takové budou odlišné, právě v geografické rozdílnosti použití těchto prostředků. Rusko, kromě toho, že se samozřejmě především a hlavně v tuto chvíli snaží zastavit evropské vojenské dodávky Ukrajině, má druhoplánově obrovský další cíl: vybudovat z Ruska opět impérium, které bude ovlivňovat situaci ve světě a především ve východní a střední Evropě. Snaží se tady znovu obnovit svůj vliv a rozbít struktury, které jsou dnes ještě funkční.

20:00 Na co se máme připravit? Protože všechny evropské bezpečnostní složky a služby varují, že tyto útoky budou narůstat. - Já jsem tady říkal, že Rusko mimo jiné testuje naši připravenost a testuje naši odolnost. A pokud jste se zeptala, na co se máme připravit, tak já bych možná tu otázku malinko posunul směrem, jak se máme připravit. A myslím, že opravdu reálně správná reakce není zbrkle, hystericky hledat nějakou odvetu, ale opravdu se už konečně začít naprosto systematicky připravovat na zvyšování odolnosti státu, samozřejmě i soukromých firem, ale v neposlední řadě i jednotlivých občanů.

20:30 Nechci dávat za příklad nějaké modely, které jsou z dnešního hlediska pro nás nedostižné. Mám na mysli například finský bezpečnostní model, kdy společnost ten model buduje kontinuálně od roku 1945 do současnosti a už pochopila, že úplně každý připravený člověk daleko lépe zvládne krizi, než když bude jenom spoléhat na stát a na státní složky. Z toho hlediska bych apeloval na českou vládu, aby tyto věci opravdu brala velmi vážně a začala nějaký daleko sofistikovanější proces zvyšování odolnosti na všech úrovních, které jsem před chvilkou popsal.

22:00 A jakým způsobem podle vás vláda postupuje? - Musím říci, že na rozdíl od toho, co jsme slyšeli v předvolebních kampaních, je realita přece jenom malilinko pozitivnější. To znamená, že i tato vláda pochopila, že musí investovat do bezpečnosti. A bezpečnost je neskutečně nákladná záležitost. Trochu mi někdy vadí, a slyším to velice často z řad nejrůznějších vládních politiků a poslanců, že akcentují daleko jiné priority, než je bezpečnost. Ale uvědomme si, prosím, že pokud nebude tato země bezpečná, jestliže tato země bude neschopná se bránit, tak potom všechny další priority jsou naprosto zbytečné. Takže bych opravdu apeloval na to, aby se zvyšování odolnosti věnoval stát daleko více, než je tomu doposud.

23:00 Na druhou stranu, velká složka celé připravenosti je i mentální připravenost české společnosti na to, aby si připustila, že nějaké krize hrozí a že těm krizím musíme být připraveni čelit. Vy jste působil na ministerstvu vnitra za doby Víta Rakušana a mimo jiné jste se podílel na přípravě příručky 72 hodin. A v jednom rozhovoru jste popisoval, že jste do té příručky ani nemohli napsat, že to je příručka, která se týká i případných válečných situací, protože slovo válka ve veřejném, politickém kontextu nelze použít. - Tak to bylo. A dokonce si ještě vzpomeňte, že jsme museli tu příručku distribuovat až po parlamentních volbách, protože jsme nechtěli riskovat skutečnost, že tehdejší opozice by tento, podle mého názoru naprosto zásadní počin, mohla zneužít k tomu, že by nás označila nakonec za válečné štváče. Ta příručka se netýká pouze a jenom případných válečných konfliktů, které, dá-li pánbůh, tady snad ani nikdy nebudou. Ale na druhou stranu se týká všech dalších krizí, jako jsou povodně, jako je blackout. A já si myslím, že v tomto případě Česká republika nebo třeba i konkrétní firmy nejsou úplně připraveny.

24:00 Ta příručka měla být návodná, aby si lidé uvědomili, že se může stát opravdu něco nečekaného, rychlého. A 72 hodin, to je popis prvních tří dnů, protože náš skvěle fungující integrovaný záchranný systém samozřejmě během těch prvních tří dnů bude věnovat svoji pozornost jenom těm, kteří jsou opravdu v ohrožení života. To znamená, že ti, kteří se mohou postarat o sebe sami, se musí postarat o sebe sami. A ta příručka poskytovala jakýsi návod, jak se na to připravit.

26:00 Jak jste sledoval nedávné reakce politické reprezentace na dezinformační kampaň, která měla za cíl rozeštvat česko-polské vztahy. Byla to smyšlená dezinformační kampaň o tom, že Polsko oživuje staré územní nároky vůči České republice, nároky týkající se Těšínska. - Musím říci jednu strašně důležitou věc, kterou jsem zapomněl, že všechny ty sabotážní útoky mají jednu takovou skrytou část, skrytou polovinu, která se ale objeví vždy ihned poté, co se sabotážní útok nějakým způsobem medializuje. Je to obrovská dezinformační vlna, která následuje poté. Příkladem je například to, o čem jsem mluvil, že v případě útoku v Německu se stalo to, že najednou Rusko samo sebe vydává za oběť a Německo označuje za viníka.

27:00 Česko-polský spor je další úplně jednoznačně klasická ukázka hybridních operací, které náš protivník tady v Evropě realizuje. Myslím, že reakce ze strany české vlády měla a mohla být daleko aktivnější. Daleko aktivnější tady byla občanská společnost a sami lidé, kteří potom pomohli demonstrovat jednotu mezi Polskem a Českou republikou a ve své podstatě tuto dezinformaci zašlapat do země tím, jak zareagovali.

28:00 Premiér Andrej Babiš v té souvislosti řekl, že o tom nevěděl, že se o té kampani dozvěděl z médií a nikoli od tajných služeb, jak by očekával. A vlastně tím trochu zanesl zrnko pochybnosti o tom, jestli v tomto případě české tajné služby pracovaly dobře. Jak to jako letitý zpravodajec vnímáte? - Mně se to samozřejmě těžko hodnotí takhle z povzdálí, protože už nejsem součástí zpravodajské komunity. Ale na druhou stranu musím říct, že pokud se to stalo, tak to samozřejmě chyba je. Pokud premiér a vláda České republiky nebyli informováni včas o těchto tendencích, tak to chyba je.

30:00 V Česku není případů ruských sabotáží a ruských útoků až tolik, a teď to prosím berte s rezervou, třeba vůči zmíněnému Německu. Čím to je? Je to tím, že nejsme pro Rusko tak atraktivní zemí, pokud jde o cílení různých hybridních útoků, anebo je to třeba tím, že naše bezpečnostní složky pracují tak dobře, že velkou část z toho dokáží odhalit? - Obojí bude pravda. To znamená, Rusko soustředí svoji pozornost na velké státy Evropské unie, které si označilo za svoje hlavní protivníky. Vedle Německa je to Polsko, kde můžete sledovat také relativně velký počet těchto sofistikovaných útoků. Ale na druhou stranu, a teď tady nechci strašit anebo malovat čerta na zeď, ale Česká republika samozřejmě bude nějakým způsobem také v nějakém fiktivním seznamu možných útoků. Což už se tedy i stalo. Znovu připomínám, že obrovský útok ve Vrběticích byl na našem území. To znamená, že tam došlo k obrovským materiálním škodám, ale bohužel i k úmrtí dvou našich spoluobčanů. Takže si myslím, že Česká republika jako stát, který zásadním způsobem stále pomáhá Ukrajině, určitě je v ruském hledáčku, stejně jako ostatní jmenované země.