Uhlová: Romové riskují, že si znepřátelí lidi, kteří se jich zastávali

Napětí mezi romskou a ukrajinskou komunitou v některých českých městech stoupá. Romové po několika incidentech mluví o tom, že mají strach a bojí se o své rodiny, organizují protestní pochody. Jak vážná situace je?

Hostem Ptám se já byla romistka a redaktorka deníku A2larm Saša Uhlová.

Napětí mezi Romy a uprchlíky z Ukrajiny v Česku roste od června po incidentu v Brně, při kterém poblíž brněnské přehrady zemřel mladý Rom. Podle nepotvrzených informací byl útočníkem Ukrajinec, policisté pouze uvádějí, že šlo o cizince.

Od té doby došlo na protesty a potyčky také v Krupce a Bílině na Teplicku nebo třeba v Pardubicích. Eskalující problémy se snaží mírnit policie, která vyvrací přibývající dezinformace o údajných únosech romských dětí a fiktivních útocích. A prošetřuje další incidenty.

„Tady na demonstracích zněly věci jako „cikáni do plynu“, nikdo si tím moc hlavu nelámal. Teď si nemyslím, že by ti Romové vzali ve velkém zbraně do ruky, oni jsou hrozně mírumilovní. Já vlastně obdivuji to, že se tolikrát stalo, že někde byly demonstrace a pochody proti Romům, to je hrozná psychická zátěž, a ti Romové to vždycky nějak dali, vždycky to někdo uklidnil a nikdy nešli na žádnou odvetu. Takže mám nějakou víru v to, že to dají,“ myslí si Uhlová.

Pokud ale vláda nezačne situaci řešit, konflikty podle ní budou pokračovat.

Jak silná nespokojenost mezi Romy je? Kam až může situace dojít? A co může vláda udělat pro zklidnění napětí?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Je to taková vlna, kdy se šíří různé zprávy a lidé na to reagují emotivně, není to něco, co bychom v Česku neznali. V roce 2008 nebo 2009 a 2013 tady byly demonstrace etnických Čechů vůči Romům a mělo to vlastně v něčem podobnou podobu, to znamená, že to prostě bylo vyprovokováno. (…) Ten mechanismus je známý. Nové je to, že Romové nejsou cílem nenávistných demonstrací, ale jejich aktéry.

2:30 Je to celorepublikový problém, nebo jsou to ojedinělé a nesouvisející případy, jak říká zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková? – Ani jedno. My Češi míváme zvyk říkat Romové a myslíme tím všechny Romy. Netýká se to zdaleka všech Romů, ale lze tam nalézt nějaký společný jmenovatel a zároveň žijeme v době, kdy lidé komunikují přes sociální sítě, to znamená, že ty informace se velmi rychle šíří i mezi ostatními.

3:30 A jak byste pojmenovala to pojítko mezi jednotlivými událostmi? – Romové, zejména ti chudí, kteří mají různé sociální problémy, žijí s pocitem, že na ně stát a většinová společnost zapomínají a neřeší jejich problémy, což je pravda. Je to taky nějaký způsob, jak se mobilizovat a dát o sobě vědět. – Když někteří odborníci mluví o tom, že to je odraz dlouhodobé neutěšené situace, že vyhřezla na povrch nějaká dlouhodobá frustrace části romské komunity, to je to, o čem mluvíte? – To mají samozřejmě pravdu, je to dlouhodobý problém. Od 90. let je to pro Romy velmi složité období, spousta lidí přišla o bydlení, o práci, byla tady celá řada rasistických útoků a společnost se k tomu nijak nepostavila.

5:00 A pak je tady další problém, a to segregované školství. Výzkumy říkají, že dezinfu uvěříte snáz, když nemáte důvěru ve státní instituce. Nesouvisí to se vzděláním jako takovým, nicméně pokud vy to vzdělání nemáte, a tím pádem máte ještě horší přístup na trh práce a možnosti se v té společnosti pohybovat, tak vaše důvěra v instituce bude samozřejmě nižší. Velká část Romů, kteří jsou nevzdělaní, žijí v chudobě a potýkají se s nějakými problémy, samozřejmě státu nevěří. A vlastně skupina toho dezinfa je místo, kde se cítí v tuhle chvíli přijatí. Po těch dezinformačních kanálech teď chodí zprávy, které jim dávají pocit sounáležitosti.

7:00 Zajímalo by mě, jestli to BIS (Bezpečnostní informační služba, pozn.red.) nebo bezpečnostní složky státu řeší. Na část Romů to má opravdu velký dopad a to už sleduji delší dobu, už od covidu.

11:00 Na těch protestních romských pochodech jsme teď viděli představitele nacionalistické scény, jak je to možné? – Oni využívají té situace a získávají dočasné spojence. Ve chvíli, kdy by se jim povedlo třeba hypoteticky, to se nemůže povést, vyhnat všechny Ukrajince ze země, tak se zase obrátí na ty Romy. Oni potřebují někoho, proti komu můžou namířit tu nenávist, frustraci společnosti. (…) Mám spoustu romských kamarádů, kteří to vidí jasně a nikdy by s nimi nespolupracovali, znám lidi z romské elity. Ale to, že se někdo najednou po letech cítí přijatý a skočí na to? Tak já se tomu nemůžu divit.

14:30 Jako důvody pro současné potyčky se uvádí frustrace Romů, že vláda Ukrajincům pomáhá. Je oprávněná? – Ta frustrace oprávněná jistě je, ale ve skutečnosti to tak není. Vláda v první chvíli pomohla, ale řada Ukrajinců bydlela na mnoha nevyhovujících ubytovnách, ne všechny děti se dostaly do škol, zároveň vláda tu podporu teď stopla. Tímhle krokem jim sebrala tu podporu na bydlení v té podobě, jak byla, a zároveň je vlastně nahání do práce načerno. A já v tom vidím spíše vznikající další sociálně-etnický problém.

16:00 Takže kdyby měla romská komunita závidět ukrajinské komunitě štědrou vládní pomoc…? – V tuto chvíli jsou na tom Ukrajinci ze strany vlády hůř než Češi, to znamená i Romové. Vláda neposkytla těm lidem jazykové kurzy a oni nepracují ve svých profesích. Celá ta skupina je až na výjimky deklasovaná, nejsou schopní se dostat do svých povolání, řada dětí se nedostala na střední školy. Vytváříme další sociální problém a do budoucna to může být ještě mnohem horší, než je to teď, že tam skutečně bude nějaká rivalita a bude se to umocňovat a vláda nepomůže ani Romům, ani Ukrajincům a pak se bude hrozně divit, že to skutečně přeroste v nějaké násilné potyčky.

21:00 Jak vnímáte reakce ukrajinské komunity? – Zaznamenala jsem reakce nějakých ukrajinských spolků, které se snažily tu situaci uklidnit. Žádný soudný člověk si nepřeje žádnou válku mezi Romy a Ukrajinci. A možná jenom bude chvíli trvat, než se to dá do pohybu. Takové reakce jsem zaznamenala i ze strany Romů.

25:00 To, co teď sledujeme, skutečně může být jenom začátek mnohem hlubších problémů mezi jednotlivými komunitami? – Pokud vláda nechá Romy dál v tom pocitu, že se na ně nemyslí, že se sociální opatření zpřísňují a není tady žádná pozitivní politika, a na straně druhé nechá vyhnívat problém s Ukrajinci, vlastně ty lidi nechá úplně napospas, tak jasně, budou konflikty.

27:00 Tady na demonstracích zněly věci jako „cikáni do plynu“, nikdo si tím moc hlavu nelámal. Teď si nemyslím, že by ti Romové vzali ve velkém zbraně do ruky, oni jsou hrozně mírumilovní. Já vlastně obdivuji to, že se tolikrát stalo, že někde byly demonstrace a pochody proti Romům, to je hrozná psychická zátěž, a ti Romové to vždycky nějak dali, vždycky to někdo uklidnil a nikdy nešli na žádnou odvetu. Takže mám nějakou víru v to, že to dají.

29:00 Vláda by v první řadě měla změnit svoji sociální politiku. Je 33 let od revoluce a nemáme zákon o sociálním bydlení. Nemít bydlení je problém, který zavře vzdělání. Pak bych škrtla lex Ukrajina, to bych vyhodila do koše a udělala nějaký integrační program. Měla by tady být povinnost chodit třeba rok na jazykové kurzy. Stojí to peníze, ale vyplatilo by se to rozpočtu násobně.

32:00 Může mít aktuální dění vliv na to, jak většinová společnost Romy vnímá? – Myslím, že bohužel ano. Tady je skupina lidí, která se Romů zastává. Vlastně si znepřátelují lidi, kteří dosud stáli víceméně na jejich straně. Ale třeba to může mít ten dopad, že si vláda konečně uvědomí, že je třeba něco dělat, a ta situace se zlepší.