USA nejsou ochotny k obětem a nemají cíle, proto pravděpodobně prohrají, říká expert

Americký prezident Trump dál tlačí na Írán. V pondělí opět pohrozil, že pokud země nepřistoupí na dohodu zahrnující otevření Hormuzského průlivu, USA zničí íránskou infrastrukturu. Teherán požadavky odmítl. Kam konflikt povede?

Hostem Ptám se já byl Michal Smetana, ředitel výzkumného centra Peace Research Center Prague a analytik Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Požadavky šéfa Bílého domu íránská armáda v noci na úterý odmítla jako „arogantní rétoriku“. A uvedla, že výroky amerického prezidenta nemají žádný vliv na její operace. Írán a Izrael tak i dnes pokračovaly ve vzájemných útocích.

Trump naposledy v pondělí zopakoval svou výhrůžku, že Spojené státy zničí všechny íránské elektrárny a mosty, pokud Teherán do úterý nepřijme dohodu, která by mu vyhovovala. Součástí takové dohody musí být i otevření Hormuzského průlivu, který je důležitou tepnou pro vývoz ropy.

USA a Izrael zahájily údery proti Íránu 28. února, a zažehly tak regionální válku. Teherán a jeho spojenci v odvetě začali ostřelovat nejen izraelské území a americké vojenské objekty na Blízkém východě, ale i civilní cíle včetně ropné infrastruktury v okolních arabských zemích.

Pokračování vzájemných útoků mezitím hlásí také Rusko a Ukrajina, která se ruské invazi brání už přes čtyři roky. I tyto dvě znepřátelené země se americký prezident snaží přimět k ukončení války. Ani v tomto případě ale jeho úsilí zatím větší výsledky nepřineslo.

Jak dlouho se Írán dokáže bránit? Může ještě Trump doufat ve změnu íránského režimu? A jak si ve stínu Íránu stojí Ukrajina?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Jak vážně ultimátum amerického prezidenta brát s ohledem na to, že to je několikáté ultimátum v řadě? - Ten vzorec je poměrně jasný, že Donald Trump opakovaně vyslovil tento typ výhrůžek, aby je potom opět odložil, ale to zároveň neznamená, že se skutečně tentokrát nenaplní. Americký prezident je v tomto ohledu velmi nepředvídatelný a máme zde určitě nějakou zkušenost s tím, že i v nějakých fázích, kdy jsme naopak čekali nějakou formu deeskalace, tak naopak došlo k použití násilí. Takže teď si můžeme hodit korunou ohledně toho, co se odehraje dnes, nebo respektive zítra asi ve dvě ráno.

2:00 Co je určitě jasné, je, že to, co jste nazvala íránskou kapitulací, se skutečně nestane. To je jedna z věcí, co můžeme asi predikovat velmi spolehlivě. Volba bude spíše na Spojených státech, zda se budou snažit signalizovat opět něco ve stylu: Máme zde signály přes Pákistán, že Írán chce jednat, a tím pádem odkládáme tyto útoky na později. Anebo bude eskalovat, to znamená, buď se odehrají útoky na civilní infrastrukturu, nebo naopak se Spojené státy pokusí Írán překvapit a místo toho spustit nějakou formu operace například proti některému z ostrovů v Hormuzském průlivu.

3:00 Asi trochu laická, ale zároveň velmi zásadní otázka: Jak je možné, že se Írán dokáže už šestým týdnem bránit proti nejsilnějším armádám světa? Z druhé strany, jak je možné, že nejsilnější armáda světa, tedy Spojené státy americké, celý konflikt vedou tak, jak ho vedou, a ještě ho nevyhrály? – Je to ve skutečnosti skvělá otázka, protože tam je velké nepochopení v tom, že v tomto typu konfliktů, a máme zkušenosti i z jiných konfliktů, rovnováha sil není ten klíčový parametr, respektive je důležitý a není ten klíčový. Abychom pochopili, jak se ta dynamika konfliktu může odehrávat, musíme také pochopit poměr odhodlání, rizik, které jsou ochotny jednotlivé strany akceptovat. Máme zde Írán, který to vnímá jako existenční boj. Samotný režim to vnímá jako boj o svoji vlastní existenci a je ochoten tolerovat výrazně větší ztráty, ať už se bavíme o ekonomických ztrátách, lidských ztrátách, ztrátách po vojenské stránce. Oproti Spojeným státům, pro které toto není životní záležitost. Pokud by Spojené státy bojovaly o své vlastní území, pokud by se v nějakém alternativním vesmíru Írán aktuálně pokoušel útočit na americké území, Spojené státy by samozřejmě vyhrály, tam není co řešit.

4:00 Ale Spojené státy dlouhodobě vykazují tento vzorec, že se pokusí o nějakou formu útoku proti zemím zcela mimo svůj region, kde nejsou ochotny prostě dlouhodobě tolerovat ztráty na své straně, jako ztráty vojáků, ekonomické problémy, které jsou tím způsobené. A nakonec v nějaké fázi Spojené státy, i když jsou schopny vyhrát jakoukoliv bitvu a i když je ta vojenská operace provedena velmi kompetentně, ta neschopnost formulovat smysluplné strategické cíle vede k tomu, že Spojené státy tuto válku pravděpodobně na té strategické úrovni prohrají.

5:00 Je poměrně složité se zorientovat i v tom, co Spojené státy vlastně chtějí. Na začátku to byla snaha oslabit íránský jaderný program, pak současně změnit íránský režim. Postupem času jsme se v tom ale začali ztrácet. - Je to pravda. I v dřívějších dobách, kdy si administrativy počínaly výrazně kompetentněji než současná administrativa, skutečně Spojené státy narazily. Ve válce ve Vietnamu se dá říct, že Spojené státy bojovaly proti výrazně snazšímu nepříteli, skutečně vyhrály všechny bitvy, co mohly, a nakonec to skončilo strategickou porážkou a obrovským traumatem pro Spojené státy na desítky let. V roce 2001 Spojené státy provedly invazi do Afghánistánu, aby se potom 20 let zpátky stáhly s tím, že Tálibán, který tam původně vládl, opět začal vládnout. Válka v roce 2003 v Iráku skončila naprostým fiaskem, je to opět obrovské trauma pro Spojené státy, vnímají to jako jednu z největších zahraničněpolitických chyb. A teď, co se odehrává, je podobný typ selhání, ale možná na ještě vyšší úrovni, protože tam skutečně chybí formulace smysluplných strategických cílů.

7:00 A když se vrátím ke dvěma úvodním cílům celé té vojenské operace - pád íránského režimu, stane se to ještě, nebo je možné toho docílit? - Rozhodně ke změně režimu nedošlo, došlo k částečné obměně vedení, a to způsobem, který jsme si skutečně nepřáli. Předchozí ajatolláh měl 86 let, byl to velmi nemocný člověk s rakovinou prostaty, u kterého bylo jasné, že bude velmi brzo vystřídán. A z těch vnitřních debat v Íránu se zdálo být evidentní, že ho nahradí pravděpodobně mnohem více reformně orientovaní náhradníci. Aktuální změna je taková, že tohoto muže těsně před smrtí, ze kterého se stal mučedník, jsme nahradili vedením, které je výrazně tvrdší, výrazně více represivnější, moc aktuálně mnohem více dřímá v rukách revolučních gard a celkově je ten režim nastavený více k tomu, aby byl mnohem více orientovaný jako jestřábi, aby byl mnohem méně ochotný k jakýmkoliv kompromisům a ústupkům a zároveň aby s ním bylo možné mnohem hůře dojednat nějakou formu smysluplné dohody.

8:00 Jak mohly Spojené státy udělat takovou chybu? Přece mají obrovskou zpravodajskou síť, která musela podobné scénáře predikovat, varovat před nimi. – Samozřejmě. Skutečná diskuze o tom, jak by mohla probíhat válka s Íránem, zde probíhala dlouho. A celá řada událostí, které jsme viděli v těch posledních týdnech, jako je uzavření Hormuzského průlivu, jako jsou útoky na americké základny v regionu, útoky na civilní cíle v regionu, to všechno bylo dlouhodobě predikováno a řada expertů před tím dlouhodobě varovala. Problém je, že pravděpodobně byly vygenerovány zpravodajské informace, které se dostaly k americkému prezidentovi a který se prostě rozhodl je ignorovat. Respektive rozhodl se, že se přikloní na stranu těch, kteří mu říkali: „Je to skvělý nápad, pojďme to udělat.“ A více věřil nějaké své vlastní intuici, která mu alespoň podle slov jeho blízkého okolí údajně napovídala, že ta operace může proběhnout ve stylu Venezuely. To znamená velmi rychlá, spektakulární, efektivní vojenská akce, která povede k odstranění špiček režimu, následné špičky budou více ochotny s prezidentem jednat a akceptovat dohodu, kterou Donald Trump nebyl schopný dosáhnout pomocí diplomatické cesty.

10:00 Co podpora americko-izraelských útoků ze strany civilního obyvatelstva, které v posledních měsících protestovalo proti despotickému íránskému režimu? Jak to vnímají lidé teď? - To je další prvek té obrovské miskalkulace. Protože kdyby skutečně v lednu, když probíhaly velké protesty, Spojené státy skutečně zasáhly s cílem podpořit tyto protesty, měly by smysluplně definované cíle, a tím by i samotná operace probíhala tak, aby protesty byly spíše podpořeny, tak by to vypadalo zřejmě jinak, než jak to vypadá nyní.

11:00 Částečná naděje, že by skutečně mohlo dojít k nějaké změně režimu, se přesunula k hrůze z toho, jakým způsobem ta operace probíhá, jak to dopadá na běžné lidi. A rozhodně tam nyní nevidíme jakýkoliv vzorec toho, že bychom se blížili nějaké formě všelidového povstání. Naopak to vypadá, že to spíše posiluje prvky nacionalismu ve společnosti. Írán je samozřejmě nedemokratický režim, ve kterém ale zároveň probíhá nějaká forma domácí politiky, jsou tam různé frakce, některé tvrdší, některé více ochotné k jednáním. Aktuálně to vypadá, že se podařilo mnohem více sjednotit tyto frakce do jasného odporu proti útokům. A nějaká varianta, že by se tam aktuálně připravoval nějaký převrat, který by svrhl režim, se vůbec nezdá být pravděpodobná.

12:00 Existuje jeden scénář, který by nás ale měl poměrně znervózňovat. A to, že pokud by skutečně Spojené státy ten konflikt nadále eskalovaly, i když to se zdá být nepravděpodobné, že by se to povedlo, ale je pořád možné, že by v nějaké formě k nějakému zhroucení režimu došlo. Bohužel ten scénář, o kterém se bavíme, je spíše něco, co by připomínalo Sýrii po roce 2011, to znamená vnitřní zhroucení, rozbití do jednotlivých frakcí, občanská válka, obrovský chaos, uprchlické vlny. To znamená něco, co bychom si tady jako Evropa skutečně nepřáli vidět. V mnohem větším měřítku, než to známe právě ze Sýrie. Írán je země, kde žije 90 milionů lidí, je etnicky velmi rozpolcený, dokážeme si představit, že občanská válka v Íránu by byla skutečně velká hrůza.

14:00 Řada obhajovatelů této války mluví o tom, že zásah byl skutečně nutný, protože Írán byl blízko jaderné zbraně. Myslím, že se dá velmi kvalifikovaně nyní říci, že pokud tato operace skončí tím, že na území Íránu nadále zůstane jaderný materiál, který tam aktuálně podle všech odhadů Mezinárodní agentury pro atomovou energii je, tak se touto válkou podařilo Írán dostat nejblíže k jaderné zbrani za dlouhou dobu, protože významným způsobem posílil motivaci režimu sáhnout k této variantě.

14:30 Už předchozí ajatolláh je v Íránu nyní kritizován tou tvrdší klikou mimo jiné právě za to, že byl v tomto ohledu velmi váhavý a nechtěl dlouhodobě překročit jaderný Rubikon a dostat se na tu hranici toho, aby ten velmi rozsáhlý jaderný program proměnil na vojenský. Írán se pohyboval ve stavu, kterému říkáme hraniční jaderný stát. To znamená mít velkou kapacitu k výrobě jaderných zbraní, používat to primárně jako nátlakovou strategii a mít zároveň zálohu za možnost jaderné zbraně získat, pokud to politické rozhodnutí padne. Nyní se zdá, že pozice jestřábí kliky, frakce, která říká: „Jedinou možností, jak nás zabezpečit proti vnější agresi do budoucna, je získat jaderné zbraně,“ rozhodně posílila.

16:00 Pokud americko-izraelské útoky vedly k tomu, že jenom zvýšily nebezpečí, že Írán skutečně dotáhne jaderný program až do válečného jaderného programu, tak co s tím teď dělat? - Opět před tím varovali jak experti na jaderné zbraně, ale koneckonců předchozí administrativa, která právě z těchto důvodů bránila Izraeli, aby útočil na jaderná zařízení. Protože věděli, že pomocí vzdušných útoků není možné kompletně jaderný program zničit, ale že to výrazným způsobem posílí íránskou motivaci. Aktuálně těch možností je málo, ale existují.

16:30 Je to speciální pozemní operace, kdy by se podařilo Spojeným státům tento materiál buď odvézt ze země, nebo zneškodnit. Ta operace má samozřejmě velká rizika. Patří mezi operace, které skutečně mají velkou šanci na to, aby selhaly. Nicméně je to jedna z variant, která se často diskutuje, i když v kontextu válečného konfliktu něco takového provádět je skutečně obrovská výzva i pro americké speciální síly. A pokud by se toto povedlo, tak to nezničí kompletně íránské jaderné snahy, protože tam nadále zůstane know-how, některé kapacity, opět se může použít jako nový uran, který se může opět obohatit. Ale výrazným způsobem by to ten program zpomalilo a zasáhlo.

17:00 Další variantou, která samozřejmě byla na stole před těmito útoky, je diplomacie. To znamená dosáhnout dohody, která by připomínala dohodu z roku 2015 a nějakým způsobem by omezila íránský jaderný program pod mezinárodním dohledem. Což je to, co potřebujeme nejvíce, aby tam byla mnohem vyšší úroveň transparence a kontrola ze strany mezinárodního společenství.

18:00 Samozřejmě další varianta je obrovská pozemní invaze, která by kompletně svrhla režim a okupovala celou zemi. Pak je možné ten program zneškodnit kompletně. Ale pokud se bavíme o tom, jak velkou tragédií byla válka proti Iráku v roce 2003, tak Írán je skutečně výrazně větší oříšek. Je to mnohem větší země s mnohem větším počtem obyvatel, s mnohem větší armádou a mnohem lepší připraveností na tento typ operace.

19:00 Co teď dál? Protože ten konflikt je v situaci, kdy zasáhl i okolní země Blízkého východu, začalo to komplikovat světový obchod. – A to je přesně problém asymetrické války, kdy Írán nepotřebuje mít velké kapacity na to, aby způsobil velké systémové šoky, které celý svět velmi bolí. To je jedna velká lekce, kterou je možné si z toho odnést. Aby Írán zablokoval Hormuzský průliv, nepotřebuje ho ani kompletně zaminovat, ani tam nepotřebuje velké množství lodí nebo jakýchkoliv kapacit. Jemu stačí, aby pomocí relativně levných dronových útoků, případně ostřelování z pobřeží, byl schopen zasahovat jednotlivé lodě, kterým se potom nevyplatí tím průlivem proplouvat, tím pádem fakticky k tomu uzavření dochází.

19:30 Velká změna oproti tomu, jak si řada z nás představovala, jak se ten konflikt bude vyvíjet, je to, že Íránu se podařilo vlastně vymyslet systém, kdy je schopen sám propouštět některé lodě, případně sám exportovat ropu. Zisky Íránu z ropy v rámci jeho exportu se tak naopak zvýšily oproti době před zahájením tohoto konfliktu. Pro Írán se to stalo velmi silnou zbraní, které se určitě do budoucna nebude chtít úplně vzdát.

22:00 Dnes byly potvrzeny exploze a útoky na ropný ostrov Charg, který je velmi klíčový pro celý tento segment íránského průmyslu. V jakém stavu to Írán zanechá, pokud to velmi fatálně zasáhne petrochemický průmysl? – Ty zásahy jsou samozřejmě v tomto ohledu efektivní a je to pro Írán obrovská škoda a bude tím dlouhodobě trpět íránská ekonomika. Ale opět, Írán toto vnímá jako existenční boj, kdy přežití režimu je pro něj na prvním místě. Zároveň, jak jsem říkal, i tato válka vlastně nabídla Íránu i další možnosti, jakým způsobem to alespoň trochu sanovat, to znamená skrze vlastní export ropy, který se mu nadále daří.

24:00 Jak vnímáte geopolitické přesahy a dopady celého toho konfliktu na Blízkém východě? Na jedné straně stojí Rusko, které patří mezi tradiční spojence Íránu, a pak Severoatlantická aliance, která do toho vstupuje zase z druhé strany, kdy se Donald Trump dovolává pomoci spojenců ze Severoatlantické aliance, kteří ale nejsou ochotni tohle volání vyslyšet. – Pro země, jako je Česká republika, a řekl bych pro celou západní Evropu, tento konflikt prostě není dobrou zprávou. Ano, pokud bychom vzali čistě povrchní analýzu, podívali se na to, že Írán je ruským spojencem, tak samozřejmě řada lidí v Evropě by měla tleskat tomu, že zde dochází k oslabování ruského spojence. Problém je v tom, že systémové širší dopady mnohem více Rusku pomáhají, než mu škodí. Otázka íránského exportu dronů už vůbec není tolik aktuální, protože se z velké části vyrábějí na území Ruska. Naopak Rusku výrazným způsobem pomáhají vyšší ceny ropy, v těch ekonomických problémech, ve kterých se Rusko nachází, je toto obrovská náplast, a výrazným způsobem se navýšily i prostředky, které je Rusko schopno tímto způsobem generovat. V tomto ohledu je to samozřejmě pro Rusko velmi dobrá zpráva, a není to jenom tohle.

26:00 Vidíme, že Spojené státy v tomto konfliktu spotřebovávají obrovské zásoby precizní munice, včetně munice do velmi drahých protivzdušných systémů, jako jsou systémy Patriot. A v tomto ohledu dodávky těchto zbraní Ukrajině přes evropské státy se zdají být do budoucna obrovským problémem. A dá se očekávat, že Ukrajina na to skutečně velmi doplatí.

28:00 Během našeho rozhovoru Donald Trump na své sociální síti Truth Social přiostřuje své výhrůžky mířící k dnešní noci, že by mohlo dojít, pokud Írán nepřistoupí na dohodu, ke zničení celé jedné civilizace. Takže uvidíme, k čemu to jeho prohlášení může vést. – Může to opět být nějaký znak frustrace, která se nakonec může přesunout do nějaké další fáze. Donald Trump vždycky má možnost, kterou opakovaně využil, říci, že skrze nějaké diplomatické kanály tady je jednání a chce jim dát šanci. Ale také možná uvidíme velmi rozsáhlou eskalaci už dnes v noci, která ten konflikt rozhodně nevyřeší, ale může vést samozřejmě k dramatickým dopadům jak na íránské civilisty, ale také na světovou ekonomiku a svým způsobem na nás všechny.

30:00 A ještě zpět k Rusku – v jaké kondici je v tuto chvíli, kdy vede přes čtyři roky válku s Ukrajinou? Je v kondici, že by této situace mohlo využít, že by mělo sílu na útok na východní křídlo NATO? – Aktuálně ne, ale právě otázka Ukrajiny je klíčová, co se týká nějaké blízké budoucnosti nebo střednědobého výhledu. Do té doby, kdy Rusko bude krvácet na Ukrajině, kdy nebude schopno tam samo dosáhnout strategických cílů a ideálně by se prohlubovaly jeho ekonomické problémy, tak se nějakým způsobem nedá očekávat, že by si trouflo otevřít další frontu.

31:00 Pokud by Rusko na Ukrajině zvítězilo, ať už to vítězství můžeme nazývat jakkoliv, a Rusko z toho konfliktu vyjde posíleno, s čerstvou bojovou zkušeností, s nakopnutým zbrojním průmyslem, dá se očekávat ne možná nějaký velký frontální útok na Evropu jako celek, ale právě nějakou provokaci v Pobaltí, nějakou formu operace, můžeme se o tom bavit jako hybridní operaci nebo operaci v šedé zóně. Něco, co si dokážeme představit z roku 2014 na Krymu. A to jsou přesně rizika, před kterými NATO bude stát. Protože v tu chvíli můžeme očekávat, že to nějakým způsobem postaví NATO před velmi tvrdá rozhodování a my chceme vlastně tento moment oddálit co nejvíce právě proto, aby NATO vojensky bylo připraveno bránit každou píď svého území. V tomto ohledu prostě není na co čekat.